Rok, který (ne)stál za to

Na Silvestra míváme vždy tendenci shrnout uplynulý rok. Často si přiznáme, že rok mohl sice být lepší – přeci jenom novoroční předsevzetí zůstala předsevzetími skutečně jen na Nový rok – ale v zásadě jsme sami se sebou spokojení. Jaké události však provázely v průběhu roku 2017 nás všechny?

Rok 2017 byl rokem plným událostí a bizarních situací. V Česku bychom si na to už mohli vlastně zvyknout. V zásadě však neuškodí si uplynulý rok zrekapitulovat.

Ovčí Twitter

První událost roku se týkala prezidentova mluvčího a současného maskota v prezidentských debatách Jiřího Ovčáčka. Ten si totiž 2. ledna založil na Twittru svůj nekorektní účet, kterým se však nikterak nedokázal odlišit od svého originálu. Snad byl tento nový účet ještě více korektní než oficiální kanál mluvčího. Zde malá ochutnávka:

Znamená to jediné. Mediálně-byznysová lobby pěstující fikusy od počátku ledna naplno spustí hnojomety: https://t.co/GL9pYSCPT7

— ČÚTI (@CUTIzpravy) 30. prosince 2017

Čistě pro úplnost, v březnu Jiří Ovčáček také slibil, že nebude hanit prezidentské kandidáty. S těmi sliby je zřejmě skvělým padavanem svého mistra. Abyste věděli, že nekecáme, přikládáme video. A ne, vážně jsme ho nesestříhali, abychom z pana mluvčího udělali hlupáka. Zvládá to i bez nás.

Sobotkův kiks

V únorovém rozhovoru pro Hospodářské noviny přišel Sobotka s prohlášením, že bohumínské usnesení z roku 1995 je již přežité a připustil možnou spolupráci s komunisty i na vyšší úrovni – tedy v Poslanecké sněmovně. Ostatní strany podobný formální závazek sice nemají, doteď se však komunistická neúčast ve vládě brala jako samozřejmost a jakési nepsané pravidlo. Mohli bychom samozřejmě polemizovat, kolik formálních komunistů je v ostatních – současných demokratických stranách. Avšak popření bohumínského usnesení je prvním krokem zpět před rok 1995 a snad ještě dále.

Babišova kauza a sněmovní krize

V lednu 2016 se začala řešit kauza, která dovedla vládu těsně před koncem jejího funkčního období na pomyslný okraj propasti. Takzvaná “kauza korunových dluhopisů” vznikla na základě podezření, že Andrej Babiš krátil stát na daních vydáním dluhopisů jeho společností Agrofert, která přitom tyto finance k okamžité investici nepotřebovala. Kauza, která gradovala na jaře roku 2017, dosud nemá jasný výsledek. Zkrátka vyšuměla do vzduchoprázdna.

Zato jsme byli svědky situace, kdy někdejší zoufalý premiér Bohuslav Sobotka abdikoval a zároveň neabdikoval na funkci premiéra. Ačkoliv Sobotka nakonec ve funkci zůstal, z celé situace vyšel opět jako vítěz Andrej Babiš, a to navzdory zmatečné argumentaci a neustále se měnícím výpovědím, které bychom mohli srovnat snad pouze s výmluvami kuchařského učně Zdeňka Polreicha. Současně s tím jsme se stali opět svědky práce Marka “Máááry” Prchala, vrchního markeťáka Andreje Babiše. Ostatně, kdo by neznal tuto legendární fotku.

Bude mi to moc líto, mám tady spoustu práce, kterou jsem chtěl dokončit, ale pokud se pan premiér rozhodne mě odvolat, jsem připraven. pic.twitter.com/U1OGJTJjYp

— Andrej Babiš (@AndrejBabis) 27. dubna 2017

Milost pro Kajínka

Máme tu květen a s ním přichází také slibovaná milost pro nejznámějšího českého vězně Jiřího Kajínka. Miloš Zeman sice před nástupem do funkce avizoval, že nebude udělovat prezidentské milosti, učinil tak ale již po osmé. Z Kajínka – soudem několikrát odsouzeného vraha – se stala přes noc celebrita. Lidé si kupují jeho knížky, poslouchají jeho příběh o spiknutí a chodí na jeho autogramiády, jako například byla tato v Olomouci.

Africký mor prasat

Na konci června zasáhl Česko africký mor prasat. Ne, nemůžou za to imigranti. A ne, za tohle výjimečně nemůže ani Kalousek. Zato Jiří Čunek, hejtman Zlínského kraje, vyhlásil ve “svém revíru” téměř stanné právo a čuníky začal nahánět po lesích nejen s pomocí myslivců, ale také helikoptér s ostřelovači.

Máslo a Lidl

V září se stalo ústředním tématem české společnosti máslo, jehož cena se vyšplhala na padesát korun za čtvrt kila, což způsobilo paniku v téměř každé domácnosti. Ostatně není divu – Vánoce se blíží a z čeho budeme péct, že ano?

Start školního roku však s sebou nepřinesl pouze drahé máslo, ale také kauzu, která zarezonovala zejména na národovecké scéně. Obchodní řetězec Lidl totiž užil na svých výrobcích fotografii kostelů z řeckého souostroví Santorini, z jejichž kopulí však vyretušoval kříže. Reakce na sebe nedala dlouho čekat. V ateistickém Česku se najednou ozvala spousta pravověrných křesťanů, kteří proti mazání křížů vystoupili s opravdu nekřesťanskými příspěvky na diskuzních fórech a na sociálních sítích. A protože se jednalo o tolik nenáviděný řetězec (vzpomeňme na černošského modela jménem Alpha Dia), byla reakce o to emotivnější. Řetězec se nakonec za smazání křížů omluvil.

Podzimní volby do Poslanecké sněmovy

Volby do Poslanecké sněmovny byly považovány za klíčové. A skutečně klíčové byly, a to hned v několika ohledech. Bylo otázkou, zda vyhraje volby některá z demokratických stran, která v zásadě ctí ústavní zvyklosti, nebo zda vyhraje některá ze stran antisystémových, která bude s to přizpůsobit systém obrazu svému. Kampaň tedy jela naplno. Zbratření lidovců a Starostů vedlo k jejich rozchodu krátce před volbami, a tak každá strana kopala ve volbách za sebe, což se promítlo také na jejich výsledku. Zatímco u Starostů můžeme těsný průchod do Sněmovny považovat za úspěch, lidovecký výsledek je spíš slabší průměr.

Ve volbách kandidovalo rekordních 31 stran a hnutí. Z nich voliči poslali do Sněmovny devět stran, mezi nimiž skončila na druhém místě s 12 % ODS, následovaná v těsném závěsu Piráty a Tomiovou SPD. Zvítězilo však hnutí ANO Andreje Babiše, a to s obrovským náskokem. Nezískalo nakonec 50 % – jak si Babiš představoval – ale i přesto bylo co slavit. Jeho radost však netrvala dlouho, protože zjistil, že žádná ze stran, které se do Sněmovny dostaly, s ním do vlády nevstoupí. Dostali jsme se tedy po volbách do situace, kdy nad Babišem, který není schopen sestavit vládu, drží ochrannou ruku prezident Zeman, který prosazuje Babišem sestavenou menšinovou vládu. Je tedy jen na Babišovi, aby pro ni získal podporu. Otázkou je, jestli bude získání důvěry vlády ještě za půl roku někoho zajímat.

A co bude dál?

V roce 2017 jsme se rozhodně nenudili a se všemi klady a zápory už ho nezměníme. Je jenom na nás, jaký bude ten nadcházející. První velké rozhodování nás bude čekat hned z kraje roku. A já vás prosím, pořádně si svou volbu promyslete. Víc toho na srdci nemám. Za celou redakci přeji vám – čtenářům Houpacího Osla – úžasný nový rok 2018! Děkujeme vám za vaši přízeň a doufáme, že nám ji zachováte i nadále.