Bodrý muž Jiří Čunek

Jiřího Čunka bylo v posledních týdnech všude plno. Po letech v politickém ústraní začala jeho hvězda opět stoupat díky grandióznímu vítězství v krajských volbách na Zlínsku. Píší se o něm medailonky a Čunek kuje železo, dokud je žhavé. Začal rozdávat moudra a fackovat progresivní levici svou rukavicí ušitou v 19. století.

Starosta Vsetína, hejtman Zlínského kraje, senátor Jiří Čunek tak trochu kumuluje funkce. Během tří měsíců ve všech funkcích si přišel na téměř 860 tisíc, čímž se stal nejlépe placeným politikem, psala MF DNES před měsícem. Slíbil, že starostování nechá, až dokončí důležité investiční akce. Teoreticky teď někdy v březnu. Zatím prý všechno zvládá. Ba co víc, nezahálí a vhání nová témata a nápady do veřejné debaty. Kromě klasického evergreenu o tom, že homosexuálové jsou handicapovaní, přišel se skvělým nápadem o zavedení povinné vojny. Ne, že by nám přímo něco hrozilo, ale jak uvedl v rozhovoru pro Respekt „po Česku chodí příliš mnoho mladých mužů, kteří neumějí poslouchat a dělat i to, co je jim nepříjemné, vidím to všude kolem sebe, mamánky, kolem kterých skáčou rodiče a oni se neumějí podřídit, je to samý bakalář, co neumí vzít do ruky krumpáč“.

Kampaň? Prostě žije, to stačí

Před krajskými volbami byl Zlín, jako další města po celé republice, zaplaven plakáty a billboardy jednotlivých stran. Zatímco STAN slibovali Zlínu slůně, Strana práv občanů rušila televizní a rozhlasové poplatky pro důchodce, TOP 09 bojovala za kino, které nemá v kompetenci kraj, ale město a do toho všeho se mihlo jen pár plakátů s jediným mužem – Jiřím Čunkem. Jako by víc ani nebylo třeba. Obecně se předpokládala bitva dvou výrazných osobností, Jiřího Čunka a hazardního magnáta Iva Valenty. Valenta objížděl kraj se Šlágrováním, přestěhoval se z Monaka do Zlína, a dokonce zašel tak daleko, že se kvůli volbám oženil. Čunek… prostě existoval. Stačilo, aby KDU-ČSL vytáhla jeho jméno na světlo boží, a v hlavách voličů po Zlínském kraji blikala kontrolka – ten, co „vyřešil cikánskou otázku ve Vsetíně“. K poslušným a věrným voličům KDU, na které strana na východě Moravy spoléhá, se měla připojit i mlčící skupina, adorující konzervativní hodnoty a rázná řešení, jejichž ztělesněním Čunek pro místní lid je. Již v roce 2012 získal Čunek ve volbách 11 tisíc preferenčních hlasů a s 18 % skončili křesťanští demokraté ve volbách v kraji druzí. Sociální demokracie však tehdy při tvoření koalice dala přednost komunistům a SPO. Loni levicová vládnoucí trojčlenka totálně propadla, SPO například zcela ztratilo nárok na jakékoliv křeslo v radě. Čunek oproti tomu ještě posílil. Získal 14 468 preferenčních hlasů, což pomohlo KDU k 22,97 %, druhé ANO získalo se značným odstupem 15,68 %. Čunek nakonec vytvořil koalici právě s hnutím ANO, Starosty a ještě přibral k vládě ODS.

Mlsně krouží kolem předsednictva

Jiří Čunek moc dobře ví, jak chutná moc. Před deseti lety byl zvolen předsedou lidovců. Do vrcholné politiky jej katapultovalo řešení konfliktů s cikány ve Vsetíně tím, že několik romských rodin vystěhoval do obytných kontejnerů mimo město. Z nejvyšší politiky ale musel odejít počátkem roku 2009 jako nejméně populární ministr v Topolánkově vládě. Korupční kauza zametená pod koberec si tehdy vyžádala svou daň. Dnes si na ni jen málokdo vzpomene. Čunek vyčkával trpělivě jako starosta Vsetína. Nyní vycítil příležitost. Podmínky jsou při dnešních společenských náladách příznivé. „Když jsem ve městě a nelíbí se mi tam, tak prostě kandiduju, abych ho mohl řídit a změnit to. A můžu se rozhodnout až přímo na sjezdu,“ napíná Čunek v rozhovoru pro Seznam své spolustraníky. V tom samém rozhovoru obratně kličkuje kolem současného postavení KDU-ČSL, velmi pečlivě volí kritická slova na adresu současného předsedy Pavla Bělobrádka. „Chybí nám esprit, leadership. Chuť volby vyhrát. Ta spokojenost s tím, že máme šest procent, je hrozně špatná,“ myslí si Čunek.

S Babišem raději než se Starosty?

Jiří Čunek se také netají tím, že v případě povolebních vyjednávání by se jako předseda KDU-ČSL nebál koalice s Andrejem Babišem. Čunek se s šéfem ANO zná již pár let a i dnes si občas volají, aby například řešili financování krajů. „Já jsem velmi nerad v pozici toho malého psa, který jen poštěkává. A moje osobní zkušenost s Babišem je taková, že se s ním dokážu dohodnout. Bělobrádek s Babišem partnerský vztah nemá. A to si myslím, že je chyba,“ popisuje Čunek. V kontextu toho, jak Čunkův spolustraník a současný ministr zemědělství Marián Jurečka brojí proti další vlně EET a tvrdí, že by lidovci kvůli ní nemuseli jít po volbách s Babišem do vlády (za předpokladu, že se vůbec dostanou do Sněmovny), představovala by Čunkova kandidatura na předsedu strany ostrý názorový rozkol. Lidovci by byli nuceni si vybrat a Čunkovy dosavadní úspěchy a politický pragmatismus jim nabízejí vhodnou alternativu, jak se udržet u moci. Přeci jen, koalice se Starosty nejen že drhne ještě před samotným vznikem, ale představuje zároveň obrovské riziko neúspěchu. Bělobrádek tuto koalici představoval jako určité politické hrdinství a ukázku ambicí. Čunek oproti tomu nabízí takřka bezrizikové spojenectví, které může být jen ku prospěchu strany.

Český Trump

Po nástupu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu se začalo ve zbytku světa diskutovat, kdo z lokálních politiků je mu nejvíce podobný a má tak šanci uspět ve volbách. Protože přesně takhle logika funguje, ale to ponechme stranou. V českém prostředí je hledání paralel oblíbenější než hledání hub, a tak političtí komentátoři i prostý lid nakonec zúžili výběr na dva muže: prezidenta Miloše Zemana kvůli jeho lásce k pravdě a vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše, protože je podnikatel a taky srandovně mluví. Oba jsou Trumpovi podobní, a zároveň se v mnohém liší. Přitom nejde přímo o samotného Trumpa, ale o to, co reprezentuje. Bílého muže, který plive do tváře politické korektnosti, nabízí jasná řešení (zeď pro Mexikány, kontejnery pro cikány), probouzí macho pudy v mužích, ze kterých se vlivem genderismu, feminismu a televize stali oni bakaláři bez krumpáče. Není u nás mnoho politiků, kteří by personifikovali trumpovské ideály. Čunek ví, že i tento ohrožený druh drsného muže lze zachránit a navíc omezit jeho vymírání. Pošle mladé na pětiměsíční vojnu. Tam se však transformace společnosti nesmí zastavit. „Začne-li stát s převýchovou rozmazlených synů, ti už si pak vychovají své ženy,“ tvrdí. Čunek rád vychovává. Již deset let autoritativně vychovává vystěhované cikány ve Vsetíně. Zatím dokázal vytvořit pouze sociální experiment připomínající normalizační Československo. To všechno se však odehrává někde na východě. Čunek míří zpátky do Prahy. Lze očekávat, že svou hvězdu tentokrát nenechá jen tak vyhasnout.