Může pouhý dokument pomoci odvrátit ekologickou katastrofu?

Komentář: Po vydání dokumentu s názvem Život na naší planetě, v hlavní roli s britským přírodovědcem Davidem Attenboroughem, prolomil Netflix rekordy internetu. Nově vytvořený účet na Instagramu nesoucí přírodovědcovo jméno posbíral milion fanoušků za necelých pět hodin, což bylo o 32 minut rychlejší, než dosavadní prvenství, které držela Jennifer Anistonová. Skrývá se za posledním dokumentem se slavným přírodovědcem i něco víc než jen zábava na nedělní odpoledne?

Snímek s názvem Život na naší planetě viděly už miliony lidí. Recenze odborné i laické veřejnosti se o něm zmiňují většinou velice kladně, například na ČSFD dostává od uživatelů 95 procent. A není divu, už od první minuty diváka dokonale upoutá. Vypravěč se nachází uprostřed Pripjati, kdysi prosperujícího sovětského města, které se díky největší jaderné havárii všech dob, Černobylu, proměnilo v město duchů. Už to hned napoví, že se nebude jednat o dokument, kde by Attenborough ukazoval jen to krásné, co můžeme na naší planetě vidět.

Citové zabarvení pomohlo k virální senzaci

David Attenbourough nás bere po celé ose svého profesního života. Vypráví o době, kdy s dokumentaristikou začínal. „Druhá světová válka skončila. Technika nám usnadňovala život. Tempo změn se neustále zrychlovalo. Zdálo se, že pokrok nic nezastaví. To si ještě nikdo z nás neuvědomoval, že jsou tu problémy,“ dodává.

Postupně snímek desetiletí po desetiletím ukazuje, jak rychle se začínal svět měnit. Tvůrci nám servírují katastrofické záběry umírající planety, všeho co děláme špatně. Dřevorubci kácejí deštné pralesy, velké rybářské lodě vytahují mořské sítě s přebytkem ryb. Toto je prý jen začátek toho, co by mohlo přijít v budoucnu. Globální požáry nebo úhyn zvířat vlivem neustále se zvyšující teploty ovzduší. Pokud bylo úmyslem filmařů vyděsit, tak se to povedlo skvěle.  Různé recenze na českém internetu zmiňují, že to dohnalo diváky až k slzám.

Bylo by ale dobré si položit otázku, jestli tak silně působí záběry na každého. Existují i lidé, co změny klimatu odmítají a katastrofické scénáře slyšeli ve svém životě už mnohokrát. Jejich okolí se podle nich za posledních 20 let zas tak moc nezměnilo a oni nevidí důvod, proč by se měli starat o lední medvědy vzdálené tisíce kilometrů. Lepší by bylo, kdyby filmaři přidali alespoň zmínku o lokálních problémech, které můžou obyvatele Západního světa trápit. Ta však chybí.

Stopy zvířat v bankovkách

Druhá část nám v kontrastu s pesimistickou částí první říká, že ještě můžeme svět změnit. Zmiňují projekty udržitelného zemědělství, zabraňování přelidněnosti nebo nás nabádají k tomu, ať nejíme tolik masa.

Téma přechodu větší nebo celé části lidstva na čistě rostlinnou je probírané stále více. Ve filmu se na konzumaci masa dívají tvůrci pouze jednostrannou, negativní optikou. Americká akademie věd společně s tamním ministerstvem zemědělství vydaly studii, která naopak tvrdí, že naprostý konec chovu zvířat na maso by nebyla spása, ale utrpení.

Bylo by sice možné nahradit kalorie pocházející z masných výrobků těmi pocházejícími z rostlin, ale bylo by velmi složité nahradit určité látky (Vitaminy A,D,B12), které nyní vstřebáváme hlavně z masa. Navíc bychom přišli o výrobky jako jsou želatina, klasické mýdlo, nebo lůj. Ten ve stopovém množství dokonce začali ve Velké Británii přidávat do bankovek

Je tedy jasné, že dokument nemůže zaujmout zdaleka každého. Někdo by mu mohl vytknout přílišnou teatrálnost, někdo by mohl namítnout, že nabízí příliš jednoduchá řešení na příliš složité problémy. I přesto ho ale horlivě sdílí environmentální organizace v čele s Greenpeace i laická veřejnost . Ještě nikdy nebyla zelená témata tolik slyšet. Například u nás se ekologickými tématy začíná zabývat stále více politických stran ze všech stran spektra.  Dvouhodinový film nejspíše nedokáže sám od sebe klimatické změny zpomalit, ale pokud rozpoutá tak širokou debatu, může tomu alespoň pomoci, i když v něm nemusíme se vším souhlasit.