Slovenský nacionalistický kapitán vyhnal českého buržuje ze slovenských železnic

Spor o IC vlaky na Slovensku míří ke konci. Danko líbá výložky a posílá Jančuru buhvíkam, Jančura mailem posílá občanům slohová cvičení z matematiky a telefonní čísla. Ručitelem není cestující, ale zdravý rozum.

Předseda slovenského parlamentu Andrej Danko z národní strany zaznamenal v posledních týdnech několik drobných úspěchů a evidentně se snaží posílit svou pozici možného nástupce Roberta Fica. Stal se kapitánem v záloze slovenské armády, což představuje posun o osm hodností. Takovýto kariérní růst nezažil ani Vasilij Zajcev v časech své nejvyšší slávy v Sovětském svazu. Podařilo se mu také převzít Ficovu energetickou agendu o/během snižování cen energií, přičemž naznačil jednoznačné porušení nezávislosti regulačního úřadu a příslušných evropských směrnic. Avšak ten rozhodující boj pro svou politickou vizi vybojoval na kolejích: z nevytíženější slovenské linky na trase Bratislava – Košice a zpět se v únoru stěhuje Jančurova společnost RegioJet. 

Nenávist vůči všemu žlutému přitom předseda Slovenské národní strany neskrýval v předvolební kampani. Jančurův styl podnikání mu, podobně jako jiným jemu podobným, rozhodně nevoněl. Díky změnám ve vládě po odchodu politické strany SIEŤ a přehodnocení koaliční smlouvy došlo i na splnění jedno z předvolebních slibů SNS, kterým je návrat státních IC vlaků. Jak upozorňoval Radim Jančura a jak to vidí každý uvažující člověk, státní IC vlaky byly zrušené pro jejich dvaadvacetiletou nerentabilitu a to i v případě pronájmu názvů. Po uplynutí půl roku však soupravy státních IC vlaků opět jezdí a sázejí na rychlost. Mají překonat trasu Bratislava – Košice o pár minut rychleji než vlaky RJ. Může za to modernizace vlaků nebo využívání vybudovaných kolejnic pro rychlejší vlaky? Ne. Rychlost vzniká vynecháním několika zastávek na trase. Mimo jiné i takové nepotřebné stanice, jakou je krajské město Trenčín.

V této situaci přišel Radim Jančura se svou standardní business politikou. Po vyhrožování odchodem přešel k realizaci tohoto kroku. Jako důvody udává neférovou soutěž se státem. Hlavním kamenem úrazu zde má být pověstná bezplatná přeprava na území Slovenska, která se na vlaky RJ nevztahovala. Placený segment se tak prý příchodem dvou státních souprav IC stal pro společnost nevýhodným

Podivné praktiky a realita

Hysterie, která vznikla v posledních dnech, v principu upozornila na tři důležité věci. Odhodlanost jistých státních kruhů navrátit na hlavní železniční trasu státní monopol, místy až arogantní politiku Radima Jančury, na kterou jsme všichni tak nějak zvyklí, a mediální souboj plný polopravd na stránkách slovenských novin.

Přesuňme se do slovenských médií, kde vznikl jakýsi pocit cestujících jako rukojmích. Důvodem je neuvolnění trasy pro nahrazení chybějících vlakových spojů. Sporným zůstal měsíc únor, kdy podle grafikonu vlakové dopravy má RJ jezdit, a společnost odmítla uvolnit svá předplacená místa státním IC. Vlaky RegioJetu si snad ani nemohly dovolit horší reklamu, protože v tom momentu zaplavily internetové diskuze desítky negativních zpráv a recenzí. Avšak Slovensko je státem, kde se dá na všem nějak dohodnout, a tak v tichosti dojednal ministr za Most-Híd Arpád Érsek nasazení státních vlaků místo RJ. Co za to? To je ještě stále záhadou, ale můžeme předpokládat nějaké další zvýhodnění na trase Bratislava – Komárno a zpět, kde pro změnu funguje monopol RegioJetu. Tato oblast patří i k voličské základně slovensko-maďarské strany Most-Híd a je i zprofanovaná na ministerstvu dopravy vedeném Érsekom. RegioJet na trase získal mimořádný úspěch, podařilo se mu z upadající linky vybudovat jednou z nejsilnějších na Slovensku, avšak nehody na železničních přejezdech způsobily rapidní úbytek vlakových souprav. 

Jančurův styl byznysu se stal známý po celém Česku i Slovensku. Při svém nástupu na autobusovou linku Bratislava – Nitra – Banská Bystrica nechal Jančura polepit billboardy „Vitajte v kraji korupce a klientelizmu“ spolu se jmény jednotlivých viníků za bratislavský a nitrianský kraj. Zda-li taková rétorika pomáhá vylepšování politických známostí by se mohlo stát tématem akademického výzkumu. Jančura si však evidentně sedl s županem Mariánem Kotlebou z Banské Bystrice, o kterém řekl, že není obyčejným fašistou, protože jej zvolili lidé. Skoro jako Adolfa Hitlera, ten  jen neměl se Student Agency pravděpodobně žádnou smlouvu o dotovaných vlacích či autobusech.

Zavolej mému nepříteli

Ve stylu slovenského uvažování „prorazit za každou cenu“ prorazil Radim Jančura pověstné dno posíláním emailů cestujícím, kteří využívali jeho služby na lince BA-KE. Pochopitelně, nikdo si nemůže stěžovat na neosobní přístup, je pěkné, když vám dopravce objasní své důvody odchodu. Jenže srdcervoucí email je pouze obranným pokusem ve stylu „já nic, já muzikant“.

Vrcholem všeho je hlavně redukce celého problému na otázku ztrát a zisku. Pochopitelně má Jančura pravdu, projekt placených IC vlaků je nakreslený jakoby od stolu a bude ztrátový i nadále. Avšak jeho navrhovaným řešením je jen zavedení proplácení nákladů, tedy zavedení bezplatné dobravy i na IC vlaky. V principu to není řešení žádného problému, jen dělení si zisku. Jančura tvrdí, že od státu žádné dotace nebere, což je v ostrém konstrastu k lince Bratislava – Dunajská Streda – Komárno, kterou pravděpodobně dotoval i nedotovanou linku Bratislava – Košice. Pokud prý pochopíme jeho matematický příklad, jsme moudřejší než slovenští politici. Když pochopíme, že to všechno je jen oboustranné zneužívání rozpočtu v důsledku tragické politiky bezplatné dopravy, tak si můžeme všichni gratulovat. A společensky nejvýše v žebříčku obstojíme v případě, že pochopíme, že posílat telefonní číslo svého názorového oponenta s výzvou přes email je hulváctví. Na druhou stranu, alespoň měli občané možnost napsat předsedovi parlamentu, kapitánu Andrejovi Dankovi, pár teplých slov. Nebo třeba otázku, proč stojí WiFi připojení jednoho vagonu Železniční společnosti Slovensko 20 400 eur (přibližně 551 232 korun) bez DPH. Nebo proč dostala státní zakázku firma sídlící v trenčínském paneláku. Nebo jak to je s vazbou na kontroverzní společnost Váhostav-sk, když konatelé spolu sedí v dozorčí radě jiné firmy. To by mělo daňové poplatníky financující státní podnik zajímat.

Zbývá nám jen doufat, že podobně tragická politika, jakou vede Andrej Danko a Ficova vláda, bude časem nahrazená něčím lepším. Do té doby máme ještě jiskřičku naděje, že se nevrátí mezistátní rychlíky bez jídelních vozů a špinavé staré vagóny jako před příchodem RegioJetu. Ať je Jančura jakýkoliv, nezbývá než RegioJetu poděkovat za zkvalitnění služeb na slovenských železnicích.