Odvolaný hejtman Oto Košta: Odpor vůči Babišovi se v ANO netoleruje, bez něj by hnutí těžko přežilo

Tak jako velkou část republiky, i Olomoucký kraj ovládlo při volbách na podzim loňského roku hnutí ANO Andreje Babiše. I díky osobnosti Oty Košty, lékaře a hlavní tváře předvolební kampaně. Už v den voleb za ním přišel první místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek a oznámil mu: „Tak teď seš kurva hejtman, tak se z toho neposer a ještě to neposer. Můžeme jít.“

„A já si v duchu říkal – takto se oznamuje volební vítězství?“ popisuje Košta jednu z chvil, které jej znejistěly. Po několika měsících klidu se pak na olomouckého lékaře zničehonic snesla kritika, zaznívala také obvinění z alkoholismu. Celá situace vyvrcholila odvoláním Košty a odhalila možné problémy uvnitř hnutí. „Uvnitř ANO je spousta individualit, které drží pohromadě jen železná disciplína, ta jednotná linie a respekt, které nastavuje Andrej Babiš,“ říká Košta.

 

Co říkáte na důvody vašeho odvolání? Andrej Babiš řekl, že je to proto, že nekomunikujete a máte problémy s alkoholem, podle vás jsou ale důvody jiné.

Ty důvody byly tři. Primární důvod byla moje tříměsíční smlouva s předcházejícím hejtmanem Jiřím Rozbořilem, která byla o předání funkcí. Nikoliv poradenská smlouva, jak se tvrdí. Od roku 2008 to byla běžná praxe v Olomouckém kraji – neříkám, že optimální, ale byla běžná. Já jsem nebyl výjimka. A mimochodem podotýkám, že všichni politologové, kteří to komentovali, se vyjádřili pozitivně – že jsem se choval jako dobrý hospodář. To znamená – já jsem přišel z venku, kraj hospodařil s rozpočtem 4 miliard korun, včetně průtokových organizací 11 miliard, a všichni náměstci byli noví. Takže kdyby tam byl náměstek pro investice a rozpočet, který vykonával funkci 4 roky, neměl bych nejmenší důvod se s někým radit. Šel bych za náměstkem a u něho bych čerpal informace. Nebylo tomu tak, a to byl důvod, proč jsem učinil smlouvu o předání funkce. Mimochodem, jeden z náměstků, který se podepsal pod to, co mně bylo vyčítáno, měl úplně stejnou smlouvu se svým předcházejícím náměstkem a za celou dobu se o tom nezmínil.

Jaké byly další důvody?

Další důvod byl odvolání ředitelky úřadu Lucie Štěpánkové. V tomto případě si pánové spletli státní správu a samosprávu. Tuto dámu neodvolává hejtman, ale ministr vnitra na návrh hejtmana. Ale pozor – ten návrh musí obsahovat tři konkrétní body. To není tak, že hejtman řekne: „Ředitelka úřadu musí jít pryč, protože mně nevyhovuje její parfém.“ Ani jeden z těch bodů nenaplňovala a manažersky nepochybila. Tam byl prostě politický požadavek na její odstranění, její osoba byla pro koalici nežádoucí a nepřijatelná. Já se ptal: „Z jakého důvodu? Řekněte mi jeden důvod, kde udělala chybu.“ Ten neměli.

Proč tedy měla být ředitelka úřadu odvolána?

Záminkou měly být údajné osobní vazby na předcházejícího hejtmana. Já jsem na prvním zastupitelstvu prohlásil, že mě u lidí vůbec nezajímá stranická příslušnost, jejich sexuální orientace nebo náboženské vyznání. Moje kritéria jsou erudice, výkon, práce a výsledky. Takže z tohoto úhlu nazírání bylo logické, že jsem neměl nejmenší důvod ředitelku odvolávat.

Jaký byl ten třetí důvod vašeho odvolání?

Jednalo se o problém s organizacemi přímo řízenými krajem, takzvané OPŘPO. Ty kdysi byly pod náměstky a vedoucími odborů a hejtman Rozbořil převedl řízení těchto organizací pod svoji pravomoc. Čili je zcentralizoval. Já jsem ekonomické úspory, které tím vznikly, ve své pracovně kreslil na tabuli pánům Oklešťkovi (neuvolněný radní a krajský předseda hnutí ANO, nyní hejtman, pozn. red.) a Zemánkovi (první náměstek odpovědný za investice, pozn. red.). Laicky řečeno – když to bylo na náměstcích a vedoucích odborů, tak se tam pouštěly desítky a stamilióny korun, avšak auditorně pak nebylo dohledatelné, kde skončily tu dva miliony, tu osm milionů. Aby se zamezilo těmto ztrátám, tak se přikročilo k centralizaci.

Co na vaše argumenty říkali Jiří Zemánek s Ladislavem Oklešťkem?

Bylo mně řečeno: „To chápeme, ale politicky to je špatně.“ Říkal jsem, že tomu zase nerozumím já, protože když tvrdíme, že všechno řídíme jako firmu, tak přece nenechám svoji firmu krvácet. To je logické. „No, ekonomicky ano,“ říkali, „ale politicky špatně.“ Tak říkám – když s tím máte problém, tak to dáme na poradu náměstků… Ale oni říkali: „Ne, ne, ne, na poradu náměstků ne, to vyřešíme někdy příště tady, privátně.“ To byl tedy třetí důvod odvolání a všechny je považuji za zástupné.

Andrej Babiš ale původně tvrdil, že máte problémy s alkoholem, a proto musíte skončit.

Třicet pět let působím jako praktický lékař. Za tu dobu jsem neměl jediný problém s policií, s pacientem, s Českou lékařskou komorou, s pojišťovnou. Úplně nejlépe vystihuje takto vytvořenou sci-fi tento stylistický klenot z Respektu čísla 7 tohoto roku. Je to citace jednoho z mých náměstků. „V úřadu nepije a nikdy jsem neviděl, že by byl podnapilý. – A proč jste tedy nějak nezasáhl, když se tu začala z vyšších míst ANO kolem hejtmana vytvářet tato pověst? – Ono se říká, že byl někde opilý. Nevím, kde se to vzalo, jediné vysvětlení je, že někdo jiný ho někde viděl, ale já jsem ho tak neviděl a nevím o nikom, kdo ho tak viděl. Jen, že o tom někdo slyšel.“ Myslím, že to je naprosto geniální.

Zajímavé jsou v této souvislosti i facebookové příspěvky Andreje Babiše. V říjnu napsal na Facebooku do mého medailonku, jestli vědí lidé na Hané, koho vlastně mají za lídra? Že jsem světový expert na zdravý životní styl, což bylo obzvlášť pozoruhodné ve vztahu k tomu, když 30. ledna zjistil, že jsem alkoholik.

Dál k tomu nemám co říct. Lidé v Olomouci mě znají od roku 1984, kdy jsem sem nastoupil. Ti vědí, že je to nesmysl.

Takže opravdový důvod vašeho odvolání bylo především to, že jste se nepřizpůsobil panu Oklešťkovi v tom, co po vás žádal?

Já si myslím, že ano. Toto byl ten pravý důvod. Nakonec, spoustu odpovědí vyčtete v jejich citacích. Oni potom od teorie alkoholismu upustili, protože pochopili, že s tím neuspějí. Potom začali říkat, že jsem solitér a že jsem nekomunikativní. A v tom je ta odpověď! Jsem solitér a nekomunikativní – ale k čemu a ke komu?

Neměl jste nějaké signály či podezření už dříve, že na vás bude ze strany ANO vyvíjen nějaký tlak, či že je něco v nepořádku?

Měl jsem signály už v době kampaně, že je to tak, že mám nalákat voliče na svůj obličej, na svoji anamnézu 35 let doktora. Působil jsem ve vrcholovém sportu, charitě. Nejseš no name, dotáhneš to do vítězného konce, a potom budeš vystřídán, potom se přepřáhne. Někdy kolem května 2016 jsem znejistěl a jel jsem za panem Faltýnkem do jejich kanceláře v Prostějově. Ptal jsem se ho na to. Bylo to kategoricky popřeno.

Druhá věc, která mě trochu znejistěla, se stala 8. října v den voleb. Spočítaly se výsledky, ANO suverénně vyhrálo, já měl největší počet preferenčních hlasů v kraji. Pan Faltýnek mě vyzval, abych s ním šel před hotel. Tam si zapálil a pravil mně naštvaným hlasem: „Tak teď seš kurva hejtman, tak se z toho neposer a ještě to neposer. Můžeme jít.“ A já si v duchu říkal – takto se oznamuje volební vítězství? Tady je někde chyba.

Nepočítalo se s variantou, že se můžete stát hejtmanem?

Oni v tu chvíli pochopili, že teď už se s tím postem hejtmana nedá nic dělat. Půl roku před tím jsem dostal otázku – v případě, že by výsledek byl těsný: „Vadilo by ti, kdybychom potřebovali většinu v radě, že bychom jim pustili hejtmana?“ A já říkal, že vůbec ne, že na tom nelpím, že nechci poškozovat hnutí, tak budu náměstek. To není problém. Jenže to pak dopadlo tak, že tu bylo ANO, ČSSD a moje preferenční hlasy. Když se vedla koaliční jednání, nikdo z koaličních partnerů ani ve snu nezpochybnil, že bych neměl být hejtmanem.

Jak pak vůbec probíhalo celé období, ve kterém jste byl hejtmanem? Jak jste se dozvěděl o tom, že byste měl skončit?

Nastoupil jsem 8. listopadu a do 30. ledna nebyl jediný problém. Nestalo se, že by si někdo stěžoval, že jsem nekomunikativní, že nemůže sehnat hejtmana, že se mnou nemůžou jednat… Náměstci za mnou chodili, individuálně i já za nimi, měli jsme rady a porady vedení. Do 30. ledna se nic nestalo. Mezitím jsem ale byl opakovaně atakován panem Oklešťkem s těmi třemi požadavky a já jsem je opakovaně odmítal. Takže zřejmě bylo pochopeno, že nejsem správný střihač pásek, který bude plnit pokyny. A v pondělí 30. ledna ráno mě navštívili. Přišli ti dva pánové (Okleštěk a Faltýnek, pozn. red.) a řekli, že dávají požadavek na mé odstoupení. Což je nepochopitelné. Jak můžou dva lidé, z nichž jeden je neuvolněný radní a druhý vůbec není člen zastupitelstva, dát požadavek na odvolání hejtmana? To je nesmysl.

Jak jste zareagoval?

Já jsem to odmítl. A v neděli byl svolán klub zastupitelů, na který jsem nebyl pozván. To jsem se náhodně dozvěděl v sobotu od jednoho člena klubu zastupitelů, s kterým jsem si v sobotu volal. On řekl, že se zítra uvidíme – a já nevěděl, proč bychom se měli vidět. Takže ono to šlo od těchto dvou pánů. Já bych pochopil jiný postup – že náměstci skutečně budou mít problém, nebudu ochoten se s nimi bavit, tak svolají klub zastupitelů a řeknou: „S hejtmanem je špatná komunikace, pojďme něco udělat.“ To bych pochopil. Ale bylo to obráceně. A když si dešifrujete to, co řekl Okleštěk s Faltýnkem, tak zjistíte, že nepopírají, že u mě v pondělí ráno byli. A že vznesli ten požadavek. Oni dokonce nepopírají, že jsem do nedělního klubu zastupitelů nebyl pozván.

Pojďme nyní od olomoucké politiky do dalších pater. Jak jste vnímal hnutí ANO a postavu Andreje Babiše, když jste do hnutí vstupoval?

Já jsem hnutí ANO od roku 2011 vnímal pozitivně. Když vzniklo, tak jsem hnutí napsal e-mail. Psal jsem v něm, že doufám, že to je hnutí, kterému my, voliči, kteří již nemají alternativu, budeme moci opět věřit – čili věřit v tu, jak oni dnes s oblibou říkají, středopravou politiku. Já jsem žádnou odpověď neočekával a také jsem ji nedostal. A pět let jsem se s hnutím nikterak nestýkal ani nekomunikoval.

A co se stalo za pět let?

Z jejich strany přišla nabídka. A já měl hodinovou rozmluvu s Andrejem Babišem. Za prvé na mě působil jako workoholik, za druhé jsem viděl, že to je člověk, který něčeho dosáhl. Nechme teď stranou, jaká byla anamnéza toho, jak to všechno vznikalo. Během kampaně jsme měli také několik rozhovorů, většinou velmi krátkých. Já jsem ale byl člověk, který se mu nebál říct, jak to vidí, nebo si to myslí. A nikdy za to z jeho strany na mě nebyl útok nebo něco podobného.

Co jste mu například řekl?

Když jsem byl poprvé na Čapím hnízdě, tak se mě ptal, jak to po půldenním jednání vidím. A já mu řekl: „No tak pane předsedo, jen dva lidé tady promluvili validně, a to byli europoslanci Telička a Jourová. Zbytek se před vámi pouze exhibuje. To je celé. Výstup z jiných řečí je nulový, stejně tak jako nějaký přínos či význam pro hnutí.“ A on mě takhle bral – že jsem vždycky tak trošku rebel a že řeknu, co si myslím. Ale v kampani pochopil, že jsem do ní dal absolutně všechno.

Jak je nahlíženo na Andreje Babiše uvnitř hnutí?

Jednoznačně je to osoba, které není kladen odpor. Odpor se netoleruje. Má několik lidí, kterým dává najevo, že nejsou jeho favorité, a jsou i mezi ministry. Ale ani jsem si nevšiml, že by měl v hnutí svého favorita. Jednoznačně se netoleruje žádný odpor. A to, co teď navrhli – a co jsem mimochodem napadl u ministerstva vnitra – během sněmu, tedy že předseda strany bude mít možnost absolutisticky zasáhnout do již uzavřené volební listiny… To si myslím, že by měl francouzský král Ludvík XIV. radost, že někdo může zopakovat jeho slavnou větu „Stát jsem já“. Já rozhodnu tady od stolu, kdo to bude a kdo to nebude – toto je pro mě absurdní myšlenka. A myslím, že jsem již někde řekl, že pokud se pan předseda hnutí netají tím, že studoval dlouho termín „oligarcha“, tak by si měl zkusit nastudovat i to, co znamená termín „demokracie“.

Myslíte, že může hnutí ANO přežít i bez Andreje Babiše?

Těžko. Nikomu nic zlého nepřeji, ale kdyby se cokoliv stalo, a nemyslím ani politického, ale cokoliv, co by současnému předsedovi hnutí znemožňovalo vykonávat plně fyzicky i psychicky jeho post, tak hnutí ANO dlouho nepřežije. Uvnitř ANO je spousta individualit, které drží pohromadě jen železná disciplína, ta jednotná linie a respekt, které nastavuje Andrej Babiš. Předseda hnutí také nikdy neukázal prstem na nikoho, koho by jmenoval „korunním princem“. Aby řekl: „Tohle je můj favorit, toho si vychovávám, kdyby se cokoliv stalo, tohle bude můj nástupce, vyhovuje mi a věřím mu“, to se nikdy nestalo. Nevím, jestli je v tom obrovské ego, nebo vnitřní žárlivost, že by mohl být někdo natolik schopný a inteligentní, aby dal najevo, že toto je jeho otisk.

A proč jste se tedy rozhodl vstoupit do politiky? Bylo to jen proto, že jste k ANO měl pozitivní vztah a oni vás oslovili? Nebo za tím bylo i něco víc?

Především jsem se vždycky o politiku zajímal. Prostě vždycky. I rodina věděla, že když volá mezi sedmou a osmou hodinou večerní, a neuvědomí si to, tak pak řeknou – aha, pardon, zprávy, zavoláme po osmé. Netoužil jsem po tom být v nějaké konkrétní politické straně nebo hnutí, ale vždy mě to zajímalo. V poslední době, jak i trochu věk postupoval, jsem začal řešit otázku, jestli nadále má smysl se tím vůbec zabývat, nebo jestli to definitivně opustit, když nemám možnost to jakkoliv ovlivnit. A v tu dobu přišla tato nabídka a já si řekl, že to ještě zkusím. Je to v podstatě taková výzva. A tím, že to bylo do krajských voleb, tak o to spíš, protože jsem si říkal – výborně, znamená to možnost nějak ovlivnit dění v kraji. Protože ano, oni všichni poslanci parlamentu i senátoři mají pocit, že ovlivňují globální politiku, ale já jsem si myslel, že tady v kraji máme konkrétní a hmatatelné problémy k řešení, všichni se tady známe, víme, co od sebe můžeme očekávat, známe podmínky, lidi, firmy, školy, ředitele škol – prostě jste tady doma. A jednoznačně jsem vyhlásil, že nehodlám během 4 let se jakkoli dále zúčastňovat politiky. Mojí ctižádostí je za 4 roky odevzdat kraj v lepší kondici než byl, když jsem ho přejímal. A kdyby se ukázalo, že je ve stejné kondici, nebo dokonce horší, tak o důvod víc, abych odešel a definitivně skončil s politikou. To byl můj motiv.

Zklamal jste se, po tom všem, v politice?

Zklamal jsem se především v lidech. Protože tolik – jak říkal Marvan, když nesl v tom slavném filmu v deskách opravené písemky a pravil, že tolik hrůzy, co je v těchto deskách skryto – tolik hrůzy, co já jsem tam viděl. Věděl jsem, že nejdu mezi Rychlé šípy. Ale tolik lidské bídy jsem nikdy a nikde neviděl, a pokud by tohle měla být politika, tak si myslím, že víc klesnout nejde. Tohle je suterén.

Když jsem mluvil s prvním hejtmanem Olomouckého kraje, říkal, že když začínaly kraje, tak byly spory, ale byly věcné. V politice nemají emoce co dělat. Tam se nemáte milovat ani nenávidět, tam máte racionálně řešit problémy. A oni to tehdy dělali, spory byly, řešili je, ale nešli po sobě. Ale teď je to na takové úrovni, že už nejde níž klesnout.

Takže si neumíte představit, že byste ještě někdy šel do politiky?

Těžko. Vůbec si nedovedu představit, že bych někdy měl absolvovat něco podobného. V mém věku! Kdyby mi bylo pětatřicet, tak bych třeba koketoval s myšlenkou, že vytvořím něco, u jehož zrodu budu já. Ale tento čas na to už nemám. Takže otázka zní, jestli vůbec má nějakým způsobem smysl pokračovat. Nebudu zakrývat, že se blíží parlamentní volby, a všichni předpokládají, že opustím hnutí ANO. Myslím, že i samo hnutí bude velice šťastno, když se tak stane. Na druhou stranu si myslím, že lidé to do podzimu nezapomenou, minimálně v Olomouckém kraji. Logicky dokážu pochopit některé subjekty, které začínají větřit, že bych mohl být žádané zboží. To naznačují i politologové. Ale já v tuto chvíli nechci předjímat, zda se vůbec tímto zbožím chci stát.

Šárka Hamplová, Michal Tomeš, Anna Raušerová