Vítejte v post #MeToo světě, kde stereotypy nahradily stereotypy

KOMENTÁŘ. V Americe nemusíte jít v hledání sociálních senzací nikam daleko. Například vlna s názvem #MeToo se původně šířila na sociálních sítích a s její pomocí se ženy, které byly obětí sexuálního obtěžování, mohly bránit a vést k odpovědnosti většinou své nadřízené. Na ty by si normálně nemohly troufnout. Málokdo ale čekal, že se dobrý nápad zvrhne v hnutí snažící se spálit tradiční pojem mužství novými pojmy mužství.

Hnutí #MeToo se, bohužel, v některých případech zvrhlo v jakousi alegorii na hon na čarodějnice. Pokud chcete zničit svého šéfa, tak jenom stačí, když ho nařknete ze sexuálního obtěžování a o zbytek už se postará okolí, které dotyčného prakticky bez soudu odvrhne jako naprostou lidskou zrůdu.

V případě slavných osobností se může provinilec pokusit zachránit tím, že se označí za “závislého na sexu” a následně podstoupí feministický kemp, nebo kemp léčení sexuální závislosti. Na těchto kempech se, zpravidla muži, musí naučit zbavit se tak zvané „toxické maskulinity“. Ta obsahuje veškeré společenské stereotypy, týkající se mužství.

Podle textu, který v srpnu 2018 zveřejnila Americká asociace psychologů (APA) vyplývá, že typické aspekty mužství jsou úspěch, moc, soutěživost a potlačení emocí (hlavně negativních např. strach, smutek).

V podstatě být muž je tedy diagnóza, která by se měla léčit.

Gillette jako benzín v ohni

Během trvání #MeToo se vnímání mužů navíc změnilo ze sexuálních násilníků na společností zničené, politováníhodné jedince.

Společenských stereotypů o mužích využila také společnost Gillette. Reklamou “The best men can be” (To nejlepší, čím mohou muži být) otevřela vášnivou debatu o genderu. Reklama jde ruku v ruce s hnutím #MeToo a okamžitě vyvolala otázky, jestli být mužem je skutečně tak hrozný životní úděl.

Firma Gillette ukazuje muže, kteří jsou v nitru zničení nad očekáváním společnosti. Ale je tomu skutečně tak?

Česko „paradoxně“ uchránil komunismusP

Z dob komunismu se bude česká společnost vzpamatovávat ještě hodně dlouho. I přesto to byl právě komunismus, který v otázce genderu nastavil docela jasné hranice. Všichni musí pracovat a je jedno, jestli jde o muže, nebo ženu. Jsme prostě jenom jednotná pracovní síla.

Ať to zní jakkoliv zvláštně, tak právě toto posunulo myšlení Čechů vstříc větší rovnoprávnosti. I díky tomu se u nás neuchytil starý americký předpoklad, že žena může být jenom právník, nebo prostitutka.

Debaty vyvolané hnutím #MeToo jsou důležité a není vhodné je bagatelizovat. Je však nutné vést konstruktivní debaty, které by mohly přispět k souznění obou pohlaví a nesnažit se jen “převychovat” jednu skupinu k obrazu té druhé. Pohlaví není nemoc. A je nutné to tak brát.