Proč se nemají katedry žurnalistiky vyjadřovat k Babišovi a Přibilovi

Z textu vyplývá, že autorka by ráda slyšela od kateder žurnalistiky odsouzení praxí v Mafře. “Fakt, že se líhně zdejších žurnalistů nijak nevyjádřily ke skandálům Babišovy Mafry, zavání oportunismem,” píše Vlasatá. Problém je, že neexistuje skutečný důvod, aby se katedry žurnalistiky stavěly k této problematice jednotným postojem. Pokud někdo měl něco takového odsoudit, tak Syndikát novinářů, nebo jiná nezávislá média. Udělal to například HlídacíPes.org. Katedry jsou nezávislá akademická pracoviště, po kterých se podobná prohlášení nemohou požadovat, jelikož to prostě není zavedená praxe. Navíc se Přibilova kauza zatím pohybuje v etické rovině.

Kdyby se měly katedry vyjadřovat k etickým otázkám, pak nedělají nic jiného, a to nejen katedry žurnalistiky a mediálních studií. Stačí si vzpomenout na kauzu okolo Echa24 a jejich mediálního víru okolo mrtvých uprchlíků v náklaďáku Babišovy firmy, nebo na stažený rozhovor s Radimem Jančurou na Aktuálně.cz kvůli zmínkám o “Bizonech”. Prohlášení by zasloužil i vstup velkých českých podnikatelů na mediální trh. Žurnalistika je plná etických dilemat a na akademické půdě se o nich má vést a taky vede diskuze.

“Dvě nejdůležitější žurnalistické katedry se evidentně nechtějí nijak oficiálně politicky vyjadřovat a angažovat – ani pokud jde o záležitosti jejich oboru,” píše také Vlasatá. V této větě se ukrývá hlavní kámen úrazu celého sloupku. Vlasatá píše o situaci na Karlově a Masarykově univerzitě. Z článku vyplývá, že Vlasatá čerpá ze zkušeností dvou studentů, přičemž oba dnes píší pro Deník Referendum. Nejde tedy v žádném případě o nezávislé zdroje. Pokud bychom chtěli být naprosto důslední, tak už taková práce se zdroji vyvolává otázky ohledně novinářské etiky při práci s nimi, a mohla by se stát součástí akademické debaty. Vlasatá také opomíjí fakt, že v republice jsou tři katedry žurnalistiky. Není jasné, dle čeho hodnotí pražskou a brněnskou jako ty nejdůležitější, ale pravda je, že na olomoucké žurnalistice je téma oligarchizace médií zásadní linkou kritiky současné mediální scény. Vedoucí katedry, doktor Petr Orság, ostatně ve svých přednáškách podrobuje kritice nejen etický stav současné mediální scény, ale také to, jak se odráží různé faktory na jednotlivých vydáních. Ostatně, celou řadu myšlenek zmínil i v rozhovoru pro Houpacího Osla.

“Zrušit – či alespoň dočasně pozastavit – praxe v Mafře je za tak závažné situace, jež vyvrcholila nahrávkami Přibila s Babišem, přece to nejmenší. Neudělat nic je mimochodem i ohromný signál pro všechny, kdo se o novinářské řemeslo zajímají a chtěli by mu zasvětit svou budoucnost. Říká se tím: vstupujete do světa cynismu, kde si lze pravdu jednoduše zaplatit. Na ideály rovnou zapomeňte,” zní od Vlasaté. Buďme upřímní. Vstupem do mediální reality vstupují studenti do světa cynismu. Nepohybují se mezi sluníčkovými lidičkami, ale mezi politiky, manažery, lobbisty a kdo ví, mezi kým dalším. Zakázat praxe v Mafře nic neřeší. Ani v dalších vydavatelstvích. Studenti by měli mít možnost si vyzkoušet provoz reálných mediálních domů v situaci, kdy to pro ně nepředstavuje existenční problém.

Ano, systém tříměsíční praxe brněnských studentů nepovažuji za šťastný i vzhledem k tomu, jak je jejich studium koncipováno, ale to teď není podstatné. Podstatné je, že dokud si mohou vyzkoušet praxi ve velkém domě, proč ne v Mafře? Vždyť naopak mohou v rámci praxe přinést zajímavé postřehy o systému, jakým tento dům pracuje a následně lze jednotlivé kroky redakce na nezávislé akademické půdě vyhodnotit.