Nejnovější

Invaze jmelí v Česku? Šíří ho ptactvo, které nemá jinou potravu, říká dendrolog Miroslav Frank

Jmelí je nezpochybnitelným znakem vánočních svátků a léčivou rostlinou, která je od pradávna spojena s mnoha rituály. Komě toho je však také invazivním druhem rostliny parazitující na větvích stromů. O současné problematice, šíření a boji proti jmelí hovoří pro Houpacího Osla dendrolog Miroslav Frank. „Jmelí může brzy představovat stejnou hrozbu jako kůrovec,“ říká.

Největším strašákem českých lesů je v posledních letech bezpochyby kůrovec. O negativním vlivu brouka, který pustoší lesy tím, že napadá oslabené stromy, dnes ví v podstatě každý. Málokoho by ale napadlo, že podobnou hrozbu do budoucna může představovat rostlina, kterou mají Češi spojenou především s vánočními svátky – jmelí.

„Kůrovec je druhotná záležitost již umírajících stromů. Protože stromy nemají dostatečný přísun vody, tak zasychají, mezi zdravými stromy začínají jinak “vonět” a až uschnou, začne je likvidovat kůrovec,“ popisuje Frank. Právě na usychání listnatých stromů se ale v době deficitu vody zásadně podílí jmelí, které jim bere velké množství vody. „Když je jmelí hodně, tak napadené rostliny trpí něčím, co by se dalo přirovnat k žíznivé horečce – jmelí bere z vodivých pletiv větví vodu, tudíž ten strom potřebuje přibírat ještě více vody, protože více vypařuje,“ říká s tím, že jde o zhruba třikrát větší množství vypařené vody.

Nikdy tady nebylo tolik jmelí

Jaká je historie jmelí v životech lidí?

Jmelí bývalo v dávných dobách vzácnou rostlinou. Kde roste, věděli jen lidé, kteří žili v lese. Ve středověku se využívalo plodu vařených bobulí jmelí plov ptactva jako silně lepivá návnada. Teprve až v době 17. a 18. století se jmelí dostalo na vánoční stůl jako připomínka zeleně, tedy života, přecházejícího do nového roku. Je to zvyk dávných Keltů.

Miroslav Frank, zdroj: archiv M. Franka

Posledních zhruba 50 let se však začalo šířit i v obydlených oblastech. Z lesů se dostalo na stromy v parcích vlivem ptactva, které se jmelím živí. Dnes je spíše invazivním druhem.

Jak ho ptáci rozšiřují?

Abychom pochopili, jak se jmelí šíří, je třeba mít představu z oboru etologie – o chování zvířat. Zjistilo se, že z keříku jmelí ptáci konzumují jen tu bílou bobuli a jedovatá semínka, která jsou uvnitř, ptáci nekonzumují. Místo toho je z bobulí vymačkají, načež se jim přilepí na okraj zobáku a ten otřou o okolní nejbližší větve v korunách stromu. Jelikož jeden pták zkonzumuje až čtyřicet bobulí, tak naseje obrovské množství semen najednou a pokud na jeden strom přiletí celé hejno ptáků, tak dokážou celý strom naočkovat obrovským množstvím jmelí během pár hodin.

Dávná představa přírodovědců, odborníků a lesníků v 19. století byla taková, že ptáci roznášejí jmelí trusem. Když totiž ptáci zkonzumují bobule jmelí, tak to, co jim na zobáku částečně ulpí, je lepivý viscin, skelné bílé lepidlo uvnitř bobule, které společně se semínkem otřou o větev. Když viscin uschne, tak je z něj stříbrně-šedý povlak, který na větvích připomíná trus ptáků. Dokonce i v dnešních názorech a literatuře lze toto mylné tvrzení najít.

Ptákům chybí klid a rozmanitá potrava

Proč ale ptactvo v poslední době roznáší jmelí v takové míře?

V těch dobách, kdy jmelí nebylo tak rozšířené, měli ptáci v přírodě možnost se živit mnoha jinými druhy ovoce a plodů než dnes. Dnešní industrializovaná krajina je velice chudá. Takže když tady ptáci na jaře přiletí, nemají do čeho „zobnout“. Zbude jim jen to jmelí.

Dneska nám chybí kolem cest v remízkách a mezích třešně, jabloně, trnky, šípky, kaliny – rostliny, které by jim dávaly všestrannou potravu. Ptáci nemají jmelí rádi, nekonzumovali by ho, kdyby měli na výběr i něco jiného.

Řešením by tedy mohla být výsadba ovocných stromů?

To je běh na dlouhou trať. Měla by se podporovat výsadba ovocných dřevin v krajině. Ve městech by se měly vysadit divoké třešně, lány trnek jako okrasné rostliny v ochranných pásmech v městských parcích jako klidové zóny. Ptáci by měli mít možnost si v potravním řetězci vybrat ještě něco jiného než jen jmelí.

Ochránci kroutí hlavou, proč ta obrovská invaze jmelí je hlavně na velkých stromech, což mě vede k dalšímu důvodu šíření. Ptáci v městských oblastech nemají klid. Všude jsou kočky, psi, lidé, doprava a navíc špatný vzduch. Právě proto ptáci roznášejí jmelí do vyšších korun stromů a do chráněných oblastí – protože tam je klid. Ptáci nebudou ve městě, kde je nečeká nic příjemného a kde se nemůžou ani napít. Kašny jsou pro ně nebezpečné a pitítka jsou málokde. Ptáci tak zůstávají v oblastech, kde mají větší klid a větší množství různorodé a sezónní potravy.

Hlavními důvody šíření je tedy nedostatek potravy a klidu…

Ekologové tvrdí, že to šíření v takovém kvantu způsobují i klimatické změny. Tomu bych ale nevěřil, spíše jsem zastánce toho, že ti ptáci nemají v přírodě potravní různotvárnost, zvláště kolem městských aglomerací. Nestaráme se o to, abychom těm ptákům pomohli, proto tolik jmelí.

Nepříznivá předpověď

Pták tedy přiletí na strom, sezobne bobuli jmelí bez semínka uvnitř. To se mu přilepí na zobák a on ho nakonec otře o strom, a jelikož je lepivé, tak se přichytí a vyroste z něj nové jmelí. Jak dlouho na stromě vydrží? 

Ten již zmíněný viscin je kvalitní lepidlo, které po zaschnutí nejde od větvičky odlepit, jedině s kůrou. Když pak zaprší, viscin znovu změkne a semínko z horní strany větve sjede na spodní stranu, kde se teprve přichytí, a kde lépe získá vodu, která se tam déle drží. Pokud semínko vyklíčí a kůrou proroste, tak postupně zaschne a odpadne. Mezitím ten klíček tam rok vydrží a vytvoří kořínek. Ten se přichytí a vroste na cévní svazky ve dřevě větviček a bere rostlině vodu i živiny. Další rok vyroste malý semenáček, který má 1 cm a dva lístky. Potom tam může růst i několik desítek let.

Mají stromy obranný mechanismus proti jmelí?

Pokud toho jmelí je relativně málo, tak se ho stromy umí zbavit tak, že větve se jmelím uschnou. Když ale toho jmelí je hodně, tak napadené rostliny trpí něčím, co by se dalo přirovnat k velké žízni – jmelí bere stromu vodu a živiny a ten pak potřebuje přibírat ještě více vody, jelikož ji i více vypařuje. Stoletou lípou, když vytvoří šest gramů sušiny, tedy pět listů, projde 600 litrů vody, která se vypaří. Uvědomujete si, jaké je to množství pro celý strom za celé vegetační období? Jmelí způsobuje to, že strom potřebuje až třikrát tolik vody!  Pokud tu vodu nemá v případě velkého sucha, strom uschne.

Dlouhodobé předpovědi jsou bohužel takové, že vodní deficit se bude zvyšovat.

Jak velkou hrozbu jmelí představuje oproti nechvalně známému  kůrovci?

Myslím, že brzy stejnou. Kůrovec je druhotná záležitost již umírajících stromů. Když stromy nemají dostatečný přísun vody, zasychají a začne je likvidovat kůrovec. Pokud se v době deficitu vody objeví jmelí, které jak již víme bere stromům pro sebe velké množství vody, tak je vymalováno. Strom tedy uschne, napadne ho kůrovec, takže strom spadne na zem a rozloží se. Na něm následně vyrostou stromy nové – příroda se s tím snadno vypořádá.

Ovocné stromy nejsou v módě

Existuje nějaký způsob, jak mohou s jmelím bojovat lidé, krom toho, že by vysazovali ovocné stromy?

Možností jsou chemické přípravky, postřiky, které se dnes používají. V období zimy se jmelí postřikuje látkami, které ho donutí k probuzení a následně kvůli tomu uschne. Problémem je, že jmelí ze stromů sice opadne, ale na stromech vzniknou všelijaké rány po vrostlých kořenech do větví. Jde o nejnovější postupy, které ještě nejsou zcela odzkoušené.

Výsadba ovocných stromů se tedy jeví jako nejlepší cesta. Jenže aleje  ovocných stromů podél cest v posledních letech zmizely…

Ptactvu jsme tím hodně uškodili. Nejnovější normy a vyhlášky ohledně vegetace podél silnic říkají, v jaké vzdálenosti od cest mohou stromy být, aby neohrožovaly dopravu. Kvůli tomu mizí třešně, jabloně, švestky, trnky. To všechno sice lidé v poslední době moc nesbírali, ale plody těchto dřevin zůstaly ptactvu na podzim, v zimě i na jaře. Jenže i tohle už je pryč. Zůstala je pustá a pro ptáky hladová krajina.

Tyto normy a zákony jsou nedomyšlené. Kácí se stovky a tisíce kilometrů alejí stromů. A když už se najdou nevykácené aleje stromů podél silnic, tak mají na sobě jmelí. U frekventovaných cest je pochopitelné, že podél nich nejsou stromy, ale u okresních silnic by ty stromy být měly. Obce a organizace se snaží vysazovat aleje podél polních cest a cyklostezek. Nahradit to obrovské zmizení těch tisíce kilometrů alejí stromů bude ale hodně náročné. Velkým problémem mizení dřevin v krajině je také chemické ošetřování polních plodin herbicidy, které často bývají větrem zaneseny až na stromořadí. Tyto smrtelné deště jsou pro dřeviny zvláště v jarním období fatálním koncem.

Takže zbývají ovocné stromy na zahradách?

Nynější móda na zahradách je další faktor, který moc ptactvu nepomáhá. Dříve měla každá zahrada ovocné stromy a keře. Dnes na zahradách nic není, lidé tam mají trávník, na kterém nesmí být ani jedna pampeliška a dokola túje jako živý plot. To je pro ptactvo naprosto hladové. Není tam absolutně nic, proto tam žádné ptactvo ani není. Tuto módu zelených pažitů jsme přebrali z klasických zahrad v západní Evropě. Jenže tam už od toho upustili. Dnes na takových zahradách pěstují kopřivy, pampelišky a další luční kvítí a spoustu ovocných dřevin.

Smutné je, že lidem ani nevadí, že jim na zahradě nezazpívá nějaký ptáček. Problémem je i spadané listí. Rozhodně by si měli do rohu zahrady zasadit například třešeň, ptačí zob, jeřabinu, ořech, kalinu, aj. Jenže lidé dnes v uspěchaném světě nemají na nic čas, což je problém i s šířením jmelí.

Rozhovor vyšel také na serveru Aktuálně.cz

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*