Největší záporáci v českých pohádkách? Scénáristé a režiséři

Dobrá pohádka je kumšt. Svého času patřilo mezi odborníky na pohádky duo německých bratrů Jacob a Wilhelm Grimmové, kteří sbírali to nejlepší, co se v hlavách deviantních Prusů urodilo. Jejich příběhy pak začalo již na počátku minulého století upravovat studio Walta Disneyho, jehož kreslené pohádky patřily mezi špičku, dokud studio nevytvořilo továrnu na peníze bez inteligentního děje – Frozen. České pohádky mají trošku jiný osud. Jejich hlavním problém je to, že po letech neaspirují na klasiku a stalo se z nich spotřební zboží, které navíc nikdo nekoupí.

Disneyho Frozen je čirý finanční kalkul, stejně jako cokoliv, co v posledních letech opustilo jeho studia. Merch z nových dílů Star Wars a Frozen by uživil studio sám o sobě. Jen samotné Frozen vydělalo v kinech 1,3 miliard dolarů a velmi podobnou částku vytěžilo i z licenzovaných produktů. Elsa je pro Američany to samé, co pro seveřany sociopatka Saga Noren. Přesto lze říct, že samotná pohádka dřív nebo později skončí v zapomnění. Už jen proto, že její děj nedává absolutně smysl a připomíná spíš náhodný generátor scén. Do konce filmu navíc divák nemá jistotu, kdo je hlavní postava a proč je “záporák” vlastně “záporák”.

Antagonista je základ

Dobrou pohádku dělá totiž výrazný záporák, ale nemusí být nutně naprostý Hitler. Každý má v hlavě žebříček nejoblíbenějších pohádek a nejlepších záporáků. Co je spojuje? Temná strana síly v nich prostě má navrch, nebo alespoň od začátku do konce baví. V Krásce a zvířeti je nabušený a egoistický lovec Gaston, Scar ve Lvím králi je drsný jak šmirglpapír, Yzma a Kronk jsou duo, které prostě musíte milovat, doktor Facilier jede jeden velký jazzový voodoo trip a tak dále a tak dále. Antagonisté z Disneyho pohádek nás i po letech nutí se k filmům vracet, smát se jim a dokonce se za to nestydět. Mají charisma a dokonale vykreslenou povahu. A co čeští záporáci?

Čert jako archetyp 

České pohádky nepodléhají žádnému monopolu, jakým je Disney Studio. A animované zpracování abychom pohledali. Českému filmu by neuškodilo o Trošku méně čertů. Jsme národ pohádkových satanistů. Čert jako postava představuje divácky přehledný archetyp. On špatný, on rohatý, on tůůze zlý. Nemusíte mít vystudované filmovědy, abyste tento systém rozklíčovali. Vyšší level pak představuje defektní čert, který je hodný a miluje tu holku, kterou hraje ta milá slečna herečka, která vůbec hrát neumí. Na to, že jsme národ ateistů, tak tyto čistě náboženské archetypy v pohádkách baštíme jak chlebíčky s vlašákem. A jistě najdeme v české kinematografii i dobré čerty, o tom žádná. Herec posledního skvělého Lucifera má ovšem maďarský původ a objevil se na obrazovkách před už před 13 lety. A to není málo, přátelé. Vrchol nevkusu se vyvrhl letos o Vánocích. Štědrovečerní pohádka Pravý rytíř údajně způsobila mezi lidmi s vkusem více epileptických záchvatů než písničky Michala Davida. Ve zkratce šlo o lovestory dvou youtuberů v době, kdy se ještě nemohli realizovat jako youtubeři. Takže jedna hloupá nána čeká celý film v base, zatímco skupina šašků, ve které se mají projevovat ty nejhorší lidské vlastnosti včetně nefunkčního vztahu otce se synem, ji vyráží zachránit. Do toho všeho se tam motá královna víl, která řeší starý spor s černokněžníkem a připomínají tak parodii na Galadriel a Saurona, kdy zemí představující Mordor jsou ve skutečnosti severní Čechy.

Ať už to skončí

Česká pohádka nebyla vždy špatná a to samé platí o našich záporácích. Mrakomor v podání Radoslava Brzobohatého patří mezi skvosty, smrtka v pohádce Honza málem králem, nebo Harapes v Panně a netvorovi jsou zapamatovatelné postavy a onen Lucifer Csongor Kassai v “Čert ví proč” divákovi v hlavě zůstane docela dlouho. Stále je to však při naší pohádkové produkci strašně málo. Stále se zdá, že nám stačí banda uřvaných čertů nebo středověký pohled na pannu v nesnázích a statečného rytíře přenesený do jakýchkoliv pseudohistorických kulis. Ano, vím, že při srovnání produkce jsem se pustil na tenký led – že vedle sebe stavím animované postavy a živé herce. Na druhou stranu, co brání českým studiím natočit kvalitní animovanou pohádku? Kvalitnější, než Kozí příběh. Největšími záporáky tak zůstávají sami režiséři a scénáristé, kteří nás zásobují nízkorozpočtovým brakem, který navíc vypouští na veřejnoprávní televizi.