Nejnovější

Poznatky z diskuze se seniory o dezinformacích: Mediální vzdělávání vyžaduje hlavně názornost

Zdroj: Frederick Burr Opper

Z diskuze se seniory – která tvořila nedílnou součást přednášky nazvané “Mediální obezřetnost”, a kterou pořádala redakce Houpacího Osla ve spolupráci s Maltézskou pomocí v Olomouci – vyplynulo, že většina zúčastněných sleduje každodenně zprávy na různých plafrotmách. Senioři se také podělili o své zkušenosti z běžného úžívání internetu, a poskytli tak mnoho podnětů pro další úpravy mediálního vzdělávání této věkové kategorie.

Diskuze měla formu přednášky a následného skupinového rozhovoru. Redaktoři serveru Houpací Osel (HO) se v rámci ní pokoušeli zjistit povědomí seniorů o médiích a dezinformacích.

V první části se zjišťoval rozsah toho, co senioři na internetu navštěvují a jak intenzivně a na jakých platformách sledují zprávy. Následovalo ověření orientace příchozích v rozdílech mezi zpravodajstvím a názorovou publicistikou. V rámci diskuze se poté řešilo, jak rozlišovat politický bulvár, “proruské” weby a zdroje šířící účelové dezinformace.

Došlo také na to, jak může senior sám odhalovat falešné zprávy (například pomocí vyhledávání obrázků v Googlu) a o organizacích, které se odhalováním hoaxů a fake news zabývají.

Účastníci diskuze stále preferují rozhlas a televizi. Pětina jich pravidelně odebírá denní tisk

Ze zhruba patnáctičlenného osazenstva sálu (lidé postupně přicházeli a odcházeli) si předplácela denní tisk pětina.  “Přelítnu všechny titulky, a která zpráva mě zaujme, tu si přečtu,” odpověděl jeden z účastníků diskuze na to, jakým způsobem si vybírá zprávy.

Mezi hlavními zdroji zpráv pro většinu osazenstva byla  televize – jak komerční, tak i veřejnoprávní. Převážná část účastníků je věrných také Českému rozhlasu.

Jako oblíbené zdroje internetových zpráv uváděli lidé portály Seznam.cz nebo Centrum.cz – na kterých se nacházejí odkazy na zpravodajské servery Novinky.cz, Seznam Zprávy či například server Aktuálně.cz. Někteří senioři byli dokonce konkrétnější a uvedli také konkrétní zpravodajské portály – Aktuálně.cz nebo iDnes.cz.

Žádný z posluchačů neměl účet na sociálních sítích (př.: Facebook nebo Twitter). Alfou a omegou jejich internetové komunikace je elektronická pošta (e-mail). Zde se také nejčastěji setkávají s dezinformacemi.

„Často se stává, že chodí zprávy, které byly zveřejněny v denním tisku před pěti lety, jakoby se staly dnes,“ uvedl senior s tím, že takové materiály mu chodí většinou do mailu.

„Většinou jsou to politické zprávy nebo zprávy o osobnostech. Kalousek, Václav Havel, Milada Horáková. Při ověřování těchto zpráv jsem se dostal jen na odesílatele. Dál jsem nepátral,“ uvedl jeden z účastníků diskuze.

„Kalouskovo skryté Čapí hnízdo” – jeden z hoaxů, se kterým účastníci diskuze pracovali.

Jiný účastník diskuze – který do ní vstoupil ještě několikrát mnohaminutovými monology – chtěl na tomto příkladu demonstrovat, že některé „fake news“ se mohou po čase potvrzovat. Mluvil ale spíše o obecných tématech,  než o konkrétních zprávách. Na dotaz, z jaké relace České televize (sám účastník diskuze označil za zdroj ČT, pozn. red.) zpráva pochází či kdy přibližně se s ní setkal, nebyl schopen odpovědět.

Tento muž pokračoval monologem o tom, jak do Evropy proudí migranti na lodích placených Evropskou unií a „média o tom samozřejmě mlčí.“ Minutová rešerše prokázala, že si mnohé informace vymýšlí. Jako konkrétní uvedl loď organizace Proactiva Open Arms. Ta však prokazatelně není orgánem EU a není nikde dohledatelné, že by dostávala od EU peníze. EU naopak podporuje lybijskou pobřežní stráž, která migranty vrací do Afriky .

Opakovaně mu v rámci kurzu byla nabídnuta možnost probrat toto téma dále po ukončení diskuze, nicméně této možnosti nevyužil.

Zpravodajství vs. publicistika: rozdíly se senioři museli naučit

Dalším cílem programu bylo zjistit, zda senioři poznají rozdíl mezi zpravodajstvím a publicistikou. Tento bod zde byl zařazen právě z toho důvodu, že v současné době se mnohé publicistické texty vydávají jako faktické zpravodajské texty, čímž dochází k mystifikaci příjemců sdělení. V rámci těchto nepodložených názorů však může velmi snadno docházet k šíření falešných zpráv a hoaxů.

Posluchači měli k dispozici dva texty – jednu zprávu a jeden komentář na téma školství. Jejich úkolem bylo rozpoznat, co je zpravodajský text a co názorová publicistika.

Novináři z HO zjistili, že větší část posluchačů není schopna rozlišit mezi zpravodajstvím a publicistikou. Poté, co však byli posluchači seznámeni s jednotlivými aspekty zpravodajství, dokázali již správně identifikovat a zařadit dokonce i špatně zpracovaný zpravodajský text z Parlamentních listů.

Z toho vyplývá, že pochopení rozdílu mezi zpravodajstvím a publicistikou – a vůbec chápání, jak dochází k tvorbě produktů novinářské práce – by mělo být jedním ze základních témat přednášek a diskuzí, na téma “Falešné zprávy a dezinformace”.

Dezinformace může šířit kdokoliv – i zavedené médium. To ovšem vyvodí důsledky

Následovalo seznámení se znaky dezinformačních a proruských webů. Na začátku bylo uvedeno, že z dezinformačních webů je možné vydělit Parlamentní listy (byť se na šíření falešných zpráv také podílejí, jedná se o specifický formát politického bulváru). Jako jediný prokazatelně proruský web v ČR (nepokrytě financovaný Ruskou federací) byl představen Sputnik.cz.

Byl prezentován také rozdíl v tom, když se podílí na šíření falešné zprávy dezinformační web a zavedené médium. “Pokud v seriózním médiu uslyšíte cokoliv, co zjistíte, že je nesmysl – falšnou zprávu šířila kupříkladu také Česká televize – oznamte to redkaci. Novináři toto včasné odhalení ocení. U dezinformačních webů se buď zpravidla nemáte na koho obrátit, nebo bude vaše oznámení prakticky ignorováno,” poznamenal přednášející.

https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.15752-9/s2048x2048/50994963_547915259038261_7516285002422681600_n.jpg?_nc_cat=111&_nc_ht=scontent-prg1-1.xx&oh=e3ece20248708041d0c587582ceaa6f3&oe=5CF68058
Někteří z účastníků diskuze ještě před jejím začátkem. / Zdroj: HoupaciOsel.cz

Následoval rozbor konkrétní dezinformace na proruském webu Sputnik: V DLR (Doněcké Lidové Republice, pozn. red.) hovořili o ukrajinských zombie bojujících po výstřelu do hlavy. O této chybě ruské propagandy mluvil také publicista Roman Máca.

“Přijde mi to jako dezinformace už jen proto, že tam píšou DLR, a nikde to nevysvětlují. Já se ani nedozvím, co to DLR znamená,” uvedl k věci jeden ze seniorů. Přitom zásadou zpravodajství  je zkratky vysvětlovat hned při prvním užití. Prakticky se všichni diskutující shodli na tom, že se jedná o tak absurdní zprávu, že jí zkrátka věřit nelze.

Zmíněno bylo též uzavření finské verze Sputniku, z důvodu historických zkušeností s „ruským pohledem na věc“ a vysoké úrovně – nejen mediálního – vzdělání.

Další část přednášky se věnovala konkrétním dezinformacím. Publiku bylo představeno fungování a financování dezinformačních webů jako Vlastenecké noviny, AC24 nebo Aeronet.

Jako příklad vylhané zprávy, která kolovala nejen na sociálních sítích, byl uveden obrázek s citátem Jana Wericha. Ten měl v roce 1938 v rozhovoru pro Rozhlas srovnávat nacisty s „mohamedány“. Účastníci správně identifikovali ze dvou různých citátů tento jako nepravdivý, protože se s ním již v minulosti setkali.

Senioři měli překvapivé znalosti a také chuť se učit. Sami však vyžadují vedení

Všichni účastníci diskuze, tedy vesměs senioři nad pětašedesát let, stále ještě preferují televizi a rozhlas před internetem. Znalosti některých účastníků kurzu byly překvapující.

„Občas dostávám v mailu odkazy na zprávy, které se mi zdají podezřelé. A tak si je najdu v seznamu hoaxů. Využívám k tomu databázi Hoax.cz,“ svěřila se jedna z účastnic kurzu s tím, že tip na databázi jí poradil vnuk. Tím se v zásadě potvrzují slova mediálních odborníků, že základ práce se seniory v otázkách fact-checkingu leží v první řadě na mezigenerační výměně rodinných příslušníků.

Jako konkrétní falešné zprávy pak po dotazu uvedla „Léky pro Romy zdarma“ a “Injekční stříkačky v sedadlech tramvají.” když tato seniorka znala server Hoax.cz, o ostatních fact-checkingových projektech povědomí – stejně jako ostatní – neměla. Nicméně téměř všichni zúčastnění oceňovali existenci podobných projektů, jako je Demagog.cz, Manipulátoři.cz apod. – adresy na tyto stránky si zapisovali, a je tedy předpoklad, že s nimi budou v budoucnu pracovat.

Přece nejsem hloupý, abych nepoznal dezinformaci

V souvislosti s těmito projekty však zazněl později – od již na začátku zmíněného účastníka diskuze – názor, že tlak na odhalování dezinformací přišel až v posledních letech jako „cenzura Evropské unie“. Server Hoax.cz nicméně funguje již celých 19 let a tedy i toto tvrzení bylo možné okamžitě vyvrátit.

Tentýž účastník diskuze ostatně také uvedl, že tyto diskuze “vypadají jako taková školení, že všichni jsou hloupí,” s tím, že on sám dokáže poznat, co je pravda a co ne.

Jeho výroky však svědčily spíše o opaku jeho slov, čímž se do jisté míry potvrzovaly také výsledky výzkumu agentury STEM/MARK z léta roku 2018, ve kterých se uvádělo, že lidé o svých schopnostech práce s informacemi mají zpravidla lepší představu, než jaký je jejich reálný stav.

Představu, že diskuze je koncipována v duchu, že „všichni jsou hloupí“ však zaujímal pouze tento jeden senior. Ostatní byli dle svých slov s průběhem spokojeni a ptali se po možnostech návštěvy dalších podobných kurzů či diskuzí.

Ženy zajímají příklady, muže zase teorie

V odpovědi na otázku, která část kurzu či diskuze seniorům vyhovovala nejvíce, se přítomní neshodli. “Ta první, novinářská část, byla na mě až moc nudná a dlouhá. Chtělo by to více konkrétních příkladů” uvedla žena, která zmínila portál Hoax.cz.

“Já bych chtěl zase rozšířit ten druhý břeh toho, co říkala paní. Tu odbornou stránku věci,” dodal svůj opačný názor mužský účastník diskuze, kterého podpořili také jeho spolusedící.

Všeobecně je možné shrnout, že praktickou část přednášky s následující diskuzí – tedy uvádění konkrétních hoaxů a falešných zpráv a jejich společné vysvětlování – preferovaly spíše ženy. Teoretická část – zaměřená na novinářské postupy a jejich odlišení od práce dezinformačních webů – zaujala zase spíše přítomné muže.

To, zda-li mediální vzdělávání realizuje neziskový sektor, stát či soukromé firmy, nehrálo pro účastníky roli. Dle jejich slov však upřednostňují vedení přednášek coby řízené diskuze, kdy – jak tomu bylo v tomto případě – se volně zapojují do debaty a diskutují též o vlastních zkušenostech.

Filip Horák
Filip Horák (Články)
Čtvrtohorní útvar studující nizozemštinu a žurnalistiku v Holomóci. Narodil jsem se v Pardubicích, odmaturoval v Chrudimi a bydlím v Železných Horách. Making idiot of myself, since 1996.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit