Nejnovější

Skandál oblíbeného politika voliči neberou tak vážně, říká politoložka Lenka Hrbková

Lenka Hrbková, Foto: David Kohout

Už za týden se ukáže, komu Češi v letošních parlamentních volbách řeknou své ano. Při přemýšlení, který lístek vhodí do urny, mohou rozhodovat sympatie ke kandidujícím stranám a osobnostem.  Svou roli zde ale hrají také aktuální kauzy propírané v médiích a schopnost politiků na ně reagovat tak, aby jim neuškodily, nebo je v lepším případě dokonce zvýhodnili. Vystaví voliči červenou kartu domnělému establishmentu a přikloní se k alternativním faktům dostupným v temných zákoutích internetu? Těžko říct. Výše zmíněné fenomény ale v rozhovoru zmiňuje politoložka Lenka Hrbková, která letos dostala cenu rektora Masarykovy univerzity za svou disertační práci o roli emocí při rozhodování o politických tématech.

Jak si vysvětlujete, že někteří lidé považují za důvěryhodnější Facebookový profil politika než například veřejnoprávní televizní stanici?

Řekla bych, že je to výsledek slábnoucí společenské důvěry v instituce establishmentu, kam veřejnost může řadit i tradiční média. Na sociálních sítích mají někteří voliči naopak pocit, že informace získávají přímo, přímo od osobností, kterým věří, a chápou je jako alternativní, tím pádem důvěryhodnější zdroje.

Ve své dizertační práci jste zkoumala, jak si voliči formují postoje k politickým tématům a soustředila jste se hlavně na jejich emoce. Jak výzkum dopadl?

Šlo o experimentální studii, kdy jsem vytvořila situace, ve kterých jsem své předpoklady testovala na vzorku vysokoškolských studentů, takže výsledky nemůžu moc zobecňovat. Zajímalo mě, do jaké míry hraje náš emocionální vztah k politickým stranám a leaderům roli v tom, co si myslíme o věcech, které nám říkají. Zkoumala jsem to na tématech jako uprchlická krize nebo reforma vysokoškolského zákona. Vyšlo mi mimo jiné, že pokud volič vnímá politika, nebo jeho stranu negativně, bude automaticky zaujímat negativní postoj i k tématům, která se snaží prosadit.

Znamená to, že voliče nesympatický politik nepřesvědčí, i kdyby mu nabízel sebelepší program?

Je pravděpodobné, že voliče jeho odpor ke straně nebo leaderovi ovlivní natolik, že si program bude interpretovat jinak. Kdyby se stejnými návrhy přišel politik, kterého má rád, dost možná by se s nimi ztotožnil více.

Je možné, aby se volič přiklonil k názoru politika jen na základě emocí, které k tomuto politikovi chová?

Rozhodně neplatí, že si svůj postoj k politickým tématům utváříme jen na základě emocí k politikům a stranám. Moje studie dokazuje, že v některých situacích rozhoduje naopak konkrétní téma, takže když si člověk například předem zformuje silný postoj k problému uprchlíků, bude se řídit spíš tím, jestli se k migraci konkrétní politik staví stejně jako on, než že by se nechal strhnout jen svými pocity vůči politikovi. Na druhou stranu, pokud se ve veřejné debatě objeví nové téma, k němuž se zatím nezformovala jasná stanoviska, mají političtí aktéři šanci voliče přesvědčit na základě emocí ke stranám a osobnostem.

Je při ovlivňování postojů voličů zásadnější jejich vztah k politické straně jako takové, nebo hrají rozhodující roli výrazní političtí vůdci v čele stran?

Předpokládala jsem, že leadeři budou u voličů při utváření názoru k politickým tématům vyvolávat silnější emoce než celé strany, protože strany jsou nevyhnutelně abstraktnější a hůře uchopitelné. Hodnocení politika je pro nás více přirozený proces podobný hodnocení ostatních lidí v našem životě. Alespoň můj výzkum významnější rozdíl mezi hodnocením politika a hodnocením strany nezaznamenal. Mnozí politologové přesto v současnosti mluví o procesu personalizace, kdy se v politice zvyšuje úloha osobností. Tento fenomén souvisí se způsobem, jakým lidé získávají o politicích informace. Politici se sami prezentují na sociálních sítích, vystupují v televizi a přímo hovoří ke svým voličům. Ti je nevnímají jen jako politické představitele, ale jako komplexní osobnosti a zajímá je třeba jejich soukromý život.

Ve vašem dalším experimentu jste na studentech zkoumala, jestli skandály ovlivní jejich důvěru v politiky, ke kterým si vybudovali pozitivní vztah. Chápu, že na základě takového experimentu nemůžete usuzovat na celou populaci. Ale přesto. Co jste se dozvěděla?

Zjišťovala jsem jejich postoje ke dvěma typům skandálů. U prvního politik zneužíval svého vlivu výměnou za úplatky a ve druhém případě zase nestandardním způsobem získal vysokoškolský titul. Oba druhy kauz studenty při rozhodování ovlivnily a většina z nich se pak přiklonila ke straně, která jim z hlediska prosazovaných témat nebyla tak blízká, ale nebyla zatížena ani jedním typem skandálu. Musím taky dodat, že strany, které zúčastnění posuzovali, byly fiktivní. Kdybychom pracovali s těmi skutečnými, zkoumaní by mohli uvažovat jinak.

Ne všechny skandály ale na voliče působí stejně a záleží, jestli je kauza pro voliče dost srozumitelná…

S tím souhlasím. Komplikovaným případům vůbec nemusí věnovat pozornost a považovat je za relevantní při rozhodování. Zahraniční výzkumy upozorňují, že voliče mnohem víc pohorší skandál politika, kterého nemají v oblibě. Pokud se naopak v médiích objeví špína na jejich favorita, nastává nesoulad mezi jejich emocionální nákloností k politikovi a prezentovanými fakty. Tento nesoulad pak lidé často řeší tím, že skandál týkající se jejich oblíbeného politika neberou tak vážně, a to obzvlášť v případech, kdy dané kauze nerozumí a zdá se jim příliš složitá. Potom je pro ně jednodušší negativní informace ignorovat a očerňovanému politikovi věřit.

Navíc někteří politici umějí útoky úspěšně odrážet, že?

Přesně tak. Vědí, jak kauzu správně zarámovat. Když se opět podíváme na zahraniční studie, zjistíme, že jsou z pohledu voličů nejzásadnější skandály spojené s daňovými úniky. V posledních amerických volbách jsme ale byli svědky situace, kdy Donald Trump čelil obvinění z daňových úniků, všichni čekali, jak to zamává s jeho preferencemi, ale nakonec se nic nestalo. Zarámoval to jako příběh dobrého podnikatele, který dovede optimalizovat své daňové praktiky. Na druhou stranu úniky informací Panama Papers celou řadu politiků v různých částech světa položily, protože se dostali na seznam lidí, kteří neplatili daně, a už se z toho nevylhali.

Jak moc těmto politikům, kteří potřebují téma alternativně zarámovat, pomáhají sociální sítě?

Sociální sítě voličům umožňují setkávat se jen s názory, které konvenují jejich už utvořeným postojům, a opačným stanoviskům se vyhýbat. Sledují pak třeba jen příspěvky jejich oblíbeného politika, jeho strany a komentáře jeho dalších podporovatelů, a ignorují výroky oponentů.

Tomáš Maca
Tomáš Maca (Články)
Byl youtuber dřív, než to bylo cool. Vystudoval žurnalistiku a sociologii a je vášnivý (i když často neúspěšný) sběratel lajků.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*