Velmi křehké vztahy, francouzská edice: Au revoir, president!

Důvěra Francouzů v prezidenta Emmanuela Macrona klesá. Může za to hlavně rezignace tří ministrů a Macronova nesmyslná reakce v podobě reorganizace vlády. A zdá se, že ani prezidentovy emotivní oslavy vítězství fotbalistů na světovém šampionátu nebyly tím, co by mu v očích obyvatel mohlo pomoci.

Když francouzský prezident Emmanuel Macron loni v květnu porazil ve druhém kole prezidentských voleb Marine Le Penovou, většina Francouzů zajásala. A proč by taky ne? Nejmladší prezident v historii Francie symbolizoval kohouta, který postaví celou republiku znovu na nohy.

V době inaugurace mu věřilo 64 % obyvatel Francie. Teď, po více než roce, je situace zcela odlišná. Macronovu politiku pozitivně vnímá pouze 29 % Francouzů. V čem tedy spočívají prezidentovy přešlapy, které znamenaly propastnou ztrátu 35 %?

Ministři odcházejí, vládě ani Macronovi nevěří

Macron svou pozici v podstatě oslabil sám. A to převážně nečitelnou situací na nejvyšších vládních postech. Sami moc dobře víme, jak vyhrocené byly komentáře některých našich politiků na to, že nemáme plnohodnotně obsazen post ministra zahraničí. A když vám během necelých dvou měsíců skončí tři ministři, jako se to stalo Francii, negativní reakce na sebe také nenechávají čekat.

Prezident coby hlava státu je samozřejmě konzumuje ve velkém. Domácí politika se zcela jistě Macronovi vymyká z rukou. O tom mimo jiné vypovídá i způsob, jakým jednotliví ministři oznámili svůj konec.

Jako první odešel ministr životního prostředí Nicolas Hulot. Rezignaci oznámil v rámci živého vysílání rádia Inter, aniž by ji předem diskutoval s prezidentem Macronem nebo premiérem Édouardem Phillipem. To je, jako kdyby váš partner mezi kamarády a rodinou prohlašoval, že je single, byť s vámi osobně žádný rozchod nerozebíral. Jasně to vypovídá o Hulotově nedůvěře v nejvyšší zástupce Francouzské republiky. Nestáli mu za to, aby se s nimi o něčem takovém vůbec bavil.

Přitom to byl paradoxně právě Macron, který dokázal známého aktivistu přemluvit k vládní účasti. Hulot podle všeho brzy vystřízlivěl ze svých iluzí. Jinak si způsob jeho odchodu ani vysvětlit nejde. Podle jeho slov se životní prostředí prakticky neprobíralo.

Brzy po Hulotovi skončila také oblíbená ministryně sportu Laura Flesselová. Možná byl odchod jejího vládního kolegy vhodný impuls, který ji donutil říct Macronovi sbohem. Olympijská vítězka v šermu uvedla jako příčinu svého odchodu z vlády osobní důvody. Co všechno se však za její rezignací skrývá, o tom můžeme jen diskutovat. Možná mohlo hrát určitou roli i plánované šestiprocentní snížení rozpočtu jejího resortu, kvůli čemuž Flesselová ztratila naději, že by mohla v rámci sportu něco změnit.

Jako poslední ve vládě skončil ministr vnitra Gérard Collomb. Ten sice měl svou demisi podat až na jaře kvůli přípravy kandidatury na post starosty Lyonu, ovšem když viděl, jak se vláda bortí jako domeček z karet, odchod uspíšil. První žádost o jeho rezignaci z předminulého týdne Macron nepřijal, po několika dnech ale názor změnil. Kdyby Collomba ve vládě držel, mohl by si z loajálního spojence vytvořit soupeře. Takhle možná ztratil člověka na důležitém vládním postu, ale třeba zůstanou alespoň přátelé.

Macron si dává načas, Francie počká

Řada odchodů měla podle politologů znamenat jediné – demisi premiéra Philippa a jeho opětovné pověření k sestavení nové vlády. Tento krok by za současné situace dával smysl a francouzské deníky tento scénář již považovaly za hotovou věc.

Avšak Macron se nepochopitelně rozhodl pro vládní reorganizaci. Tu totiž nemohl oznámit dříve než v pátek. Byl totiž na návštěvě Arménie, kde se zúčastnil summitu Mezinárodní organizace frankofonie a uctil památku Charlese Aznavoura.

Macron však možná daleko více než zesnulého šansoniéra litoval toho, že tímto krokem znovu oslabil svou popularitu. Když navíc Elysejský palác přišel s tím, že změny ve vládě budou oznámeny až po víkendu, opozice Macrona kritizovala, jak jen to šlo. Jeho zpoždění označuje za tragikomedii.

A vlastně docela trefně. Macron skáče z kaluže do bláta, ztrácí i své nejvěrnější příznivce. “Někdo přijde, někdo odejde, někdo změní práci v rámci vlády,” hlásí Elysejský palác. Francouzi tak můžou akorát tipovat, co nového je vlastně čeká.

Plány na fiskální unii Německo zatrhlo 

Kromě personálního složení vlády trápí Francii také nezaměstnanost, jejíž míra byla v srpnu podle dat Eurostatu čtvrtá nejvyšší v EU. Macron to řeší po svém: “Přejdu ulici a něco pro vás určitě najdu.” Takto odpověděl nezaměstnanému mladíkovi, který si stěžoval na nedostatek volných pracovních míst. Je více než jasné, že francouzská společnost tento výrok rozhodně nevítala s otevřenou náručí.

Emmanuel Macron navíc strádá i v rámci evropské politiky. V září minulého roku na pařížské univerzitě Sorbonně představil sebevědomý plán na přeměnu eurozóny ve fiskální unii se společným rozpočtem či ministrem financí.

Už tehdy ale moc dobře věděl, že celá věc má háček. Bude nutně potřebovat podporu sousedního Německa. Půl roku tak musel v Elysejském paláci čekat, jak dopadnou tahanice o sestavování německé vládní koalice. A když k tomu konečně došlo a koalice byla na světě, rozjásaného Macrona uzemnila znovuzvolená kancléřka Angela Merkelová.

Ani ona se nezdržovala osobní schůzkou s prezidentem Francie. Z rozhovoru pro deník Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitun jasně vyplynulo, že Merkelová takto rozsáhlé reformy podporovat nebude. Naději Macronovi nedodaly ani volby v Rakousku a Itálii. Navíc moc dobře ví, že se spojenci v podobě Belgie, Lucemburska, Španělska a Portugalska žádnou reformu prosadit nedokáže. A tak končí další jeho plán.

Úspěchy ve vztahu se Spojenými státy a v rámci OSN nebo proslulé emotivní oslavy vítězství francouzských fotbalistů na mistrovství světa zatím Macronovi popularitu nepřinesly. Ta tak neustále klesá. A tak zatímco francouzská hymna hlásá: „Zformujte bataliony! Vpřed!“, Macron se pokusí zformovat vládu a získat zpět ztracenou důvěru. Když k jeho současné politické pozici ovšem přičteme i osobní skandály, je otázkou, zda-li se z této šlamastiky dá vůbec nějak vymotat.