Walter Moens: Mnozí Vlámové by chtěli konfederaci. V Katalánsku chybí kompromis

Walter Moens -doktorand Katolické univerzity v Lovani a bývalý velvyslanec vlámské vlády s diplomatickými zkušenostmi, který působil na belgických ambasádách ve Vídni a v Berlíně. Přestože je teď zrovna nejvíce zaměstnán hledáním odkazu svých rodných Flander po českých městech a vsích, i nadále patří k jeho činnosti sledování současného politického dění. 

Co si myslíte o nezávislosti vlámského společenství? Je to dobrý nápad? 

Vždycky říkám, že co se má stát, stane se. Jako diplomat nemůžete mít nějaký názor na to, co řekne politik.

Ale vy už přece nejste diplomat…

Nicméně stejně je mým názorem, že co se mělo stát, stalo se. Pokud není žádný normální demokratický tlak na zřízení samostatných Flander, tak by se to nemělo stát. Ale musíme se ptát “Jak by k tomu mohlo dojít? “ Je žádoucí, myslím si, nechat existovat stát, jakým je Belgie, ale musí to být stát, ve kterém každý bude mít svou zodpovědnost a svobodu v plném rozsahu. Takže skoro tak, jak je tomu teď – a přeci o trošičku víc a pořád v rámci belgického státu.  Dalším problémem je Brusel. Kam vlastně patří? Je to hlavní město, jeho obyvatelstvo je mezinárodní a taky se v něm nachází sídla Evropské unie. Co s tím? Stejně jako kdysi Terst nebo Gdaňsk by toto město muselo být vyjmuto. Kdysi jsem se o tom bavil s tehdejším belgickým velvyslancem u kávy a on mi říkal “Ach, ten rok 1830… hloupost. Hloupost.” (v roce 1830 byla vyhlášena nezávislost Belgie, pozn. red.)

A vy na to máte stejný názor?

Ano. Nizozemské království, tak, jak jej známe z doby před rokem 1830, vlastně mohlo zůstat.

Ale co francouzsky mluvící jih?

To je právě zajímavé – podle analýzy, kterou sepsala Els Witte, profesorka dějin na univerzitě v Bruselu, bylo nejvíc stoupenců oranžských ve Valonsku. A proč? Protože ekonomicky vzato to pro ně bylo mnohem zajímavější.

Takže to nemá co dělat s národností ani s jazykem, ale s obchodem?

S obchodem a plánovaným rozvojem regionu, který v té době právě započal. Tehdy vznikla taky Societé General de Belgique, dnes ve vlastnictví francouzské BNP Paribas. Generale Maatschapij (Societe Géneral, všeobecná společnost) byla ze začátku nadace řízená nizozemským králem Vilémem I. vládnoucím za průmyslové revoluce.  O tom samém mluví i Geert van Istendæl v knize Mé Nizozemsko. Píše tam “Je mi líto, že se v roce 1830 odtrhla Belgie…”  Ale teď musíme dávat pozor, co se děje tam v Katalánsku.

Ještě než dojdeme ke Katalánsku, co vlastně Vlámové čekají od centrální vlády v Bruselu?  Co chtějí mít, ale ještě to nemají?

Ale v belgické vládě jsou přeci taky Vlámové.

I přesto – co od centrální vlády očekávají? 

To je velice jednoduché – Confederatio Belgica. Čili společné rozhodování regionálních vlád o tom, co Belgie jako celek podnikne. To by znamenalo, že každé jedno rozhodnutí vlády by muselo být podmíněno jednomyslným souhlasem Vlámů i Valonů, ale to už se vlastně z části děje dnes. Dám vám příklad: v radě EU  je křeslo pro zastupitele z Belgie. Ale o jeho kompetence se stará buďto někdo z Vlámska, Valonska, nebo Bruselu. A funguje to!

Současná situace v Katalánsku – může se něco podobného v budoucnosti stát i ve Flandrech?

Ne tímto způsobem. Jak na Katalánské straně, tak i na straně ústřední vlády se dějí absolutní hlouposti. I sympatizanti Katalánské nezávislosti u nás říkají, že takhle to nejde. Dojít k přijatelnému řešení, se musí snažit obě strany. V Belgii je dnes následující situace: Nová Vlámská aliance – jejímž předsedou je známý starosta Antverp Barta de Waver – je vládní stranou. Ta má ve svém původním programu požadavek na nezávislost. Ale nejsou včerejší a jsou si vědomi, že většina Belgie je proti. A proto, aby se něco takového uskutečnilo, musí být většina i na frankofonní straně. Jinak to nemá smysl. Tomu se říká zodpovědnost – zodpovědnost vést lidi s přímočarou vizí k přijatelnému kompromisu. To je pro naši zemi typické.

A to je zřejmě lepší než ve Španělsku. Tam se rozhodli udělat referendum zcela nezávisle na zbytku země.

Ale přístup Španělské vlády je také zcela chybný. Obě strany spolu musí chtít komunikovat úplně jiným způsobem. Centrální vláda s nimi vůbec mluvit nechtěla. Řekli jim prostě: “Tohle není správné,” a poslali tam policii. Takhle to ale nejde.

Je možné, že Katalánci by chtěli zpět do Španělska, když by zjistili, že jejich rozhodnutí nebylo správné?

Nemyslím si, každopádně je to obtížné. U nás ve Vlámsku jsou taky lidé, kteří si myslí, že odtržení je možné domluvit někde na hradě nebo u někoho doma. Jak jste to ostatně udělali vy. Havel s Mečiarem…

Jenže Slováků bylo méně a chtěli nezávislost, takže bez komorního jednání by to nešlo.

Podle mě existuje spousta metod k překonání těchto obtíží. Ale každopádně se nemůže jednat jen legalisticky, ale i legálně. Vždycky to jde, ale musíme mít většinu, která s tím bude souhlasit. Nizozemci někdy na Belgii pohlíží jako na zemi s komplikovaným uspořádáním. Nicméně předtím, než byla současná správa v Nizozemsku zakotvena, museli si taky poradit se stadhoudery (místodržiteli) a jinými složitostmi. Ale vezměte si zemi, kde se mluví dvěma nebo více úplně odlišnými jazyky – v této situaci je kompromis velmi důležitý. Musíme vždy přihlédnout ke všem argumentům, a pokud se názory příliš liší, je vždy dobré zůstat u toho, co je.