Nejnovější

Černobílé Politické spektrum

zdroj: Česká televize (Politické spektrum)

KOMENTÁŘ – A ten znáte? Sejde se Jana Volfová, Tomáš Vandas a Petr Cibulka, aby spolu diskutovali na České televizi o Evropské un… moment! Tohle vlastně není vtip. 18. 2. vystoupila totiž tato sestava jako hosté v pořadu Politické spektrum na ČT24. Budoucnost EU, role USA ve světě a vliv Ruska a tajných služeb na nás – to byla témata zajišťující docela určitě velmi plodnou diskuzi. A pak se do toho vložili hosté…

Slova se hned na úvod ujímá Vladimír Kučera, novopečený držitel Peroutkovy ceny a průvodce pořadem, a jako jakýsi prolog k celému pořadu uvádí Orwellovu vizi sjednocené Evropy, ohrožované jednak Ruskem, které má strach, že nad ní ztratí veškerou politickou kontrolu, a jednak i USA, které se budou snažit odtrhnout Velkou Británii, z obavy ekonomické konkurence. Kučera však, nechtěje v podobných historických vizích pokračovat, předává v naději na zajímavou, věcnou diskuzi slovo první diskutující, Janě Volfové. Ta však reaguje na tento prolog jinou historickou paralelou. Vzpomněla si totiž na Bismarckův citát o tom, že abychom zničili Rusko, musíme mu „ukrást Ukrajinu“.  Svým způsobem je to výtka, že EU podporuje současnou ukrajinskou vládu, která si chce zařídit vlastní život bez patronátu Vladimíra Vladimíroviče. Zároveň asi úplně nechápe to, že Ukrajina by teoreticky měla být samostatným státem už od rozpadu Sovětského svazu – necháme-li stranou období mezi Brestlitevským mírem a koncem první světové války.

Úvodní vyjádření paní Volfové je tedy možné chápat buďto jako myšlenku, že Ukrajina vlastně vždycky byla součástí Ruska, ač na mapě vydělenou, nebo tak, že sice byla samostatná, ale s takovým tím specifickým typem demokracie, kterému rozumí pouze Rusové.  Máme-li se nad tímto myšlenkovým pochodem zamyslet, můžeme situaci Ruska chápat jako jistou nostalgii, se kterou vidí Rusové Ukrajinu, jako své území – obilnici Ruska. Možná pomůže přirovnání. Představte si situaci, kdy dospělý člověk opouští domov. Úzkostlivá matka ho/ji však odmítá pustit, ač má doma třeba dalších pět dětí, které jí slibují, že s ní zůstanou. No, a když si člověk přeci jen prosadí svou, alespoň mu utrhne nohu, aby se mu hůře odcházelo. Případně aby jeho/její partner/ka s ní/m měl/a víc práce. Vlastně hlavní myšlenkou je to, že Ukrajina může být samostatná, ale musí být samostatná pouze na jedné straně dvorku. Protože jinak se Rusko asi zničí. Samo. Sice mi tahle paralela připadá v současné době jako daleko větší fikce než Orwellova predikce, ale každý má právo na názor.

Tradiční hodnoty Tomáše Vandase

Abychom však nezůstávali monotematičtí, Jana Volfová své úvodní slovo završuje brexitem a podotýká, že s vyjednáváním bilaterálních smluv bychom měli začít co nejdříve. Vlastně poměrně rozumný návrh, vezmeme-li v potaz, že brexit je nevratný. Zakončuje tím, že bychom měli přemýšlet nad vypsáním vlastního referenda o tzv. czexitu. Nastává chvíle, kdy se do diskuze zapojuje… protistrana? Petr Cibulka je jedním z mála lidí, kterým siderické kyvadlo naprosto zničilo život. Začíná tím, že Rusko je peklo – co taky od něj čekat jiného. Brusel je pak podle něj předpeklí. Pochválil Orwella, označil Billa Clintona za agenta špionáže GRU, který je prý přímo odpovědný za demilitarizaci Evropy, a tím jeho výstup končí. Politická a životní prohra v jedné minutě.

Konečně přichází chvíle i pro Tomáše Vandase. Narážka na Orwella je totiž spouštěčem další vlny nenávisti vůči Bruselu a EU, která je vlastně tím Orwellovým „velkým bratrem“. To jen, kdyby vám ta souvislost při četbě náhodou ušla. „Dneska Brusel kontroluje všechny a všechno,“ říká Vandas za podpory protistrany Cibulky a pokračuje: „…demokracie nám mizí, skutečná demokracie je v nenávratnu.“ Je vlastně docela vtipné slyšet od neonacisty řeči o svobodě, demokracii a ztrátě křesťanství a tradičních hodnot. Ztráta tradičních hodnot je však opět otázkou. Nikdo totiž dosud nedefinoval tradiční hodnoty, neurčil jejich hranice. Názor se liší, troufám si říct, od osoby. Je to nějaký křesťanský základ? No dobře, ale vážně chceme argumentovat křesťanským základem v ateistické České republice? No a nepatří potom mezi tradiční hodnoty i bohem stanovený panovník? Nebo to už je zase moc? Tak kde je hranice?

„Já o voze, ty o koze…“

Potom už se, původně velmi tematicky úzká diskuze, rozvolňuje. Zatímco pan Cibulka hovoří o hybridním vedení války a o probíhající třetí světové válce mezi Ruskem a Západem, paní Volfová navazuje zcela nelogicky migrační krizí a islamizací Evropy, které jsme nuceni zabránit. Do toho přichází Tomáš Vandas s prohlášením, že nesmíme démonizovat Rusko. Že ono je vlastně jedinou nadějí, která se brání „zvrácenému liberalismu“, zemí zaslíbenou, která postupuje proti „zvrácené Evropě“. Stejně tak Vandas vyjmenoval naděje, ke kterým se prostě musí „naši lidé“ upínat – Marine Le Pen, Wilders, nová administrativa USA v čele s Donaldem Trumpem. Skoro to vypadá, jako kdyby si v pojmu „naši lidé“ vyděloval Vandas těch několik holohlavých bouchačů, jejichž životní úděl spočívá v nadávání na náměstí na všechno, na co Vandas ukáže.

A když si myslíte, že už máte dost, přichází ezochvilka Petra Cibulky: „Musím vyzvat televizní diváky, aby si siderickým informačním kyvadlem vykreslili, kdo z nás tří není ruský fízl. Pak budete teprve rozumět, co tady probíhá.“ No a pak už následuje opět smršť. Psychotronická gramotnost. Ruskými agenty ovládaný Západ. Rozbití Rakouska-Uherska, ano, opět pomocí ruských agentů. Česká republika jako trojský kůň Ruska uvnitř Evropské unie. Lexikologové si rovněž jistě rádi přidají do slovníků nové Cibulkovo slovo „marxsatanista“. No a po této smršti přichází volební agitka Petra Cibulky zakončená slovy, jejichž základní myšlenka jako by byla vykradena z billboardů Svobodných: „Každý slušný občan bude mít doma samopal.“

Atomizovaná Evropa, Donald Trump a Turci před Vídní

Jana Volfová pak ještě zmiňuje i povolební situaci v USA, kdy se zvedla vlna demonstrací proti novému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Tuto situaci přirovnala k situaci v Česku po zvolení Miloše Zemana. Svým způsobem s ní musím souhlasit. Oba byli zvoleni v demokratických volbách, je třeba tedy tuto volbu respektovat. Otázkou je, jak dát prezidentovi najevo, že je svým chováním občanům odpovědný a že chovat se jako hulvát k tomuto úřadu zkrátka nepřísluší.

Tomáše Vandase už můžeme pouze zmínit, protože jen opakuje to, co řekl dříve. Hovoří neustále o důležitosti rozbít EU a navrátit se k systému „spolupráce suverénních států“. Nevím, zda to panu Vandasovi dochází, ale suverénní státy existují stále, navzdory EU. Naopak můžeme čerpat z výhody, že na sebe házíme špínu ve velkém Evropském parlamentu namísto, abychom na sebe házeli bomby, jak tomu bylo v předešlých sto letech poměrně často. Představa, že jako atomizovaná Evropa se lépe domluvíme, protože spolu budeme jednat jako rovný s rovným, je mylná. Aby toho nebylo málo, paní Volfová začne do Vandasova monologu hovořit cosi o obléhání Vídně Turky a o objímání vrahů, které nám sem pouští Evropská unie. A abychom nezapomněli, tak nám opět pan Cibulka připomene: „Brusel je veden agenty ruské špionáže GRU.“

Závěrem nechci polemizovat nad tím, nakolik byl výběr hostů relevantní nabízenému tématu, ani nakolik se hosté stanovených témat drželi. Podrobný fact-checking bych asi taky přenechal povolanějším. Chápaje, že každý má právo na svůj názor a že si každý udělá svůj názor nejlépe sám, vám pouze poradím. Kupte si popcorn, nápoj dle libosti – stejně přejdete k alkoholu – a udělejte sobě a svým blízkým nezapomenutelný večer zhlédnutím celých 26 minut.

Tomáš Pika
Tomáš Pika (Články)
Student žurnalistiky, vášnivý hudebník a velký puntičkář. Zástupce šéfredaktora.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*