Osobní rozvoj pro nooby I: Sdílením motivačních citátů a článků se nestanete úspěšnými, ale idioty

Weby o osobním rozvoji fungují jako bible pro chudé, životem strhané jedince. Internetové Písmo svaté na kliknutí rozdává desatera, ale klidně i sedmera či patera přikázání, díky jejichž dodržování a pokoře k lidem se peněženka co nevidět nevejde do kapsy. Ale jenom jak kdy. Ztracenou energii ve vztahu bezpochyby přičaruje zpátky pozitivní myšlení. Ale jenom jak kdy. Když vstanete o půl páté ráno, jako to dělá pár miliardářů, a zameditujete si, budete před konkurencí o dva kroky napřed. Ale jenom jak kdy…

Pokřivené vnímání úspěchu a ignorování limitů vlastních schopností je na sociálních sítích stále patrnější. Není těžké ve svých sociálních bublinách narazit na osobu, která sdílí motivační citáty o prosperujícím životě nebo články o seberealizaci, i když třeba sedí od pondělí do pátku za kasou už dobrých pár let. No a? Vždyť cesta je cíl. Co na tom, že neovládá žádný cizí jazyk a s vysokou školou sekla hned po prvním semestru. Steve Jobs i Bill Gates přeci žádný titul nemají také, a kam to dotáhli!

Motivační citáty v sobě nosí klišé v podobě prázdných bezduchých vět, které se dají aplikovat na jakoukoli životní situaci. Jsou sepsány stejně tak jako horoskopy v bulváru; vždy si nějaký jev ve vašem životě dokážete spojit s něčím, co si zrovna přečtete. Jednoduše nacházíte pojítka tam, kde nejsou. Mnohovýznamovost pseudomotivačních citátů sdílející osoby moc neřeší, i když pouhá změna ilustrační fotky dává pozitivnímu myšlení a osobnímu růstu úplně jiný pohled na věc.

Životnost idejí takových obrázků je naštěstí stejná jako politické strany Martina Konvičky. První minutu jste připraveni změnit svět, pak ale zjistíte, že to vyžaduje zodpovědnost a aktivitu, což tlačítko sdílet za vás neudělá, tak si zas zpátky sednete na gauč a nějaké cíle jsou tatam.

Vyberete si červenou, nebo modrou pilulku úspěchu?

Díru do hlavy, především mladým žákům středních škol nebo nezaměstnaným, dělají hlavně weby o osobním růstu. Stránky jako jsou First Class nebo Monty Rich přímo těží z archetypů lidí, kteří mají spoustu volného času a žádné velké zkušenosti za sebou. Dávají jim pocit, že každý bez ohledu na intelektuální výbavu a cit pro podnikání může v drsném světě kapitalismu uspět, když se bude držet jejich pravidly. Zde ale tvrdě narážíme. Každý článek nám sděluje něco jiného, a pokud si dva takové položíme vedle sebe, záhy se objevíme ve světě plném paradoxů.

V prvním titulu se dočteme, že abychom byli úspěšní, tak se nesmíme přepínat. V několika bodech je nám sděleno, že se máme uklidňovat milými slovy, napojit se na přírodu, uvědomovat si pozitivní stránky okolí a sebe samých. Nejdražší komodita – čas, zde nehraje žádnou zásadní roli. Netflix’n’chill, vínko, cigareta a nicnedělání je ta správná cesta. V tištěné verzi First Class se ale dočítáme, že velcí muži vstávají již před pátou ranní, aby stihli všechny povinnosti. Hned po probuzení začneme cvičením, poté následuje meditace, sprcha a cestou do práce si pročteme zásadní zprávy. Celý den samozřejmě tvrdě dřeme, sjednáváme si schůzky a navečer si přesně rozfázujeme plány na zítřek. Odpočinkem marní čas jen zaměstnanci a mrtví. Tečka.

Workshop hledání asociací

Ještě větší rakovinou, než navzájem se vylučující pravidla, jsou metafory, které provází téměř každý článek. Je úplně jedno, o jakém tématu se zrovna píše. Pokud se text zabývá lidmi, skvělý začátek citace je: „Člověk je jako…“. Poté si vyberte první podstatné jméno, které vás napadne, a dosaďte ho na začátek citátové šablony. Pak už jen zavzpomínejte na hodiny filosofie a vyberte metaforická slova, která podpoří hloubku myšlenky.

„Člověk je jako loď,“ začíná jeden z motivačních textů v printovém FC z roku 2015. Když do obou uděláte ve vodě díry, potopí se? To nezní jako správný stimul, že? „Pluje oceánem výzev, mořem překážek.“ Jo, to už zní jako správný start. S jednou metaforou si ale nevystačíme u článku, který má osm stran. Dejme jich do kotle víc! „I když se rozhodnete vypnout motor, voda (život) nás stále unáší dál.“  Dále se pak dovídáme, že plachty jsou motivace, trup myšlení a kýlem se myslí základní hodnoty. Aby toho nebylo málo, v sedmi zásadních bodech nám jsou osvojeny znamení, že do lodi (do nás) zatéká a hned na další dvojstránce vidíme tři pravidla, díky kterým do nás téct nebude.

Zrekapitulujme si to. Osm stran čistého textu založených na metafoře, že člověk je jako loď. Čtenáři nejenže zběsile lajkují, také si předplácejí tištěné vydání, které v novinových stáncích neseženete, a děkují za ta úžasná motivující slova. Přátelé, kdo z vás to má?

We must go deeper

Jeden by si řekl, že bizarností, se kterými se vydělává na snadno zmanipulovatelném duchu, už víc ani být nemůže. Příště si ukážeme, že ještě zdaleka nejsme na úplném dnu hrůz. Zaplaveme si v brandingovém odpadu jednoho finančního poradce.

Autor: Petr Vencl