Online výuka: rok plný pyžamových dnů, bizáru a deprese

Jakkoliv je to k nevíře, dnes je to přesně rok, co se vláda rozhodla poprvé (a rozhodně ne naposled) zavřít v rámci boje proti koronaviru školy. Na dva týdny, říkali tehdy. Toto rozhodnutí pak bylo vcelku rychle následováno obavami o psychické zdraví studentů, které může dlouhodobá absence školní docházky způsobit.

Tyto obavy pochopitelně ignorují fakt, že při distanční výuce může dojít k mnoha bizarním událostem. Ostatně, zábava a těžké psychické trauma se nevylučují.

Podobně jako autor bakalářské práce, kterému při dlouhém lockdownu vytekl mozek ušima, se i Houpací Osel rozhodl ověřit výše zmíněné tvrzení tím nejméně kreativním způsobem: dotazníkem vyrobeným ve formulářích Google, který byl poté agresivně propagován na několika facebookových skupinách určených pro studenty vysokých škol.

I přesto se našlo přes 400 lidí, kteří si našli čas a vyplnili celý dotazník (všechny tři otázky). Jít o akademickou práci, bylo by tohle číslo neúnosně malé, nehledě na fakt, že ani zdaleka nešlo o reprezentativní vzorek. Pro účely média, které čtou téměř výhradně jeho autoři, to však stačí.

(Ne)viditelné zlozvyky

Je pravda, že některé věci jsou díky distanční výuce snadnější. Lidé, jak je ostatně známo, se chovají výrazně jinak, když jsou přesvědčeni, že je nikdo nevidí. Najednou připadají v úvahu věci, jako je například pyžamový den, který byl přitom až do loňského roku záležitostí vyhrazenou pouze prezidentu republiky.

Podle šetření Houpacího Osla si někdy během výuky někdy udělá takovýto pyžamový den přibližně 60 % respondentů (55 % mužů a 63 % žen). To může být vedle Zuzany Čaputové dalším důkazem, že žena může být českou prezidentkou. Nebo to také může být způsobeno tím, že muži spí častěji nazí, s čímž ovšem dotazník nepočítal.

Oproti výuce v pyžamu, kterou přinesla až pandemie, je podvádění u zkoušek staré jako škola samotná. Nyní je však podvádění snazší než kdy dříve, stačí mít tahák mimo zorné pole nebo vypnutou webkameru. Někdy se sice vyučující snaží apelovat na čest a zodpovědnost, ale kdo by odolal, když jsou výsledky každého testu doslova jedno kliknutí daleko?

Jak ukazují výsledky dotazníku, jde o opravdu silné pokušení, ke kterému se přiznalo přes 82 % studentů. Přibližně 12,5 % respondentů pak podvádělo již před online výukou.

Ano, našlo se pár dotázaných, kteří tvrdí, že pokušení nikdy nepodlehli, ovšem to spíš než cokoliv jiného ukazuje, že mezi každou skupinou lidí se najdou lháři. Zároveň jde vidět, jak moc jsou genderové stereotypy mylné, jelikož jako prolhané pohlaví se zde jasně ukazují muži, mezi kterými zaškrtl možnost „nikdy“ přibližně každý čtvrtý.

Souložící želvy i heretik v přímém přenosu

Pravá zábava ale začíná až ve chvíli, kdy si studenti zapnout své webkamery. Domov byl v oněch dávných časech před březnem 2020 považován za velmi specializované místo oddělené od světa venku něčím, čemu se dříve říkalo soukromí. To však brzy padlo za oběť distanční výuce. Protože je ale lidské vedení dlouhé a staré zvyky umírají pomalu, mnozí lidé dostali příležitost vidět úplně novou tvář svých spolužáků.

Jak Houpací Osel zjistil, distanční výuka se občas stává jakýmsi kabaretem, kde se střídají bizarní a humorné výjevy s letmou nahotou. V jednu chvíli lze vidět malé dítě, jak mlátí vyučujícího tyčí, popřípadě „rvačku domácích mazlíčků o oblíbenou hračku. Ty pak střídá lehké erotično, když do záběru nechtíc vejde rodič/sourozenec/partner v nedbalkách. K tomu někdy zní zvuky pářících se želv (ano, i to během online výuky může zaznít). Atmosféru starého kabaretu plně doplňují někteří studenti, když během výuky zaplňují svá okénka na obrazovce cigaretovým kouřem, nebo vyučující, který na výuku dorazí opilý.

Někdy se však může kabaret změnit v drama. „Jeden spolužák měl zapnutou webkameru a na stěně za sebou měl asi tři samopaly,” popisuje studentka, očividně pacifistka, svou zkušenost.

Není také výjimečné vidět či slyšet hádky s dalšími členy domácnosti, či dokonce „dvacetiminutový monolog o tom, jak slečna odmítá křesťanství, opepřený o absurdní argumenty“, jak se svěřuje další z respondentek. Že se to stalo během přednášky o fyziologii živočichů pak celé situaci ještě dodává na bizarnosti.

Natahovaný vtip není vtipem

Nejdůležitější součástí každého vtipu je pointa. Zároveň jde o něco, v čem mnoho komedií selhává. Hrozí tak, že distanční výuku čeká osud seriálu Simpsonových, kteří po více než třiceti letech ztratili většinu původního šarmu a působí spíše depresivně.

Doufejme proto, že online školství skončí více jako seriál Futurama, kterému sice v posledních sériích lehce docházely nápady, ale i přesto včas věděl, kdy skončit. Protože, omluvte mě, opakovaná nahota na webkameře, rodinné roztržky vysílané přes mikrofon a podvádění zbavené kreativity i rizika, to už pomalu přestává být vtipné. Zdá se, že měsíce opakované obavy psychologů se začínají naplňovat.