V JAR připravují rasistický zákon vůči bílým. Vláda tam stabilizuje společnost jako v Číně

Přednedávnem schválili poslanci v Jihoafrické republice komisi pro změnu ústavy, která má umožnit vyvlastnění půdy bílých farmářů ve prospěch černé většiny. Organizace farmářů mluví o bezpráví, navazujícím na násilné útoky na farmy po celé zemi. Autorem vyvlastňovacího zákona je radikální černošský nacionalista Julius Malema. Muž, který nesnáší žurnalisty, je zastáncem marxismu a obdivuje to, jak funguje spravování státních společností v Číně. 

Od konce apartheidu (politiky rasové segregace) probíhají v zemi ve větší míře útoky na bílé, afrikánsky mluvící obyvatelstvo. Jeho čelní představitelé v předchozích jednatřiceti letech drželi moc, aniž by osmdesáti procentům obyvatel své země dovolili volit.

Roku 1991 došlo ke zrušení diskriminačních zákonů a i když se vlády F. W. de Klerka a Nelsona Mandely snažily napětí mírnit, černošští radikálové se začali dopouštět rozsáhlé trestné činnosti, která byla i rasově motivovaná.

Ekonomicky a politicky významné jsou hlavně útoky na farmy a menší usedlosti. Nezisková organizace AfriForum, zabývající se právy afrikánské menšiny, eviduje tyto útoky již od roku 1996. Po odchodu Nelsona Mandely z vyšších funkcí v roce 1999 se jejich počet téměř zdvojnásobil a stále stoupá. Některé případy jsou obzvláště brutální, často dochází i ke znásilnění a mučení.

Více než půl milionu bílých jihoafričanů již emigrovalo ze země – především pak na Nový Zéland, do Austrálie, Jižní Ameriky, ostatní Afriky a Nizozemska. Nevede je k tomu pouze násilí a nejistota v jejich rodné zemi, ale také pobídky jiných afrických zemí, kde v emigrantech spatřují možnou pomoc při rozvoji zemědělství. Tam pak tvoří v poměru k místním obyvatelům ještě větší menšinu.

„Protibělošský“ vývoj ale do poslední doby nereflektovala ani politika a ani zákonné prostředí JAR. Na papíře tedy jakýkoliv rasismus proti bílé menšině vláda neuznala. To se však v poslední době začíná měnit.

Pravděpodobnost, že tě zabijí je dvakrát větší, když máš farmu

Česká krajní pravice (například na webech Pravý Prostor, Zvědavec apod.) mluví o rasové genocidě. Afrikánský novinář a šéfredaktor portálu News24.com Adriaan Basson však existenci genocidy v JAR odmítá. „Kriminalita je tu vysoká vůči všem lidem nehledě na rasu,“ vysvětluje pro Houpacího Osla Basson.

V podobném duchu se nese i vyjádření velvyslance ČR v JAR Michala Krále. „Ano, lze konstatovat, že se v posledních letech bezpečnostní situace v JAR zhoršila – zaznamenán byl růst kriminality a to i kriminality násilné,“ říká pro Houpacího Osla Král.

„Důvody pro tento stav mají zřejmě sociálně-ekonomické pozadí. V JAR roste počet obyvatel, přičemž rozvoj ekonomiky tomuto růstu nestačí. Přibývá tak nezaměstnaných, zejména to platí u mladých lidí,“ upozorňuje český velvyslanec a dodává, že růst obecné kriminality neznamená genocidu.

Stand for the #HumanRights of South African Farmers who face brutal torture, rape & murder EVERY DAY, that their Marxist Govt ignores.. the UN & World ignores.#plaasmoorde #rightsoutloud #StandUp4HumanRights #auspol #insiders #cricket #cricketcrisis #ausvsa #savaus #qanon #boers pic.twitter.com/fuiInJ3u3n

— JMDesigns (@JasonMDesigns) March 25, 2018

Afrikánští farmáři jsou ale i přesto vysoce ohroženou skupinou.

„Je možné ukázat, že je zhruba třináctkrát pravděpodobnější, že farmáři budou ve svých domech napadeni, oproti ostatním jihoafričanům. Taky jsou dvakrát častěji oběťmi vraždy,“ uvádí Frans Cronjé z Institutu pro mezirasové vztahy v rozhovoru, na který odkazuje Basson.

To samé podle něj mohou oprávněně pociťovat také černí farmáři , kterých byla roku 2001, kdy byla situace nejhorší, z obětí zhruba třetina. V tomtéž roce bylo 89,3 % útoků vyhodnoceno jako kriminálních a zhruba 2 % jako politických či rasistických. Zbytek měl co dělat buď s podmínkami na pracovišti anebo se sexuálním obtěžováním.

„Měl bych asi říct, že komunity farmářů by měly spolupracovat s vládou za účelem snížení kriminality, ale neřeknu to, protože bych tím urazil zhruba milion jihoafričanů, kteří mají strach o svou bezpečnost a stovky tisíc lidí, kteří se již stali obětí zločinu,“ říká Frans Cronjé k tomu, co by se mělo udělat pro sjednání nápravy.

„Všem, kromě těch nejnaivnějších pozorovatelů, je více než jasné, že vláda se nestará o bezpečnost svých občanů a radši uvidí jednotlivé skupiny obyvatel v boji proti sobě, než aby přiznala vlastní politické chyby,“ uvedl Cronjé.

Lidé jsou tedy ve velkém nuceni své pozemky zabezpečovat a opevňovat. To, že bezpečnostní firmy jsou v zemi čím dál populárnější, potvrzuje i české velvyslanectví.

Kdo je tady „původní“?

K tomu všemu chystají jihoafričtí zákonodárci další změnu, která by měla „bílým“ odebrat půdu a dát ji „černému“ obyvatelstvu. Opozice to označuje nejen za rasistické, ale i za neslučitelné s právem na soukromé vlastnictví, a opírá se o historická fakta: na velké části území byli totiž běloši dříve, než bantuští černoši (Zuluové a další).

Úplně původními obyvateli jsou pak KhoiSanové, známí jako Křováci a Hotentoti, od kterých bílí půdu koupili. To ale není celá pravda. 

K nemalé části farem si totiž bílé obyvatelstvo dopomohlo ustavováním segregačních zákonů týkajících se vlastnictví půdy, například Zákonem o půdě domorodců z roku 1913.

Zákon v první řadě znamenal to, že černí obyvatelé měli zakázano nakupovat půdu od bílých a obráceně. Komise pak určovala, které části Afriky budou patřit Britům a Búrům a které zbylému obyvatelstvu.

Tato území se brala jako rezervace, které nikdo nesmí opustit, pokud není zaměstnáván jinde nebo pokud nemá povolení. To právně zajistilo, že bílí vlastnili 92.5 % půdy v JAR, zatímco černým (tedy Bantuům i KhoiSanům) bylo „náramně velkoryse” přiznáno zbylých 7,5 %.

Zákon se ale postupně zmírňoval. Roku 1936 se plocha půdy pro „černé“ obyvatelstvo zvýšila dvojnásobně. Z rezervací se pak staly domoviny pro domorodce a Zákon o půdě domorodců zůstal platný – ve svých pozdějších úpravách – až do roku 1991.

Mandela: I have fought against white domination, and I have fought against black domination

Patronem úsilí o to, aby bílým farmářům byla sebrána půda, je Julius Malema, představitel strany EFF, která má v jihoafrické dolní komoře 25 křesel ze 400.  Vzhledem, názory i vystupováním připomíná Huga Cháveze, známého tím, že Venezuelu přivedl na pokraj hladomoru.

ZAPIRO: Floyd unmediated. Get the cartoons before anyone else – sign up for the newsletter ➡ https://t.co/ey0kBOkGkS pic.twitter.com/Bk33xGwxER

— Daily Maverick (@dailymaverick) March 23, 2018

Leitmotivem jeho politiky je odpor proti Západu a globalizaci, znárodňování a víc moci většině, ze které svou agresivní rétorikou tvoří nenávistnou masu. A nejbližšími zlými „Zápaďany“ na ráně jsou potomci Búrů, kteří čelí možnosti vyvlastnění půdy bez náhrady. A podobně jako někteří nacionalističtí politici v ČR, také Malema nesnáší žurnalisty.

„Nechoď na mně s těmi bílými náladami. Jdi pryč bastarde, zatracený agente,“ řekl například novináři veřejnoprávní BBC.

Kdy se začne vyvlastňovat?

„Možností vyvlastňování půdy bez náhrady se od konce února tohoto roku zabývá jihoafrický parlament, konkrétně stálý parlamentní výbor pro revizi ústavy. V průběhu května by měly proběhnout konzultace parlamentu s jihoafrickou veřejností,“ uvedl český velvyslanec Michal Král pro server Houpací Osel.

Někdo za tím vidí napravení dějinné křivdy, jiný zase zlodějinu a rasismus. Pravdou však je, že Malemův záměr sabotuje Mandelův postup smiřování s „bílými“.

Současně návrh nabourává také ochranu soukromého vlastnictví a právní řád, který byl nastolen po roce 1991 – konkrétně to, že vlastnictví půdy bude záviset na trhu a ne na státním přerozdělování půdy.

„Výsledek debaty, která ještě může být dlouhá, nelze nijak předjímat. Vláda JAR proto žádné rozhodnutí neučinila. Jihoafrický prezident C. Ramaphosa, který dle místních zvyklostí vede i vládu, však zdůrazňuje, že pokud by mělo v zemědělském sektoru (a ve vztahu k půdě) dojít k nějakým změnám, nesmí tyto změny nijak ohrozit potravinovou bezpečnost země či ekonomiku státu a zdejší podnikatelské a investiční prostředí,“ vysvětluje velvyslanec Král.

Kongres v JAR stabilizuje společnost, pro rady jezdí do Asie

Malemova malá strana však sama znárodňování prosadit nemůže. K tomu potřebuje Africký Národní Kongres (ANC). Kongres, který spoluzakládal Sol Plaatje, odpůrce výše zmíněného zákona z roku 1913 a proslavený Nelsonem Mandelou, má v JAR drtivou většinu v parlamentu už přes dvacet let.

Vůbec už to ale není ta samá strana, kterou Mandela vedl. Ukázalo to právě poslední hlasování, ve kterém Malemův návrh téměř jednomyslně podpořila. Někteří zahraniční komentátoři (například Sthephanie Fidleyová nebo afrikánec Cobus van Staden) již dlouho upozorňují na to, že v homogenitě, získávání moci a fungování strany jsou tendence učit se od maoistické Číny.

Na formování JAR se totiž výrazně podílí členství v ekonomické skupině BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika). Jihoafrická republika vstoupila do sdružení BRIC za vlády předchozího prezidenta Zumy. Úkolem spolku je posilovat vazby významných rozvíjejících se ekonomik vymezujících se proti kapitálu z Evropy a Ameriky.

První tři jmenované země se v Africe většinou zabývají výměnou znalostí v zemědělství, vojenství a vzájemnými investicemi. Do vnitřní politiky však zasahuje pouze Čínská lidová republika a to ne prostřednictvím Malemy, ale hlavně skrze zmíněný Africký Národní Kongres.

Roku 2012 přišla strana se záměrem vybudovat politickou školu. Původně měla stát ve Venterskroonu v Transvaalu, nakonec ale pohlaváři ANC zvolili lokaci poblíž městečka Vredefort na území provincie Svobodný Stát. Má se jednat o stranickou vzdělávací instituci, kde budou vznikat nové kádry pro vedení země.

Vzor našla ve středisku CELAP v Pchu-Tungu na předměstí Šanghaje, které sloužící jako kádrová škola komunistické strany Číny.  Podle svých zástupců má Čína na stavbu přispět astronomickou částkou dvou set milionů randů (tj. asi 350 milionů korun). I když samotná škola dosud nestojí, několik podobných institucí je již možné v JAR najít. Navíc se do Pchu-Tungu již šest let jezdí školit vrcholní představitelé ANC.

Pro jihoafrického Cháveze je Čína vzorem, ne však spojencem

Malema ale není milovníkem čínského vlivu v zemi. Nelíbí se mu především čínské investice a to, že si komunistická země vozí své pracovníky s sebou. „Ti lidé nás využívají, aby se dostali do Afriky. Skupují suroviny a zdroje a potom odejdou. Čínané jsou v tom dnes číslo jedna,“ kritizuje Malema tyto praktiky v listu The Namibian.

Avšak co se týče ideologie je jeho postoj úplně odlišný. Modely jako vláda jedné strany nebo znárodňování jsou mu velmi sympatické.

Čína cvičila ganstery útočící na farmy již v Zimbabwe

Vraždy na farmách nejsou nic nového. Odehrávaly se nejenom v Jižní Africe, ale i před lety v Zimbabwe. Tehdy se jich prokazatelně účastnily i bojůvky cvičené v Číně. Právě Mugabeho Zimbabwe vyvlastnilo půdu bílým, následkem čehož země radikálně zchudla.

Freeman Makoko, bývalý člen gangu Krokodýlů, který útočil na farmy v Zimbabwe, poskytl pro list Sunday Mail rozhovor, ve kterém vzpomíná na to, jak jeho členové zabíjeli farmáře a jeho žena se na to dívala. Také mluví o zabití šesti rhodesijských vojáků (tehdy se Zimbabwe jmenovala Rhodésie a vládla tam bělošská vláda) a o rabování obchodů.

„V Číně nás nejdřív učili politiku. Jak bílí kolonizovali Afriku a Zimbabwe. (…) Tři měsíce politika, potom tři měsíce guerillového boje a tři měsíce u pěchoty,“ uvádí Makoko v rozhovoru o výcviku. Zda se něco podobného děje i dnes v JAR je těžké ověřit. Je to ale málo pravděpodobné.

Makoko hovořil o událostech z počátku sedmdesátých let. O dvacet let později byli farmáři ze Zimbabwe vyhnáni úplně. Dnes – tedy o dalších dvacet let později – se opět vracejí.