Turecký profesor Bacık: Pokud prohrajete v Istanbulu, jste loser. Erdoğan má potíže

Lokální volby v Turecku většinově ovládla prezidentova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) – získala více než 51 % hlasů. Ve velkých městech, jako je Istanbul, Ankara nebo Izmir, však uspěla opozice vedená Republikánskou lidovou stranou (CHP). V Istanbulu se ještě budou výsledky přepočítávat, neoficiálním starostou je tam zatím Ekrem İmamoğlu. Výsledky voleb a jejich možné následky komentuje pro Houpacího Osla turecký profesor Gökhan Bacık.

Bacık se dlouhodobě věnuje turecké politice, a to i poté, co opustil zemi v roce 2016 kvůli zvyšujícím se represím po neúspěšném pokusu o puč proti prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi. V součanosti vyučuje na Katedře politolologie a evropských studií na Univerzitě Palackého v Olomouci.

„Sám Erdoğan se z pozice starosty Istanbulu dostal k prezidentování. Není proto divu, že se teď o İmamoğluovi mluví jako o velkém rivalovi Erdoğana,“ říká Bacık v rozhovoru pro redakci Houpací Osel.

V posledních tureckých volbách utrpěla Erdoğanova Strana AKP porážku ve velkých městech. Třeba Ankaru ztratila po 16 letech. Jaký vzkaz tím turečtí obyvatelé svému prezidentovi Erdoğanovi sdělují?

AKP skutečně v Ankaře vládla 16 let, ale samotný Erdoğan zde první volby vyhrál dokonce už před 25 lety. Takže změna po čtvrt století je docela překvapivá. Ta zpráva ze strany obyvatel je vcelku jasná. Voliči opozice (hlavně CHP; pozn. red.) zkrátka nejsou spokojení s tím, jak Erdoğan v Turecku vládne. Další věcí je ekonomika. Istanbul, Ankara a ostatní velká města, ve kterých zvítězila opozice, produkují okolo 60 procent HDP. Tím pádem jsou mnohem obezřetnější, pokud se státní finance používají špatně.

Dalo by se jinými slovy říct, že převážně obyvatelé velkých měst prokoukli prezidentovu populistickou politiku?

Těch důvodů, proč jeho stranu nevolili, je více. Ale kdybych to měl celkově zesumírovat, obecně lidé nejsou spokojení s významnými rozhodnutími, která Erdoğan provádí v rámci politiky a ekonomiky. Zkrátka se tady zformovala první skupina západních provincií, která je opatrnější vůči politickým problémům, protože ty nejčastěji dopadají právě na tuto část země. A lidé v Turecku obvykle říkají, že pokud ztratíte města, jako je Ankara nebo Istanbul, bývá to signál, že se v zemi stane něco opravdu zlého.

Mluvil jste o ekonomice. Turecko momentálně trápí hlavně rostoucí nezaměstnanost a padající hodnota turecké měny. Mohly to být hlavní pohnutky, kvůli nimž občané AKP nevolili?

Ano, to je pravda. Turecko je nyní v hluboké ekonomické krizi. Problémem je, že podle mého názoru neexistuje krátkodobý scénář, pomocí kterého by se Erdoğan mohl vypořádat s těmito potížemi. Takže jde hlavně o ekonomiku, která stojí na pomyslné první příčce žebříčku problémů. Můžeme pozorovat, že prezident ztrácí městskou část Turecka, která se nejdynamičtěji podílí na turecké ekonomice. Ale zároveň to není jediný důvod porážky AKP.

V rozhovoru z roku 2017 pro web Hlídací pes jste uvedl, že současná situace v Turecku má základ hlavně ve společnosti. Může se společenský pohled na Erdoğana změnit poté, co opozice získala velká města?

To záleží na několika faktorech. Zaprvé, Erdoğan není člověk, který by povolební situaci řešil smířlivou cestou, takže nevíme, jaké kroky od něj můžeme čekat. Na druhou stranu má teď opozice velká města, čímž se jí nabízí nový nástroj, díky kterého může zaktivovat lokální média nebo využít místní zařízení ve svůj prospěch.

To dříve nebylo možné?

Za Erdoğanovy vlády opoziční organizace nebo spolky nemohly v těchto městech pořádat setkání. To by se na lokální úrovni mělo změnit, navíc vládci velkých měst budou mít k dispozici miliony dolarů. Mohou je využít pro účely opozice. Dříve tato šance nebyla.

Představte si, že jste lokální novinář nebo jen pouhý student, který je kritický k Erdoğanově režimu. Neměl byste šanci. Stejně jako řada zpěváků nebo umělců, kteří třeba nesměli hrát na piano, protože byli součástí opozice. Díky vítězství ve velkých městech má CHP dobrou šanci vést jejich obyvatele proti Erdoğanovi.

Na stížnost AKP Ústřední volební komise rozhodla, že se budou přepočítávat hlasy v Istanbulu, kde zástupce opozice Ekrem İmamoğlu vyhrál velice těsně. Je tento protest jen zoufalým pokusem vyvolat podezření o regulérnosti voleb, nebo se ještě může starosta největšího tureckého města změnit?

Výsledky se budou znovu počítat jen v některých oblastech Istanbulu, takže si nemyslím, že by se cokoli zásadního událo. Erdoğan si spíš dělá jakési PR a voličům jeho strany chce vzkázat, že se stal obětí. Pro Erdoğana není reálné přijmout a říct: „Byl jsem poražen.“ Vnímá se jako muž, který ani nemůže prohrát. Takže svým společníkům v podstatě dává alternativní scénář a prohlašuje, že AKP zvítězila. Kdyby zasahoval do výsledků voleb, střílel by do vlastních řad. A to nejen na domácí, ale i globální úrovni. Takže se bude spíše profilovat do role oběti, začne vytvářet konspirační teorie, jak je ostatně v Turecku obvyklé, a takto bude promlouvat ke svým podporovatelům.

Takže AKP nemá reálné podezření ohledně výsledků v Istanbulu? Jde o pouhý výstřel do tmy se symbolickým charakterem?

Popravdě, například v kurdských oblastech by po těchto volbách podezření, že počítání hlasů neproběhlo v pořádku, bylo daleko pochopitelnější. Tady ale vláda, na rozdíl od voleb v Istanbulu, kontrolu výsledků nepožaduje. Takže v rámci Instanbulu jde opravdu jen o jakési symbolické gesto, které však podle mě nebude fungovat. Zatím se totiž zdá, že většina Turků ráda přijala İmamoğlua coby nového starostu největšího města v zemi.

Můžeme na základě tohoto Erdoğanova postoje očekávat nějaké protesty z řad jeho přívrženců?

To ne, jelikož obyvatelstvo Turecka je velmi delikátní. Volí se zde už od roku 1876. Takže i když je vláda autoritativní, pakliže by podněcovala napadání výsledků voleb (prostřednictvím demonstrací; pozn. red.), nedávalo by to smysl. Naopak by to pro ni mohlo být nebezpečné a kontraproduktivní. Takže si nemyslím, že by Erdoğan něco podobného udělal.

Patrně nějaký plán má, ale zatím nevím, jak by mohl vypadat. Možná prostřednictvím zákonů nové starosty omezí a oni nebudou dělat svou práci pořádně, ale opravdu netuším. Ovšem pokud by nabádal lidi v ulicích, aby nerespektovali výsledky voleb, neuspěl by, přestože je zdejší demokracie v současné krizi. V Turecku to zkrátka nejde.

Víte, lidé u nás většinou nemají představu, jak velké kompetence mají starostové významných tureckých měst. Může tato ztráta vůbec omezit Erdoğanovu obrovskou politickou moc?

V Turecku je 81 provincií. Některé z nich mají ale uzpůsobenou formu vlády. Celkově je takových „autonomních” oblastí osmnáct. Takže pokud jste starostou Istanbulu nebo Ankary, reálně ovládáte celou provincii, tedy široké okolí těchto velkoměst. Samozřejmě starostové nemohou zasahovat do celostátní legislativy, ale řekl bych, že i když to oficiálně nikde nenajdete, být vládcem Istanbulu znamená být mezi první pěticí mocenských špiček v Turecku. Vždyť právě odtud se vybírá asi 40 % všech daní.

Takže ačkoli v pozici istanbulského starosty nemůžete reálně ovlivňovat celostátní politiku, mnoho lidí přesto dá na váš politický názor a pokládá ho za důležitý. Není náhodou, že se teď o İmamoğluovi mluví jako o velkém rivalovi Erdoğana. Vždyť sám Erdoğan se z pozice starosty Istanbulu dostal k prezidentování. V Turecku je tato cesta vcelku běžná.

Jak jste ostatně zmínil, Erdoğan už zná cestu z kanceláře starosty Istanbulu až na prezidentský post. Hodlá İmamoğlua oslabit právě tím, že se prohlašuje za vítěze voleb? Jde mu přece o to, aby ho İmamoğlu o jeho pozici nepřipravil…

Může to tak být, ale jak už jsem říkal, v tomto případě jde hlavně o symbolické gesto. Je to jednoduchá logika. V istanbulském distriktu najdeme okolo 60 miliónů lidí. Ti všichni se mohou stát voliči strany svého starosty, pokud jejich město dobře spravuje. Oficiálně je sice hlavním městem Ankara, ale v Istanbulu najdete centra všech médií nebo sídla mezinárodních firem. Pokud tady prohrajete, jste “loser”.

Zmiňoval jste, že nedokážete odhadnout, jaký plán má momentálně Erdoğan. Přesto, jak by se celková politická situace mohla odvíjet v následujících dnech?

Erdoğanovou výhodou je, že noví starostové nedokáží určité věci ovlivnit. On například ovládá média. V neděli se v Istanbulu konala tisková konference s İmamoğluem, vítězem místních voleb. Žádná televize ji ale nevysílala. V těchto dnech to může být Erdoğanova zbraň. Každopádně si myslím, že na to starostové velice rychle zareagují a díky velkým finančním prostředkům si vytvoří vlastní média.

A co ostatní, v Istanbulu již existující instituce? Ty se na stranu
İmamoğlua nepřidají?

Odpovím pomocí jednoho vtipného příkladu. V turecké fotbalové lize je momentálně vedoucím týmem Başakşehir (klub z Istanbulu; pozn. red.), který patří istanbulskému starostovi. A tady nastala právě ta ironická situace, kdy se z týmu podporujícího AKP rázem stal celek věrný opoziční straně. Důležité ale je, že opozice takto dokáže na svou stranu přetahovat nejrůznější instituce. A Erdoğan se proto dostává do potíží.

Co všechno Erdoğan hodlá napravovat?

Musí vyřešit dva hlavní problémy. U ekonomiky se mu to v krátkodobém měřítku nemůže podařit. A druhá rovina je ta politická. Turecko má mnoho neshod třeba s USA a Erdoğan má v podstatě jen dvě možnosti. Tou první je normalizace, což ale u něj není pravděpodobné, neboť každý takový pokus by oslabil jeho mandát. Dále se může pokusit udržet svou moc nějakým abnormálním krokem. Vedlo by to sice ke krizím a dalším problémům, ale tohle je zkrátka člověk, který na politické scéně může přežít jen díky radikalizaci. A provede ji patrně prostřednictvím úzké skupiny věrných příznivců, jelikož ztratil velké množství občanů. Erdoğan není lídr, který by uměl opustit svou pozici, což je problém.

Zdá se, že Erdoğan připomíná potápějící se loď, která nutně potřebuje vyhledat pomoc jiných zemí. Může se stát, že by se Erdoğan obrátil na východ, například k Rusku?

Ne. Rusko nemá peníze, které Turecko potřebuje. Na východě Erdoğan nenajde instituci nebo stát, který by byl ochotný vyplatit mu několik miliónů dolarů. Turecká ekonomika naopak velmi závisí na západním světě, třeba na Německu, Evropské unii nebo i Spojených státech. Lidé sice mluví o tom, že by Rusko mohlo Turecku pomoci, ale opravdu je to otázka ochoty poskytnout nějaké finanční prostředky, které však Rusko nemá k dispozici.

Možná by se dalo uvažovat o Číně. Ta by Turecku teoreticky mohla peníze nabídnout, požadovaná protihodnota by byla ale velmi vysoká. Pokud chce Erdoğan řešit špatnou ekonomickou situaci, musí se nutně obrátit k západním zemím.