Nejnovější

Politická korektnost: Tematicky vyšinutý song Olivie Žižkové

zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=7--A3o2vZVE

Kdo je to Olivie Žižková? Jste-li „správný Čech“ nebo zajímáte-li se o bizarnosti české hudební scény, tohle jméno pro vás zcela určitě nebude cizí. Pro ostatní si dovolím drobný exkurz. Olivie Žižková zahájila svou kariéru ve skupině Darinka Rolinová-REVIVAL, prý kvůli hlasové podobnosti. Poprvé se však dostala do povědomí širší veřejnosti až písní „Evropo dýchej!“, se kterou sklidila na české nacionalistické scéně skoro stejně silný ohlas jako kdysi Hnídkova Mešita. Přešla však ještě do většího bizáru. Nejprve česko-slovenskou písničkou „Uděláme viac“, kdy opravdu nevíte, jestli zpívá česky, nebo slovensky. Posledním dílkem její tvorby je zatím píseň „Politická korektnost“, která skvěle zapadá do našeho seriálu. A tak můžeme opět toto téma rozvinout, tentokrát z pohledu zpěvačky, která erudici nechává stranou. Není jí třeba, zpívá přece od srdíčka.

Celý klip začíná záběrem na samotnou Olivii, která stojí a kouká z okna podobně jako Dívka čtoucí dopis u okna, slavný obraz Jana Vermeera. To je však teprve předehra. Obraz volně přechází ve scénu, kdy Žižková sedí v okně s kytarou a přitom už začíná zpívat: „Politická korektnost, to se mi snad jenom zdá, kontroverzní osobou podle nich jsem snad i já.“  Znovu se prolíná obraz na zpěvačku stojící na střeše domu, zvedající ruce k nebi se slovy: „…ten nad náma to všechno vidí, že Brusel dělá blbce z lidí, tak to fakt ne!“ Je to trošku klišé, navážet se do Bruselu – centra Evropské unie – proti kterému vedou čeští vlastenci válku. Obzvláště vezmeme-li v potaz předešlé autorčiny písně, které byly poměrně monotematické.

Ve druhé sloce písně nás etymoložka Žižková seznamuje s významem slov vlastenectví a vlastenec. Vysvětluje, že se jejich význam v dnešní době mění a predikuje jim budoucnost tabuizovaných slov. Je svým způsobem vtipné, že zrovna ona, která vystupuje na demonstracích, kterých se mimo jiné účastní v hojném počtu také zástupci Národní demokracie, kritizuje nově vzniklé konotace slova vlastenec. Vždyť právě tyto skupiny, které si slova vlastenectví/vlastenec přivlastnily, mohou za to, že se původní významy přelévají do zcela nových konotací.

S refrénem přichází zmatek

Nicméně tím Olivie zdaleka nekončí. Přichází konečně refrén, ve kterém zpívá něco o tom, že si nemáme nechat vzít svou vlast. Verš nanejvýš chvályhodný. Zarážející je však verš následující. Žižková v něm zpívá o tom, že nám – zřejmě lidé z Bruselu, nebo náš establishment – budou zakazovat trávit naše psy. Dokážu si aktuálně zcela jistě představit váš výraz, ale jak jinak pochopit rým: „Zakážou nám Vánoce, našim psům dát nažrat jedu, přestanem jíst vepřový, křesťanství pustíme k ledu…“ Apropo, není trávení psů náhodou trestné už teď?

https://i.gyazo.com/1336ad3b00a437f117222c324c918d71.png

A když už si myslíte, že vás nic nepřekvapí, Žižková vytáhne trumf. Přichází scéna, ve které je, bůh ví proč, pouze v potrhané košili přivázaná řetězem. Řekli byste si, že tohle už asi nebude ani tak k tématu politické korektnosti jako spíše song o domácím násilí. Že by snad to byl ten důvod, proč musí lidé chodit demonstrovat na náměstí? Kvůli trávení psů a domácímu násilí?

V závěrečných slokách se přeci jenom Žižková částečně o politickou korektnost jako fenomén opře. „Politicky korektní, tutlání se stává, normou, za zločiny nemůžou, prošli si přec těžkou dobou.“ Z další sloky: „Oprátka hrozí krkům vlastenců, držte huby o zvěrstvech běženců, to je korektní,“ usuzuji, že celou dobu vlastně nemluví o politické korektnosti jako komplexním problému a vztahuje korektnost pouze na případ běženců. To je přece zásadní chyba. Vědomě se pak lidem vtlouká do hlav tento omezený pohled na korektnost jako celek. Nejedná o tak už o song o politické korektnosti, ale jde opět o song protimigrační, kterých má Olivie na svém kontě přehršel.

Nová hymna nacionalistické scény?

Těmito asociacemi se konečně dostáváme k rozřešení, ze kterého lze vyvodit dva závěry. Buď si zpěvačka našla svou cílovou skupinu, a tím pádem chytře skládá, nebo si svým manželem nechává skládat písně s tématikou, která je konformní jejímu publiku. Nebo to všechno svědčí o tvůrčí krizi, kdy autorka zkrátka není schopná vyprodukovat nic duchaplnějšího, než se nechat přivázat v nějaké rozpadlé budově řetězem a zpívat o trávení psů či věšení vlastenců. Ani jedno není typickým problémem dnešního Čecha a věřím, že ani jedno není na programu dne. Jediný, kdo zatím vyhrožuje věšením, jsou právě tito hrdinní vlastenci. Inu, zřejmě je důležité sebe vždycky spatřovat jako oběť.

Ohrožení republiky běženci se také do důsledků, jaké jsou popisovány, nekoná, protože k nám zkrátka nechtějí. Ani naši kulturu zatím nikdo nevyvrací. Bylo by snadné přistoupit na logiku „není to pravda, ale mohla by být“. V takovém případě bychom aktuálně museli sedět v protiatomovém krytu, protože co když náhodou na nás právě padá atomová bomba. Písně, které jsou mnohými vyhledávány právě pro své texty, které jsou vnímány jako pravdivé, je třeba posuzovat minimálně stejně kriticky jako každý článek, který můžeme nelézt nejen na internetu. Migrační krize je problém, který se musí řešit. Nicméně tahle směs politického songu a gestikulací, za které by se nemusel stydět ani Marcel Marceau, to vše ve spojení s náhodně generovanými slovy z Areonetu, zasazených tak, aby se rýmovaly, řešení nikterak nepomůže.

Vlastně je pochopitelné, že se člověk bojí a musí to nějakým způsobem ventilovat. A taky nepochybuju o tom, že si tahle píseň své publikum najde. Ovšem nevím, nakolik je správné pokoušet osud podobnými experimenty. Nerad bych se dočkal doby, kdy i tyto písně budou nově probuzení vlastenci učit povinně zpívat své děti, stejně jako zmíněnou Hnídkovu Mešitu. A song o politické korektnosti? Ten se vlastně taky vypařil. Píseň se jí dotýká jen okrajově a celkově je tématika přehlušena aurou snahy uštědřit Bruselu další ránu. Jan Žižka (neplést s tím z Trocnova) ji zkrátka přetvořil v něco, co má pouze ambice na příštího Slavíka a jinak se ztratí v propadlišti hudebních dějin.

Tomáš Pika
Tomáš Pika (Články)
Student žurnalistiky, vášnivý hudebník a velký puntičkář. Zástupce šéfredaktora.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*