Trumpovi pomohly vyhrát sociální sítě. Bez nich by ani nebyl kandidátem, říká nezávislý novinář Moláček

Je investigativní žurnalistika v úpadku? Jaké to je pro novináře, když lži politiků pohřbí fakta? Odpovídá Jan Moláček, který se zúčastnil žurnalistické konference v Olomouci. V současné době působí jako nezávislý novinář pro Reportéry ČT, komentátor na Aktuálně.cz a moderátor pořadu 20 minut Radiožurnálu.

V diskuzi jste řekl, že tlak na média v České republice není dlouhodobě udržitelný. Kam to tedy může až zajít?

Česká republika je jenom podkapitolou toho, co se děje s médii všude jinde. Jsme na tom samozřejmě hůř z mnoha důvodů. Máme malý trh, média nemají takovou tradici jako třeba v Americe. Taky je to tím, že se u nás dostali do velmi vysokých pozic politici, kteří média chtějí dostat pod kontrolu nebo chtějí omezit jejich nezávislost, protože je vnímají jako překážku. Zatím tomu vzdorujeme.

Zaznamenali jsme již pokusy v Českém rozhlase, kde byla kauza s Jankem Kroupou kvůli jeho reportáži o Agrofertu. Asi 250 novinářů z Českého rozhlasu podepsalo dopis generálnímu řediteli, v němž se postavili na stranu Kroupy a ten tlak ustáli. Ředitel byl nucen odvolat některá ze svých obvinění a Janek Kroupa může v rozhlase dál působit. Takovýchto případů bude v budoucnu zřejmě víc. Jestli se někdy politikům podaří tu obranu prolomit nebo ne, těžko říct. My se budeme snažit, aby se jim to nepodařilo.

A nedaří se jim to už? Přeci tady máme Andreje Babiše a jeho mediální dům MAFRA…

Daří. Tam je ta obrana prolomená jednoduchým způsobem. Ujal se vlastnictví a novináři, kteří pro jednoho z nejmocnějších politiků odmítli pracovat, následně odešli sami. Tam se nic jiného dělat nedá.

Je investigativní žurnalistika v úpadku kvůli těmto případům, které jste uvedl?

Investigativní novinařina je – současně s původním zahraničním zpravodajstvím – nejnáročnější a zároveň nejdražší žánr. To jsou dvě věci, které jsou nejvíc na ráně, když se musí šetřit. A dnes se v médiích šetří všude. Každé médium si rozmyslí, jestli bude investovat do investigativní novinařiny, která trvá strašně dlouho, než z ní je vůbec nějaký výsledek. Navíc velká spousta práce k žádnému výsledku nevede. Ale zjistíte to až poté, co jste do ní investoval třeba čtyři dny práce. A tuto práci musí taky někdo zaplatit. Z mého pohledu je investigativy málo.

Vy jste pro Forum24 – v kontextu kauzy Janka Kroupy – řekl, že na Českém rozhlase už investigativní novinařina nebude možná. Trváte na tom?

Trvám. Já jsem řekl, že je to na rozhodnutí lidí, kteří tam investigaci dělají. Ale pro investigativního novinář je nejdůležitější mít za sebou zázemí redakce a musí vědět, že se za něj tato redakce postaví, když bude mít problém. Ve chvíli, kdy se generální ředitel postaví na stranu těch, kteří na novináře útočí, tak se to dělá hrozně těžko. Kolegové tam zatím zůstali a věří, že tam tu práci budou moci dělat i nadále.

V debatě jste řekl, že dřív nebylo možné, aby politici bojovali s médii. Kdy nastal ten zlom?

Dřív se říkalo, že bojovat s médii nemá smysl a že politik musí najít nějaké východisko, i když se mu to třeba nelíbí, jak o něm píšou. Dřív média potřeboval k tomu, aby mohl sdělit svým voličům, co potřebuje. Ten zlom přišel ve chvíli, kdy internet a sociální sítě začaly mít dosah a začaly je používat téměř všichni.

Třeba politik typu Donald Trump tak komunikoval napřímo. Neplatí to 100 %, to nebyl zlom, že by skončila média a nastoupila komunikace na Twitteru. Tady správně zaznělo Fox news a tyto konzervativní média potřebuje pořád, ale už si může dovolit vyloučit z těch tiskovek x televizních stanic a pozvat tam místo nich konzervativní servery, které byly do té doby úplně bezvýznamné. Ta situace v tomto se mění.

Řekl jste, že sociální sítě pomohly vyhrát volby jak Trumpovi, tak i Zemanovi – Zeman ale sociální sítě nepoužívá.

Já si myslím, že sociální sítě 100 % pomohly vyhrát Trumpovi. Zemanovi pak v menší míře, ale taky. Ne proto, že by je on sám nebo Ovčáček nějakým geniálním způsobem využívali, ale jednoduše proto, že ty sociální sítě pomohly vrstvě Zemanova elektorátu uvědomit si, jakou mají sílu a že mohou skutečně něco změnit. Ať už sdílením různých dezinformací nebo díky protiuprchlické rétorice, kterou mají společnou. To všechno by bez sociálních sítí nebylo možné, protože seriózní médium to nikomu psát nebude.

S tím začali až dezinformační servery a šířili to mezi sebou lidi sami prostřednictvím mailů, které chodily důchodcům. Já jsem skutečně přesvědčen o tom, že kdyby neexistovaly sociální sítě, tak by Trump nebyl ani kandidátem, natož prezidentem. U Zemana bych to takhle ostře neřekl, ale myslím si, že i jemu to velice usnadnilo situaci.

Říkal jste, ať si každý píše, co chce. Nejste tedy pro regulaci sociálních sítí a obecně dezinformačních stránek?

Já si myslím, že by ve virtuálním světě mělo platit totéž, co v reálném. Kdyby ta regulace měla znamenat, že každá zpráva musí být podepsaná a musí být jasné, kdo za ní ručí, koho za ni eventuálně můžete žalovat, tak jsem pro. Na dezinformačních serverech nic takového nejde, protože oni většinou nemají žádnou adresu ani emaily, je to jen virtuální svět.

Ale trošku skeptický jsem k tomu, aby se něco vymazávalo a blokovalo a úplně nejvíc skeptický jsem k tomu, aby to dělal soukromí provozovatel jako Facebook. Už vůbec na takovém principu, jak to dělá teď. Zablokuje nebo vymaže příspěvek, na základě toho, že ho někdo nahlásí.

Vy jste natočil pro Reportéry reportáž o Okamurovi a jeho podivných PR agenturách, které sídlily někde v chatrči. On pak z Úsvitu odešel a založil ještě úspěšnější hnutí. Není to pro vás ubíjející, že odvedete dobrou investigativní práci a tomu politikovi to nijak neuškodí?

Samozřejmě když přispějete k tomu, aby se něco ve společnosti změnilo k lepšímu, tak z toho máte radost, ale musíte se smířit s tím, že vaše role někde končí, že máte limity. Vaším úkolem je udělat tu práci až do těch hranic, co je vaším úkolem. Nemůžete dál nutit společnost nebo stranu, aby zaujala stanovisko a někoho odvolala. Tam už  vaše pravomoce končí.

To ano. Ale jaké to je, když vaše fakta v podstatě přebijí ta alternativní fakta?

To je samozřejmě nebezpečí. Je to nepříjemné zjištění, ale ani ne tak pro mě, že bych měl mít uraženou ješitnost, že jsem něco natočil a nic z toho není a nemá to žádný dopad. S tím já bych se smířil, ale myslím si, že nebezpečné je to pro společnost. Názory může mít každý svoje, to není problém, ale ve chvíli kdy se neshodneme na faktech, tak není možná ani žádná smysluplná veřejná debata a nelze ani dospět k žádnému konsenzu.