Hip hop kolem soudruhů

KOMENTÁŘ: Bohumínské usnesení z roku 1995 zakazovalo sociálním demokratům spojenectví s extremistickými stranami včetně komunistů. Nyní po dvaadvaceti letech je podle současného předsedy strany Bohuslava Sobotky vyhaslé. Pokud se jednou bude aktualizovat v encyklopedii heslo “politická sebevražda”, stačí přiložit odkazy na chování současné ČSSD.

Zprávu o novém hnutí uvnitř sociální demokracie přinesl jako první server HlídacíPes.org. Bohuslav Sobotka existenci potvrdil v rozhovoru pro Hospodářské noviny. „Bohumínské usnesení vězí v historii. Formálně se ani není potřeba k němu vracet. Bylo přijato v nějakém historickém kontextu v době, kdy byla na politické scéně úplně jiná situace,“ uvedl Sobotka v rozhovoru. ČSSD má už spolupráci s komunisty léta vyzkoušenou na krajských a komunálních úrovních. Platí to třeba o Ústeckém kraji, kde druhé volební období “kryje záda” komunistickému hejtmanovi Oldřichu Bubeníčkovi. Od podzimu je zde náměstkem hejtmana Jaroslav Foldyna, který rovněž patří k zastáncům zrušení Bohumínského usnesení. Mimochodem, ten Foldyna, který se radostně vítal a fotil s Nočními vlky. Do posledních krajských voleb řídila Zlínský kraj koalice ČSSD, KSČM a SPO.

50 odstínů rudé

Proč se sociální demokracie začala chovat zcela iracionálně zůstává záhadou. Může to souviset s boji uvnitř strany, problémy s financováním i faktem, že předvolební průzkumy staví stranu za ANO s rozdílem několika procent. Sobotka působí, jako by bojoval o vytvoření iluze o jediné autentické levicové straně. Jestli je ovšem cesta, kterou ČSSD zvolila, šťastná, je nanejvýš spekulativní. Stačí se podívat na “prohlášení čtyř” směřované k čínským komunistům. To se možná dalo s přimhouřením všech tří očí ještě vykládat jako obchodně-politický pragmatismus. Nicméně abdikace na bohumínské usnesení je v kontextu současné situace skutečně hloupé. Sobotka hovoří o rozdílech mezi 90. lety a současností. Ano, časový odstup od Sametové revoluce se zvýšil. Chtělo by se věřit, že i komunistická strana se mohla přetransformovat v subjekt, který může fungovat v rámci demokratického státu. Nicméně opak je pravdou. Stojí za připomenutí, že loni v únoru se KSČM přihlásila k idei Vítězného února. Přihlásila se tím ke všemu, k čemu Únor vyústil, tedy k politickým procesům (například ten s Miladou Horákovou, který byl podle současné členky KSČM Marty Semelové naprosto spravedlivý), k uranovým lágrům, naprosté likvidaci demokracie a naprostému podřízení rozkazům stalinistického Sovětského svazu.

Pokud hovoříme o dobových kontextech, pak se bavme věcně. Podíváme-li se na současnou KSČM, narazíme na výše zmíněnou stalinistku Semelovou, na bývalého příslušníka SNB “mlátičku” Ondráčka (autora zákona na ochranu prezidenta a cestovatele za povstalci na Donbase), na ideologa strany Josefa Skálu či na předsedu Vojtěcha Filipa, který jasně představil ideologii strany v rozhovoru pro DVTV. Komunistům nechybí v portfoliu žádný módní trend, který bychom neznali – vystoupení z EU, NATO, ochrana hranic, zákon o příživnictví… Jen pramálo se názorově vymykají současným extremistickým stranám jako jsou SPD nebo všechny možné Úsvity.

Sociální demokracie se tak posouvá na žebříčku bizarnosti na level: insane. Po posledních výstupech ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka k tématu mobilních tarifů se zdá, že Andrej Babiš může v klidu sedět v Čapím hnízdě a přemýšlet, jak povede další čtyři roky naši zemi.

Pan Babiš a pokrytectví jako ze žurnálu

“Pan Sobotka udělá cokoliv, aby byl zase premiérem, s klidem se spojí i s ďáblem,” uvedl předseda hnutí ANO a ministr financí Andrej Babiš k Sobotkovu možnému “stornování” bohumínského usnesení. Je to vtipné, jelikož sám Andrej Babiš si před krajskými volbami loni na podzim v rozhovoru pro Týden pustil pusu na špacír. “Určitě bychom tam s nimi (ve vládě) být nechtěli. Ale pokud vznikne po volbách nějaká situace, tak budeme vyjednávat se všemi. Proč bychom měli komunisty ignorovat? Jaký je k tomu důvod?” ptal se ministr financí. Z komunistů se stal důležitý obchodní artikl. Strana, která měla již dávno zaniknout začíná hrát roli, která jí v žádném případě nepřísluší při vyjednávání o budoucnosti země. A fakt, že nemáme silnou nebo rozumnou pravici, situaci nikterak neulehčuje. Zvláště, chtěl-li před lety předseda jedné z pravicových stran za podpory komunistů vládnout.