Na Xaverův šovinismus nebudu reagovat. Za zveřejněním covidových dezinformátorů si stojíme, říká Krátká Špalková

Bezpečnostní organizace Evropské hodnoty zveřejnila analýzu české dezinformační scény v době pandemie. Virálním se stal především graf největších dezinformátorů z řad českých celebrit. Studie za to čelí kritice i hrozbě žalobou. Na její autorku Veroniku Krátkou Špalkovou po zveřejnění zaútočil na sociálních sítích i moderátor Českého rozhlasu Lubomír „Xaver“ Veselý. Ten podle ní ale porušuje etický kodex veřejnoprávního rozhlasu.

„Už se nebojím o naši budoucnost… ach jo, kdybys šla raději na kuchařku,“ píše Lubomír Veselý na svém facebookovém profilu Veronice Krátké Špalkové, bezpečnostní analytičce z organizace Evropské hodnoty. Společně s komentářem zveřejňuje také její fotografii a životopis.

Ta to považuje za šovinismus, který by si moderátor veřejnoprávního média neměl dovolit. Za svou analýzou si stojí, přestože kritika nepřišla pouze od Veselého. V rozhovoru pro studentský web Houpací Osel zasazuje její výsledky do kontextu.

Šovinismus v podání radního ČT

Moderátor Českého rozhlasu Lubomír Veselý na vás zaútočil na sociálních sítích, pravděpodobně v souvislosti s analýzou dezinformátorů v době covidu. Jak si vysvětlujete jeho motivaci?

Lubomír Veselý je dnes bohužel nechvalně proslulý svými nejapnými komentáři na adresu žen, které zastávají pozice, ve kterých se mu nelíbí. Můžeme vzpomenout na jeho urážky adresované redaktorce Českého rozhlasu Veronice Sedláčkové nebo novinářce Zdislavě Pokorné. Vlastně netuším, jaká je jeho motivace, pokud to vůbec někdo kromě jeho samotného ví.

Do zmíněné skupiny žen jsem byla zařazena jeho komentářem, kterým se zřejmě snažil naznačit, že bych udělala lépe, kdybych šla na kuchařku, namísto studia na vysoké škole. Nejspíše to souviselo s mým krátkým profilem na mém blogu na Aktuálně.cz i na webu Evropských hodnot, kde mám napsáno, co jsem studovala a že aktuálně působím jako doktorandka na Univerzitě Palackého, protože ke svému komentáři Veselý zveřejnil i fotku tohoto mého profilu.

V podstatě je to jednoduchý a šovinistický komentář, který by mě možná i pobavil, kdyby nevyšel z úst někoho, kdo sedí v radě veřejnoprávního média.

Navíc na povolání kuchaře či kuchařky není rozhodně nic urážejícího, a myslím si, že by mi to i docela šlo, kdybych se bývala rozhodla jít touto cestou. Žijeme však v demokratickém státě, ženy mohou studovat obor, který si vyberou, a ke vzteku pana radního jsem si vybrala politologii a evropská studia.

Plánujete na to nějak reagovat?

Rozhodla jsem se reagovat tak, že nebudu reagovat. Vyjádřil se k tomu vedoucí Evropských hodnot Jakub Janda, který k tomu zveřejnil krátký komentář, a myslím si, že takhle je to dostačující.

Veselý ke svému příspěvku, jak sama zmiňujete, přiložil i Váš životopis. Byla to z jeho strany reakce více na ten životopis samotný nebo na tu analýzu, kterou jste pod Evropskými hodnotami zveřejnila?

Z mé strany jsou to jen domněnky, ale myslím si, že primárním důvodem, proč měl potřebu se podívat na můj životopis, bylo nejspíše vydání té analýzy. Následně se rozhodl kritizovat mě jako autorku, a ne žádným konstruktivním způsobem kritizovat obsah toho reportu.

Nejste jediná, koho kdy Veselý svými výroky napadl. Je podle vás namístě, aby takto vystupoval na sociálních sítích veřejnoprávní moderátor?

Ta etika moderátora veřejnoprávního média by z mého pohledu měla být přinejmenším v souladu s novinářským kodexem. Ten obsahuje body, které novináři ukládají, aby například dbal na rozlišování faktů od osobních názorů, neodchyloval se věcně od pravdy nebo nezneužíval výsad plynoucí z povolání novináře k prezentování svých osobních postojů.

Obávám se, že minimálně v těchto bodech pan radní Veselý ten kodex pravidelně porušuje, o to horší je, že jeho postavení v Radě ČT je založené na tom, aby dohlížel na dodržování kodexu veřejnoprávními novináři. Myslím si, že v civilizované společnosti by neměli takto veřejně používat vulgarity, ke kterým se občas uchýlí, a to rozhodně nepřidává nic pozitivního na pověsti toho veřejnoprávního média.

Na Ledeckého žalobu jsme připraveni

Vaše analýza čelí i kritice. Na internetu kolují zcela bez kontextu jen žebříčky největších dezinformátorů z řad celebrit, občanů a politiků. Ten byl zveřejněn v pořadu Newsroom ČT24. Takhle to vypadá, že někdo prostě jen vybral pět jmen a udělal z nich dezinformátory zcela bez kontextu. Mohla byste ten výčet dezinformátorů do kontextu zasadit?

V reportáži Newsroomu ČT24 se nejvíce dostala do povědomí grafika těch žebříčků, která se dala na tak krátkém časovém úseku nejlépe odprezentovat. Je ale pravdou, že následná mediální pozornost byla trochu unesená jen k těmto žebříčkům.

Za tím, že jsme v analýze publikovali i ty žebříčky, si ale stojíme. Považujeme za důležité upozorňovat na to, že když má někdo tak veliký společenský dosah na sociálních sítích, má i větší společenskou odpovědnost za své projevy.

Dezinformační scéna používá jako jednu ze svých strategií prohlášení slavných osobností k tomu, aby se lépe a rychleji šířily dezinformační narativy, do kterých prohlášení těchto lidí zapadají. Příkladem je situace s Jankem Ledeckým, který byl v tom žebříčku celebrit uveden na prvním místě. Jeho video, kde zpochybňuje mimo jiné účinnost vakcín a testování, vidělo přes 2 miliony lidí a dezinformační web Argumenty a fakta se i ve svých článcích vychloubal svou zásluhou na šíření tohoto videa.

Obsah analýzy se ale netočí jen kolem žebříčků s dezinformátory…

Těch 70 stran analýzy má rozhodně mnohem víc co nabídnout než jen ty žebříčky. Obsahuje totiž i detailní zpracování vládní strategické komunikace během pandemie, která byla naprosto tragická. Navrhujeme tam konkrétní kroky, které, pokud se udělaly, by vedly k implementaci kvalitní komunikační strategie. To by do budoucna mohlo zabránit takovému obrovskému zmatení a vyděšení občanů, a zároveň by to mohlo limitovat i jejich náchylnost vůči dezinformacím.

V metodice studie je uvedeno, že šlo o týdenní analýzy české dezinformační scény. Co si pod tím představit?

Týdenní analýzy provádíme pravidelně, monitoring české dezinformační scény děláme v podstatě každý den, sledujeme, jaké narativy se tam aktuálně objevují a čeho se týkají. Manuálně procházíme ty sledované weby a čteme jednotlivé články, zachycujeme trendy z aktuální i dlouhodobější perspektivy.

Janek Ledecký, kterého jste zmínila, se nyní chystá podat žalobu. Jak se k tomu stavíte?

Stavíme se k tomu čelem, není to poprvé, co se nám něco takového děje. Jsme na to připraveni, víme, že máme v ruce jasná data, víme, proč jsme ho na ten seznam zařadili. Pokud se tedy skutečně rozhodne tu žalobu podat, my se s tím určitě vypořádáme. Od nikoho jiného ale zatím výhružky o podání žaloby nepřišly.

Vláda bez strategie

Analýz dezinformační scény v poslední době vychází celá řada napříč různými factcheckingovými a bezpečnostními iniciativami. Nemůže jejich špatná nebo zkratkovitá interpretace spíše problém dezinformací ještě zkomplikovat?

Myslím, že není na škodu, že vychází hodně analýz o dezinformacích. Je důležité na to neustále upozorňovat. Především z toho důvodu, a to se ukázalo právě během posledního roku během pandemie velmi silně, že dezinformace mohou být extrémně nebezpečné.

Je potřeba vést společenskou debatu tak, aby se lidé i v případě sdílení obsahu na internetu cítili společensky odpovědně. Navzdory tomu, že zde máme celou řadu různých organizací a institucí, které se na problém dezinformací snaží upozorňovat, se současná vláda tím problémem odmítá zabývat. Jediný pokus bojovat s dezinformacemi měl bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula, ale na to se nenavázalo.

Co je podle Vás důvodem, že se vláda odmítá zabývat dezinformacemi?

Je to pro ně asi těžce uchopitelné. Dlouho bylo obtížné vůbec přiznat, že tady ten problém je. Obecně si myslím, že to souvisí s tím, že česká vláda v podstatě opakovaně odmítá pomoc jakýchkoliv odborníků, a to nejen v oblasti dezinformací. Zdá se to jako strategie, kterou si naše vláda nastavila, a s tím bohužel nemůžeme nic udělat.

Jak by se měly výsledky takovýchto analýz předat veřejnosti, aby nebylo zapotřebí rozsáhlého vysvětlování, ale aby jednak co nejefektivněji sdělily hlavní jádro problému, a jednak se předešlo podobné kritice, jaké teď čelí tato analýza?

Znovu se dostáváme k tomu, že zde není oficiální vládní strategie. Myslím, že zde velice chybí oficiální autorita, které by lidé důvěřovali a která by do informačního prostoru dávala ty ověřené zprávy, a lidé by pak měli na výběr mezi dezinformacemi a ověřenými informacemi. Momentálně však tuto autoritu suplují už zmíněné organizace a instituce, a to je málo.