Zrušte školy, neplýtvejte pracovní silou!

Upozornění: Článek je myšlen satiricky a v žádném případě nevystihuje přesvědčení autora. Ten zastává názor, že práce je fujfuj a mělo by se jí vyhýbat všemi možnými způsoby. To je koneckonců jeden z důvodů, proč taky studuje žurnalistiku.

Je načase skončit s iracionálním plýtváním peněz daňových poplatníků, poháněného naivní sentimentalitou a zrušit povinnou školní docházku. České děti pomůžou své zemi lépe, když budou pracovat v továrnách a zvyšovat produktivitu práce.

Naše vláda během pandemie udělala mnoho chyb, ty však v mnohém vyvažuje rozhodnutí obětovat školy, aby mohl český průmysl dále běžet. Ano, někteří liberálové křičeli, že to děti emočně poškodí, ale kolik kilometrů dálnic jejich slzy postavily?

Lidé, kteří prohlašují, že děti potřebují vzdělání, jsou emočně zaseklí ve svém vlastním dětství. Jakkoliv je škola pravděpodobně nebavila, teď trvají na tom, že do ní musí chodit i jejich potomci. Zkrátka neznají nic jiného.

Historie nám přitom ukazuje, že stát se může bez školství obejít. Viktoriánské děti pracovaly v továrnách dlouhé směny a vybudovaly díky tomu jednu z nejmocnějších říší všech dob. Proč by se Česko nemohlo stát Britským impériem dvacátého prvního století?

Navíc, i kdyby tato ambice nevyšla, české děti by tím mohly získat konkurenci oproti dětem z třetího světa . Místo toho ale tráví zbytečný čas ve školách, zatěžují státní rozpočet a plýtvají svým pracovním potenciálem.

Dlouhé směny pomůžou státnímu rozpočtu

Naštěstí si však vláda uvědomuje, že budoucnost není v humanitních vědách nebo v šarlatánství typu nanotechologie, ale ve tvrdé manuální práci. První vlaštovkou byl ostatně poslanec za ANO a průmyslník Pavel Juříček, když navrhl prodloužení maximální délky směny na šestnáct hodin. Je sice pravda, že do svého návrhu zapojil jisté úlitby přecitlivělým liberálům, základní myšlenka je ale dobrá. Je ostatně obecně známo, že průmyslníci ví ze všech lidí nejlépe, co je pro stát prospěšné.

Navíc něco takového, ideálně ještě v kombinaci s dětskou prací, by mohlo doslova zachránit státní rozpočet. Děti by pracovaly šestnáct hodin v továrnách, čímž by přispěly k růstu HDP a stát by ušetřil na školství.

Nehledě na fakt, že takto zaměstnané děti se pravděpodobně nedožijí věku, ve kterém by zatěžovaly důchodový systém. Ušetřené peníze by tak mohly jít na skutečně užitečné věci, jako například dotace pro Agrofert.

Lži o takzvané investici

Někteří prozíravější liberálové se snaží svůj iracionální odpor vůči konceptu dětské práce zakrýt zdánlivě racionálními argumenty. Tvrdí, že školství je jakousi investicí, která se vyplatí někdy ve vzdálené budoucnosti. Jak má ale taková investice fungovat, to už ale většinou nevysvětlí. Navíc, opravdu chceme věřit někomu, kdo má jen humanitní pseudovzdělání a nikdy neřídil fabriku?

Co víc, takový argument selhává i v případě, že by jejich exoterické přesvědčení o investici do budoucna bylo pravdivé. Stojí totiž na nepodloženém předpokladu, že vůbec nějaká budoucnost existuje. Přitom už teď vidíme, že něco takového je silně nepravděpodobné, lidstvo se o to ostatně postaralo. Tato planeta zkrátka nevydrží podporovat život dost dlouho na to, aby se jakákoliv investice do vzdělání stihla vrátit.

Školství tak není ničím jiným než plýtváním penězi a pracovní silou. Navíc, je to právě tvrdá práce, nikoliv školství, co dokáže naše děti připravit na nevyhnutelné války o vodu.

Tento text byl sponzorován Svazem průmyslu a dopravy.