Seminář kritického myšlení datového vědce Ludwiga: Dvouhodinový příklad ryzího pokrytectví a alibismu

Autor: Ondřej Zedníček

ANALÝZA/GLOSA. Česko je v takovém loji, že potřebuje dvouhodinový webinář kritického myšlení. Ten frustrovanému lidu poskytnul datový vědec Petr Ludwig – dokonce zdarma. Lidé ze dne na den přestali věřit dezinformacím, začali respektovat protiepidemická opatření a již nic neodkládají na později. Autor tohoto textu Ludwigovu experimentální lečbu absolvoval také a následující řádky mohou sloužit jako její evaluace.

Petr Ludwig se do povědomí veřejnosti dostal již téměř před deseti lety, když lidstvu představil jednoduchý manuál na vytvoření efektivnějších pracovních návyků. Jeho motivační kniha Konec prokrastinace se stala jednou z nejprodávanějších knih, které lidé sice mají v knihovně, ale nikdy je nečetli, protože to pořád odkládají.

Nebyl by to však správný autor motivační četby, kdyby k svému mistrovskému dílu nevytvořil také přednášky a motivační semináře. To se i stalo a lidé mu za sérii motivačních citátů zaplatili tisíce korun. 

Jenže Ludwig nikdy nebyl skutečně veřejně známou osobností. To se změnilo až s pandemií koronaviru, kdy v jarní vlně propagoval nošení roušek videem, které následně sdílel premiér Andrej Babiš i zahraniční média jako americká CNN. To, společně s jeho “datově-vědeckými” analýzami vývoje situace a rádoby expertním pohledem na problematiku koronavirových dezinformací, z něj udělalo opravdového influencera.

Jeho dlouhodobá snaha budovat imidž datového vědce a člověka, který chce zachránit Českou republiku, vyvrcholila v březnu. Ludwig oznámil, že je česko v takovém loji, že situaci může zachránit již jedině jeho webinář Kritické myšlení: Jak být o trochu menší kretén. A to dokonce zcela zdarma, přestože normálně je placený.

Dvě dávky kritického myšlení za cenu jednoho

Autor tohoto textu si proto do žil napíchal dávky Monster energy drinku a pustil se do analýzy zmíněného semináře. Výsledek je rozporuplný. 

Na úvod je nutné říct, že rady a informace, které ve webináři zazní, nejsou zcela nesmyslné, ale není za ně potřeba utrácet peníze – na internetu jsou zadarmo i v běžném „nelojovitém“ stavu a v kratším než dvouhodinovém formátu. Pak zde hraje roli také skutečnost, že seminář si dost pravděpodobně nepustí lidé, kteří by zmíněné informace měli skutečně slyšet a Ludwig tak nosí dříví do lesa.

Zajímavé názory a užitečné rady ale devalvují také naprosté bizarnosti. Samo o sobě to, že Ludwig popisuje kritické myšlení jako něco, co lidem lze vložit do hlavy, a tím je naučit udělat si pořádek v informacích, které již v hlavě mají, je zcestné. Snaží se totiž kritické myšlení prodat jako komoditu. Prezentuje to jako něco, za co člověk zaplatí pár stovek nebo tisíc a bude to vlastnit. Ale tak to nefunguje a ze semináře o kritickém myšlení to dělá pouze scam, podobně jako zázračné hrnce pro důchodce, ze kterých údajně kuře chutná jako pekingská kachna.

Dokonce je ze semináře zřejmé, že si to sám Ludwig uvědomuje. Naučit člověka kriticky myslet je běh na dlouhou trať. Proto samozvaný datový vědec láká účastníky webináře na další, který sice není jeho, ale jeho kolegy Lukáše Hány. Ten nabízí přímo celou akademii kritického myšlení 2.0 za 3900 korun.

Ludwig tak obchoduje v touhou porozumět zmatenému světu. Využívá přitom stejný model jako finanční poradci nebo realitní makléři. Nejde mu o primárně o zlepšení světa, ale o zlepšení finanční situace na jeho bankovním účtu.

Superludwig: Záporák, nebo hrdina?

O kvalitě semináře hovoří i zcestné vtipy na adresu nenávistných komentářů na internetu, kdy například navrhuje mezi reakce na komentáře přidat možnost zdvižené pravice s názvem „Hitler likes this“. Nebo jeho dvouminutový rádoby vtipný monolog o slovním spojení “vaginální napařování a klystýr“, který sice přiláká pozornost diváka, ale absolutně ho odvede od myšlenky semináře. 

Je otázkou, jestli člověka, který nemá kritické myšlení nebo věří dezinformacím, někdy přesvědčilo změnit názor to, že si z něj někdo dělal srandu. Paradoxně tím autor Konce prokrastinace naopak podporuje problém sociálních bublin, před kterými sám v semináři varuje a vyzývá k diskuzi, aby bubliny mohly prasknout.

Pokrytecký nádech tomu ještě dodává fakt, že sám Ludwig jen těžko snáší kritiku a humor ze strany svých odpůrců. Ty blokuje, případně si dokonce smazal demonstrativně svůj profil. 

Navíc má sám svůj profil na sociálních sítích uzavřený, což ho drží v sociální bublině lidí, kteří ho podporují. To však neznamená, že je špatný člověk, jen je alibista a není asi ten pravý pro vedení semináře o kritickém myšlení.

Přešlapů plný internet

Zmíněný webinář a jeho prezentace jako nástroje, který má možnost zachránit naši společnost, však není jediný příklad zvláštního a často pokryteckého přístupu Petra Ludwiga. Již dříve v době pandemie na sebe upozornil řadou excesů, které je dobré si připomenout, protože dokreslují, že jde hlavně o lovce lajků.

Jak již bylo řečeno v úvodu, datový inženýr, jak se sám Ludwig tituluje, se dostal do popředí mediální pozornosti při nástupu pandemie, kdy udělal rešerši vědeckých studií o rouškách a pomáhal vytvořit epidemické modely. Informovat společnost v těžkých časech je bezesporu svědomité.

Problém je v tom, když lidem někdo mluví o tom, že jsou všichni na jedné lodi a situace je vážná, že je nutné dodržovat opatření a snažit se co nejvíce vlastním chováním předejít šíření nemoci. To vše je moc pěkné, kdyby to frustrovaným lidem neříkal člověk z hotelu na dovolené v Dubaji. Lidé totiž nejsou tupci a poznají, že všichni jsme sice na stejné lodi, jen loď každého z nich vypadá trochu jinak.

To by však musel Ludwig aspoň trochu tušit, že lidé nejsou jen profily na sociálních sítích a jejich život jen reakce v podobě srdíček a palců. Jenže to si neuvědomuje. On sám je převážně virtuální ikonou, která i smrt člověka dokáže lidem na internetu „prodat“. Jinak si nelze vysvětlil, že člověk do facebookového statusu umístí tisíce emotikonů a chce po lidech držet při scrollování minutu ticha za všechny oběti koronaviru.