Palmy u nás trpí více na sucho než na mráz. Prohlubuje se u nás deficit srážek, říkají zakladatelé Tropik.cz

S pěstováním exotických rostlin začali již v pubertě zasazením první palmy a semínka ovoce ze supermarketu. Po více než deseti letech tento koníček přerostl v pracovní činnost a dnes se jejich pozemek dá bez nadsázky považovat za exotický ráj. Volně v zemi pěstují palmy, banánovníky, tomely, citrusy, pistácie a stovky dalších druhů exotiky. Tváře Tropik.cz, Rudolf Málek a Radim Kolečkář, mluví o svém koníčku a práci zároveň, o budoucnosti lesů v České republice a o tom, jak se ve své činnosti potýkají s českým klimatem.

Co je potřeba udělat proto, aby člověk u nás v Česku mohl volně v zemi pěstovat palmy?

Málek: Základ celého tohoto koníčku je nadchnout se. Když chce s tímto koníčkem člověk začít a mít ty palmy v zemi, ze všeho nejdřív by si měl nastudovat klima a podnebí. Měl by sledovat meteorologii a vývoj počasí, aby mohl předvídat. Tohle ale pochopí až po několika letech zkušeností a pěstování. Známe kupříkladu člověka, který pěstuje palmy v Pošumaví, kde mají v zimě -20°C, ale protože si dokáže zjistit, co ty rostliny vydrží, a dokáže je uchránit, aby ty zimy přežily, tak mu prosperují.

Tvrdíte, že si člověk musí předem nastudovat různé informace. Rozumíte rostlinám na takové úrovni, na jaké byste chtěli?

Málek: Tady jde spíše o konkrétní druhy rostlin. Rostliny, které pěstujeme nejdéle, tak tam už jsme myslím dosáhli zajímavých výsledků, co se toho poznání týče.

Pro mě to jsou třeba palmy rodu Trachycarpus. Ten pěstuji nejdéle a už se ho nebojím vysazovat na místa, kde bych si ho ještě před deseti lety netroufl vysadit jenom proto, že jsem si myslel, že by tam palma neprosperovala. Za těch deset let jsem ale zjistil, co si k té palmě můžu dovolit, kdy přesně omrzá, jaký vydrží chlad a že se nemusím bát žádné vlhkosti. Právě proto jsme i začali vysazovat palmy do našeho sadu, kde je v zimě mnohem horší klima, než máme třeba na uzavřeném dvoře.

Jakmile dosáhnu nějakého momentu, kdy si řeknu, že té rostlině rozumím, tak ji začnu vnímat jako obyčejnou túji.

Kolečkář: Není to však jen o rostlinách jako takových, ale také o nakládání s tou rostlinou, o pěstování. Jsou různé techniky a některé bych chtěl právě vyladit, například řízkování (rozmnožování rostlin pomocí jejich částí, pozn. red.).

Pěstování exotiky se věnujete více než deset let. Máte nějaký pěstitelský oříšek, se kterým si stále nevíte rady?

Málek: Nemáme vychytané míchání trvale udržitelného substrátu pro nádobové pěstování. Jde o to, že máme například datlovník zasazený v tisícilitrové nádobě a ten už nemůžeme přesadit, ten už tam bude navěky. Proto se do nádoby musel namíchat substrát na celý život rostliny. Nemůžeme tam dát kopanou hlínu, je těžká a rostlinu by udusila. Kdybychom tam dali kupovanou hlínu, tak se po letech rozpadne a kořeny se v ní opět udusí, respektive shnijí. Proto se do takového substrátu musí dávat různé složky, aby v případě, že se půda rozpadne, zůstala nadále vzdušná.

Teplota stoupá, srážky ubývají

Na začátku zde zaznělo pár slov o klimatu. Bylo české podnebí vždy přívětivé pro pěstování exotických rostlin?

Kolečkář: Pokud se zaměříme například na dobu před padesáti lety, tak samozřejmě bylo. Klima se teď „amerikanizuje“. To znamená, že je divočejší, není tak nudné, jako bývalo, není tak stabilní, což přináší i větší rozdíly, a to hlavně v létě. Tendence oteplování je vzrůstná, a pokud se průměrná teplota zvedla za těch padesát let o necelé dva stupně, tak je to na pěstování samozřejmě vysoce znát. Těm exotickým rostlinám se tak teď u nás daří více než před padesáti lety.

Druhá věc je rozložení srážek, které tehdy bývalo mnohem lepší. Jak se ukázalo, tak palmy u nás trpí paradoxně více na sucho než na mráz, zvláště trachycarpusy, které se musí furt prolévat vodou. U nás na Domažlicku se pořád prohlubuje deficit srážek. Ten deficit už je kolem 1100 mm za posledních pět let, což je jako kdyby tady dva celé roky ani jednou nepršelo.

Málek: Je třeba objasnit, že tady v Česku se našly zkameněliny listů datlovníku českého, Phoenix bohemica. Na našem území před asi třiceti miliony lety volně palmy rostly. A nejen ty datlovníky, dále třeba Sabaly a Trachycarpusy.

Pak je další období, kdy se palmy začaly objevovat na hradech a zámcích, všechny ale byly v květináčích. Přivážet se sem začaly v době různých zámořských objevů a cest po celém světě.

Hodně sledujeme počasí jak současné, tak jeho vývoj v minulosti. A před těmi padesáti až osmdesáti lety se objevily série několika po sobě jdoucích extrémně studených zim. Ta nejšílenější byla v roce 1929, tehdy na většině území teploty padaly až pod -40°C. V Podunajské nížině, kde je nejtepleji, bylo až 36 stupňů pod nulou. V té době padl rekord u Českých Budějovic, -42°C. Toho roku pomrzly i relativně běžné dřeviny jako jabloně, ořešáky, třešně. Všechny takové stromy zcela popraskaly a pomřely. V tu dobu si myslím, že nemohla přežít ani sebelépe krytá palma.

Ani palmy neholdují monokulturám

Myslíte, že se v následujících desetiletích dočkáme toho, že v lesích budou volně růst stromy a keře z jižnějších oblastí?

Kolečkář: Ty stromy se už v podstatě vysazují, ale stále se primárně volí ty v uvozovkách „domácí dřeviny“. Spousta organizací se brání tomu vysazovat něco, co není původní, což do jisté míry chápu. Jenže v momentě, kdy klima už nebude snesitelné pro ty původní, a dá se říct, že už teď to klima není původní, tak se bude muset sáhnout i po nepůvodních dřevinách. Lepší mít les invazivních dřevin, nějakých pavlonií a jasanů, než žádný.

Správně se apeluje na to, aby lesy nebyly monokultury. Les je společenstvo desítek druhů dřevin a podle toho by to mělo vypadat. Vysazování lesů u nás se řídí nějakými směrnicemi, nejde tam vysadit kde co, dokud to někdo z vyšších pozic nezmění.

Málek: Dneska se to dělá tak, že se selektují odolnější druhy dřevin vůči klimatu a suchu. Kupříkladu smrky, u nich se vybírají semena z jižnějších oblastí, z nich se pak dělají nové generace. Pokud se ale pořád bude zvedat teplota a budou ubývat srážky, tak zrovna tohle není nejlepší řešení.

Myslím si, že dřív nebo později stejně dojde na teplomilnější dřeviny. Samozřejmě ty lesy nebudou nahrazeny palmami, banány a cedry, ale budou to obyčejnější, a přesto pro nás exotičtější dřeviny. Třeba duby z jižnějších oblastí, mohl by to být dub cer, který je původní už i na jižním Slovensku, pak dub uherský, dub turecký. U jehličnanů by to mohlo být plno druhů jedlí.

Máte nějaký seznam toho, kolik druhů exotických rostlin jste pěstovali a kolik jich pěstujete momentálně?

Kolečkář: Bez započítání některých taxonů, rostlinných druhů a odrůd, to vychází na necelých 3 000 taxonů a drtivou většinu z nich aktuálně i máme. V tom soupisu je zahrnuto přes 180 taxonů palem, přes 30 taxonů dubů, borovic a kalin.

Co se odrůdové skladby týče, tak tomelů tam je asi 75 odrůd, taxonů rodu prunus, to znamená peckovin obecně, je asi 350 odrůd.

Provozujete i e-shop, na kterém prodáváte výpěstky, které vyrostly u nás v Česku. Spolupracujete i s jinými místními pěstiteli?

Málek: Dříve jsme spolupracovali, ale upustilo jsme od toho, protože to nebylo výhodné pro obě strany. Samozřejmě jsme se museli dělit o zisk, což pro nás představovalo problém, protože právě tohle nás živí. Pak jsme si začali semena shánět sami, začali jsme získávat kontakty, začali jsme rozšiřovat pěstební zázemí a najednou jsme byli soběstační, takže jsme přestali se všemi spolupracovat. Pokud s někým spolupracujeme, tak ne na komerční úrovni, vyměníme si nějaké rostliny, zkušenosti, nebo semena.

Hlavně k nám netahat škůdce

Uživí se člověk touto činností?

Kolečkář: Lidé jako my ano. Řekl bych, že jsme vyplnili mezírku na trhu, známe plno lidí, které toto taky baví, ale prodávají jeden úzký okruh rostlin, například jenom palmy. Tohle lidi neuživí, v Česku není dost lidí, aby někoho uživil prodej malých sazeniček palem. Pro nás je lepší pěstovat široký záběr rostlin, tudíž de facto všechnu exotiku. Děláme to tak, aby si každý vybral své.

Mají Češi o exotiku zájem?

Málek: Je to půl na půl, buď a nebo. Pohybujeme se jenom mezi tou exotikou a jenom mezi těmi pěstiteli exotických rostlin, nám se prakticky ozývají jen lidi, které to zajímá.

Když k nám někdo přijde na dvůr, tak si kolikrát ani nevšimne, že kolem něj jsou palmy v zemi, že tam máme čtyřmetrové avokádo, třímetrový citrus, čtyřmetrové palmy. Na druhou stranu spousta lidí, kteří se o to nezajímají, pak hledí se spadlou bradou.

Kolečkář: Samozřejmě tady zájem je, ale pokud se ale podíváme do zahrad, tak většinou to je obyčejné, tedy plot s tújí, tamhle občas magnolie, tam zase borovice z Hornbachu.

Jak se stavíte k dovozu rostlin ze zahraničí?

Kolečkář: Rozhodně to nezavrhujeme, ale nemůžeme říct, že bychom to nějak podporovali. Zaprvé, ty rostliny jsou zvyklé na stanoviště, které měly tam, kde vyrostly, a když se dovezou do chladnějšího klimatu, je to znát.

Zadruhé, je to v podstatě jediný způsob, kterým se k nám tahají škůdci a nové choroby, které nám můžou ještě dost zavařit. Tohle se děje nejvíce u rostlin dovezených z Itálie. Samozřejmě se najdou i pozitiva, například finanční – za relativně rozumnou cenu si člověk může koupit nějakou větší rostlinu.

Má cenu kupovat exotické rostliny z hobby marketů?

Málek: Záleží, zda člověk ví, co kupuje, a zda těm rostlinám rozumí. Pokud si tam někdo koupí kytku za 4 tisíce korun a nepodívá se na kořeny, které mnohdy ta kytka ani mít nemusí, tak jde o chyba toho člověka, že neví, co kupuje.

V těch hobby marketech se ale také občas dají pořídit opravdu zajímavé kousky za dobrou cenu. Je ale třeba vědět, co člověk dělá. Protože ti, kteří v těch hobby marketech pracují, dost často o rostlinách, které jsou v nabídce, moc neví. Což se ale není čemu divit, protože ten rostlinný záběr v takových obchodech je ohromný.