Kterak Krajské listy bránily listy Parlamentní a proč je Kyša nebezpečný

GLOSA: Za každé sdílení Parlamentních listů umře koťátko. Přesto občas nejde odolat. Co vede lidi k tomu, aby vraždili nebohá zviřátka? A proč je tak snadné vytrollit Parlamentní listy? A proč se máme bát Leoše Kyši? 

Proč teď teroristé vraždí pomocí automobilů ve velkých evropských městech, ale vyhýbají se Praze? Důvod je poněkud komplikovaný – zahrnuje spiknutí amerických tajných služeb a islamistických teroristů, které z pozadí řídí cyklisté z Prahy. Chtějí totiž zakázat v Evropě všechna auta a donutit lidi, aby jezdili na kole. „Předložené důkazy jsou nevyvratitelné. Za útoky v Evropě mohou ekoteroristé a cyklofašisté!“ tvrdí komentář nového autora webu Parlamentní listy Jana Hellingera. Na webu se text objevil 14. 4. (tedy až den po mých narozeninách, což považuji imho za skandál).

Článek, jehož autorem má být Jan Beruška, vyšel o den později a čtenářům Parlamentních listů v něm pisatel předestřel jiné šokující poselství: „Informace uveřejněné v obou výše zmíněných médiích tvrdí, že nezávislé vyšetřování odhalilo fakta dokazující, že útok byl pouze nešťastnou náhodou. Ano, Amerika sice dlouhodobě používá na Sýrií chemii, ale jedná se o tzv. chemtrails. Tedy chemikálie ovlivňující lidské myšlení. Jak se do letadel, která dobývají svět tiše a nepozorovaně, dostal smrtelný sarin, se ale asi nedozvíme.“.

Co je na těchto článcích tolik zajímavé? Na první pohled jde o naprosté nesmysly plné neexistujících zdrojů. Dokonce ani autoři nejsou skuteční. Za vymyšlenými jmény se skrývají Karel Goldmann a Jan Binder, jak informuje na webu MediaHub Leoš Kyša.

Reakce redakce a reakční síly nám mír nevezmou

“Parlamentní listy je opravdu vydaly. V sekci Názory. Čímž Leoš Kyša nade vší pochybnost dokázal, že Parlamentní listy opravdu dělají to, co celou dobu tvrdí, necenzurují nikoho,” píše ve svém…asi komentáři na Krajských listech Anna Vančová. Připomíná, že nejlepší listy na světě (hned po těch Krajských, nejspíše) vydají vše ve speciálních rubrikách, u kterých je údajně jasné, že jde o názory soukromých osob a ne redakce. “A proto dala slečna, která měla ten den službu na tak zvané Aréně, což je právě souhrn těchto rubrik, do nichž redakce nezasahuje (anebo jen v minimálně nutné míře, pokud jde o češtinu, také tvoří titulky s cílem zaujmout), do rubriky Názory ony dva příspěvky, které dorazily, stejně jako stovky dalších na veřejný redakční email Parlamentních listů,” píše Vančová.

“Přelétla je patrně okem, protože jejím úkolem není editorská redakční práce, ale pouhá kontrola, zda příspěvek neodporuje zákonům ČR, nehanobí rasu atd atd a vypublikovala je. Stejně jako dalších zhruba 130 příspěvků, které je třeba za den na zmíněné Aréně ošetřit. Mimochodem, Parlamentní listy mají též normální (byť nevelkou, s Babišovými či Bakalovými médii nesrovnatelně menší) redakci a vydávají normální redakční články, rozhovory a reportáže. A ano, začasté s bulvárními, dryáčnickými titulky – na webu prostě musíte zaujmout a přimět čtenáře kliknout; pokud tedy za vámi nestojí velké peníze majitelů Agrofertu či exmajitelů OKD a vy žijete jen z toho, co si vyděláte. O těchto článcích ale řeč není. Proč?” táže se pisatelka.

Ok. Na chvíli se zastavme, protože jsme v půlce a už teď je naložíno víc, než je zdrávo.

Objektivita nemusí být fata morgana

Paní Vančová rozjela poměrně divoký hip hop, na druhou stranu poodhalila něco málo z kuchyně jednoho z nejodpudivějších “médií” na trhu. Naše kancelář pro uvádění věcí na pravou míru se rozhodla na některé drobnosti reagovat. Za prvé, 130 příspěvků za den je brutální maso. Ani při sebevětším snažení není možné, aby takto malá redakce vyprodukovala 130 kvalitních textů za den. Ve zmiňované aréně totiž nejsou jen názory z venku, ale také redakční články, rozhovory a další ptákovinky. Pokud se Parlamentní listy považují za médium, pak by měly dodržovat zásady objektivity. O nich se učí studenti žurnalistiky již v prvním ročníku, když teprve počíná rozpad deziluze, že z nich budou dobří novináři, protože jim paní učitelka na střední vždycky pochválila slohovku. Obvykle je jako základní vzor brán model objektivity Denise McQuaila. Dvě hlavní kritéria objektivity jsou dle McQuaila faktičnost a nestrannost. Faktičnost je následně upřesněna pojmy jako pravdivost, informativnost a relevance. Tyto pojmy jsou pro práci médií zásadní a měly by být aplikovány v každém jednotlivém zpravodajském a ideálně i publicistickém textu. To, že Parlamentní listy dají prostor každému joudovi v odděleném článku neznamená, že jsou objektivní, jelikož tím při přimhouření všech očí naplní pouze kritérium nestrannosti.

Na webu musíte zaujmout a peníze od Ivoša

Vančová také hájí práci Parlistů tím, že mají malou redakci, nemají za sebou peníze Babiše nebo Bakaly a tak musí zaujmout svými titulky. Co opomíjí dodat, je, že Parlamentní listy patří do portfolia společnosti OurMedia, v níž má 70% podíl kyperská společnost hazardního magnáta Iva Valenty. Nemluvě o tom, že některé organizace a státní instituce si na Parlistech platí inzerci za statisíce. Vančová také v návalu rozhořčení decentně zatajila, že i Krajské listy se objevují na stránkách OurMedií, jako jeden z jejich projektů, byť vlastnicky nelze dohledat žádné spojení (což podle veřejného rejstříku nelze ani v případě OurMédií a Iva Valenty, ale o tom jindy). Krajské listy jsou mimochodem poměrně netransparentní webovou platformou. Nikde není k dohledání složení redakce, jméno šéfredaktora také chybí. K dispozici jsou pouze kontakty ve stylu sefredaktor@krajskelisty.cz. Až při dalším zkoumání a googlení se dá vydedukovat, že zmíněná Anna Vančová je šéfredaktorka a také majitelka celého projektu. Web má také své regionální mutace. Například u článků o mém rodném Zlínu se však jako autor vždy uvádí vágní “článek vložil Redaktor KL”. Transparentnost především.

Jak se do toho zamotala nějaká Vančová?

Úplně náhodou. Když měla napsat něco na Krajské listy, jak sama uvádí, brouzdala po Facebooku (za tohle ji neodsuzujme, takhle dnes funguje kdejaký novinář z internetových médií). Při brouzdání temnými vodami fíbíčka narazila facebookový příspěvek Jana Bindera (na Facebooku pod jménem Jan Bendr), ve kterém se Binder svěřuje, jak Parlisty vytrollil. Ihned alarmovala prvního člověka, který ji napadl – svou dceru. Ta totiž, čirou náhodou pro Parlamentní listy píše a měla ten den službu jako “editorka” rubriky Aréna. Společnými silami zabránili reakčním silám v destrukci nejlepší názorové platformy, která se vydává za médium, a vše uvedly na pravou míru. Dokonce duo Vančová a Vančová připravilo návod, co má vedení Parlistů napsat tomu nezbedníkovi.
“Milý pane, přesvědčil jste se, že názory čtenářů nijak necenzurujeme. Protože se ale zjevně nejedná o váš názor, ale jakousi podivnou hru, viz příspěvek na FB (aktivní link), názor jsme stáhli. Pokud byste snad chtěl publikovat svůj skutečný názor, Parlamentní listy jsou otevřeny všem. S pozdravem atd. Hezké Velikonoce! Anna a Markéta Vančovy.“
Nás v tomto kontextu zaujala jedna pasáž pomyslného dopisu. “Jedná se o jakousi podivnou hru,” píše Vančová. Jelikož pár dní před tím přišla policie ČR s prohlášením o výskytu Modré velryby na území naší socialistické vlasti, máme důvodné podezření, že duo Goldman a Binder jsou kurátory, kteří se rozhodli přivést k sebevraždě redakci Parlamentních listů. Navíc spolupracují s jistým Kyšou, který drze popírá existenci takové hry v českém prostředí a vůbec píše hrozně divné články. Buďme ve střehu.