Králové Spotify dostávají peníze ostatních. Hudba tím ztrácí hodnotu, myslí si Taylor Swift

Hudební scénu v posledních letech překvapilo streamování, čili přenášení audiovizuálního materiálu v reálném čase. Bez jakéhokoli poplatku může mít každý s připojením k internetu přístup k nepřebernému množství skladeb z celého světa. Na první dobrou se může zdát, že je to skvělý způsob, jak svůj život obohatit uměním a jak dát začínajícím a neznámým interpretům prostor se zviditelnit. Vlivem nových vymožeností však hudba výrazně ztrácí na ceně.

Systém, jakým většina streamovacích platform vyplácí své umělce se označuje jako pro-rata a funguje na docela jednoduchém principu. Veškeré poplatky premium uživatelů se hodí do pomyslného pytle. Třicet procent putuje společnosti, zbylých sedmdesát se rozdělí mezi všechny umělce podle sečtených počtů streamů, čili jednotlivých přehrání. Na první pohled se může zdát, že je to logický a férový přístup, problém se ale nachází na straně druhé.

Tomu dala, tomu nic, tomu kousek, tomu víc

Měsíční předplatné v USA stojí deset dolarů. Dejme tomu, že jsem velký fanoušek české rapové scény a celý měsíc poslouchám pouze Vladimíra 518. Dalo by se tedy předpokládat, že sedmdesát procent, čili 7 dolarů, poputuje právě tomuto umělci. Systém ale nezohledňuje to, které interprety daný uživatel poslouchá. Hodí tedy všechny peníze dohromady a rozdělí je podle streamů. V konečném důsledku se z mých sedmi dolarů dostane Vladimírovi 518 třeba pouze jeden. Zbylá částka tak většinou padne těm nejstreamovanějším a nejznámějším popovým gigantům.

Pro-rata systém může znevýhodňovat především menší hudební žánry a budí značný nesouhlas mezi hudebníky samotnými. Část z nich streamovací platformy sabotují jednoduše tím, že je odmítají používat a svá díla zveřejňuji pouze tam, kde jsou podmínky příznivější.

Mezi hlasité odpůrce Spotify patří třeba Taylor Swift nebo Thom Yorke. „Nesouhlasím se stávajícím názorem, že hudba nemá žádnou hodnotu,” uvedla pro The Guardian Swift. Její tvorbu na streamovacích platformách přesto nalezneme.

Sloka, refrén, sloka, refrén

Existují ale autoři, kteří dělají vše pro to, aby měli větší šanci na úspěch. Vlastní tvorbu tak přizpůsobují algoritmům systému. Nejdůležitější je totiž posluchače upoutat natolik, aby vydržel alespoň třicet vteřin. To je čas potřebný k započítání jednoho streamu (poslechu). Nepřicházejí v úvahu dlouhá intra, vokál nastupuje ideálně co nejrychleji. Zjednodušuje se i forma skladeb, sloky a refrén přicházejí mnohem dřív. Krátí se také stopáž. V oblasti rapu se dokonce začaly objevovat nové formáty alb obsahující až třicet skladeb v rozsahu 1,5 – 2 minuty. 

„Streamovací platformy určitě ovlivňují podobu hudby po zvukové stránce,” řekl Houpacímu Oslovi Jakub Doležal, hudebník a moderátor Českého rozhlasu Jazz. „Zejména popové desky se dnes mastrují (proces postprodukce; pozn. red.) jinak na CD, a jinak pro digitální poslech. Ale mimo to bych řekl, že ne. Nástup zpěvu do několika vteřin a zkracování skladeb je fenomén, na který se bral ohled už kvůli rádiím. Playlisty na Spotify mají také podobnou funkci jako mixtape – směska skladeb nahraná na kazetu podle určitého klíče.”

Pro-rata systému se rozhodla vychytrale využít americká skupina Vulfpeck. Na Spotify umístila album s názvem Sleepify obsahující deset „skladeb” se stopáží 31 – 32 vteřin. Vtip byl v tom, že zmíněné skladby byly pouze prázdné stopy, nahrávky ticha. Členové kapely nabádali své fanoušky, aby si toto album přehrávali ve smyčce po celou dobu spánku. Než stihla společnost zakročit, vydělal Vulfpeck tímto způsobem 20 000 dolarů, za které později financoval šňůru koncertů zdarma. 

Jak podpořit hudebníka? Přímou koupí alba

Spotify, Apple music, YouTube a další streamovací platformy můžou být skvělým způsobem propagace umělců. Je to taky příležitost, jak objevovat novinky hudební scény a dostat se k interpretům z celého světa. Je ale dobré myslet na to, že existuje přívětivější možnost jak svého oblíbence podpořit.

Příjmy z fyzických nosičů, kdysi podstatná část výdělku, jsou v dnešní době většinou symbolické. Někteří umělci tento krok dokonce opomíjejí a vydávají své skladby pouze digitálně. Často jsou odkázáni na prodej merche, tedy upomínkových předmětů, a prakticky nekončící koncertní tour, která vyčerpává jak umělce, tak jejich kreativitu.

Podle Jakuba Doležala je ze všech platforem nejsympatičtější Bandcamp, internetový hudební obchod a prostor pro začínající interprety. „Pokud si přes něj koupím desku, většinu peněz dostane přímo umělec nebo vydavatelství, které na platformu album umístilo. Nenajdu tam sice tisíce desek z historie, ale mám možnost objevit nové věci, ke kterým bych se jinak nedostal,” upozorňuje Doležal.