Auschwitz není polsky

Polským zákonodárcům došla trpělivost s lidmi označujícími koncentrační tábory na jejich území jako “polské”. Překvapivě se jim vůbec nelíbí, že je Polsku tímhle způsobem připisována spoluúčast na holokaustu. Jenže zákon, který má tenhle problém vyřešit, nakonec spíš uškodí. Tak kdo je tady vlastně nácek?

Izraelští politici v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem mají celkem jasno. Ten hned označil polský pokus o ochranu svého jména za přepisování historie s cílem zbavení se zodpovědnosti za koncentrační tábory a hromadné vyvražďování Židů z celé Evropy.

Jisrael Kac, který má na ministra dopravy nebývalý rozhled do zahraničí, zase prohlásil, že Poláci popírají svou roli při holokaustu. Dále se mluví o statisícech Židů, kteří měli zahynout, aniž by potkali německého vojáka. I takové vysoké číslo však v porovnání s bezmála dvěma miliony a sedmi sty tisíci židovských obětí trošičku bledne.

O co tu vlastně jde?

Ale zpátky na začátek. Polská vládnoucí strana Prawo i Sprawiedliwość (Právo a Spravedlnost) přišla se zákonem na ochranu dobrého jména Polska, jehož součástí byl i trest za připisování účasti na holokaustu Polákům. Symbolem tohoto zákona se záhy stalo právě ono prohlášení, že koncentrační tábory na území Polska vlastně vůbec polské nejsou. Je to vlastně dost podobné, jako kdyby někdo nazýval Terezín, Hodonín či Lety (pardon, ty vlastně neexistovaly, že, pane Roznere?) za české koncentrační tábory. To se zase tak snadno neříká, že? A běda tomu, kdo se splete, protože pak by taky mohl jít na tři roky do vězení.

Zas tak přísné by to ovšem být nemělo. Podobný přešlap se podařil už v roce 2012 Baracku Obamovi, když předal ve Varšavě Medaili svobody odbojáři Janu Karskému za infiltraci a přežití v “polském táboře smrti”. Tehdy se sevřela nejedna pěst, ale to se stalo v době, kdy se ještě prezident uměl omlouvat, takže se zas tak moc nestalo. Obamovi bylo tohle faux pas prominuto, protože podle náměstka ministra spravedlnosti Patryka Jakiho “nám nejde o diplomatické skandály”. Jo, hoši, tak to máte smůlu.

Duda proti všem

Zákon prošel Senátem naprosto hladce poměrem 57 hlasů pro, 23 proti a dva senátoři se hlasování zdrželi. V tu chvíli však už na Varšavu nebyl naštvaný jen Izrael, připojily se k nim i Spojené státy, Ukrajina a dokonce bývalý polský premiér, liberál Donald Tusk. Ti všichni urgovali prezidenta Andrzeje Dudu, aby zákon vetoval. Marně.

I když bude zákon ještě poslán k Ústavnímu soudu, aby zhodnotil, zda se nejedná o omezování svobody slova a zda jsou všechny přečiny dostatečně formulované, přímo od prezidenta už zákon dostal zelenou. Duda to podle ČTK okomentoval slovy „I my máme právo být citliví a máme právo na historickou pravdu.”.

Ostatně to není poprvé, co se konzervativci z PiS o něco takového pokoušeli, ale až teď, když mají parlamentní většinu, můžou tento zákon efektivně protlačit. I tak ale museli snížit původně pětiletý trest na tři roky. Netanjahu si však nic takového líbit nenechal a hned v reakci na polskou iniciativu vznikl v Izraeli nápadně podobný zákon. Hned v prvním čtení přijal izraelský parlament návrh zákona, který trestá “popírání či zpochybnění viny pomahačů nacistů při páchání zločinů na Židech”, a to hned pěti lety vězení. Ale jen na Židech. Čili Romové, Sověti, Francouzi, Češi, klerikálové, komunisti, špehové a mnoho dalších má prostě smůlu.

Kdo má recht? Nejspíš nikdo

Takže tu máme zákon o tom, že Poláci nepomáhali nacistům, což je špatně, protože kolaboranti se najdou vždy a všude. Pak tu máme zákon o tom, že Poláci pomáhali nacistům, což taky není úplně dobře, protože převážná většina Poláků se na holokaustu nepodílela. Navíc zde byl odboj, Varšavské povstání a podobně… Ocitneme-li se v situaci, kdy bychom se chtěli bavit o “polských” či jiných koncentrácích, můžeme si ve výsledku vybrat, jestli raději půjdeme na tři roky do polského, nebo na pět let do izraelského vězení. Tomu říkám nadějné vyhlídky.