Matouš Vinš: Digitální nomádství není primárně o cestování

Práce pro české i zahraniční firmy, kterou děláte v zemích, kde jsou nižší životní náklady, než u vás. I tak by se dalo definovat digitální nomádství. Digitální nomád Matouš Vinš, kterého momentálně živí hlavně práce marketéra na Facebooku vypraví o jeho životě na cestách a také o  knize Travel Bible, kterou napsal společně s nomádským "kolegou" Petrem Novákem.  Odpovídá až z dalekého Chiang Mai v Thajsku, takže pokud cestování neberete jen jako každoroční výlet do Chorvatska, bude vás čtení určitě bavit.

Kdy přišel ten zlomový moment, kdy ses rozhodl pro život na cestách? 

Cestovat jsem chtěl od malička. Pořád jsem koukal na dokumenty o přírodě a cizích zemích. Na gymplu se pak pomalu začala formovat konkrétnější představa a díky knížce Čtyřhodinový pracovní týden Tima Ferrisse jsem v osmnácti konečně pochopil, že to není nic nereálného. Od té doby jsem začal svůj život vědomě směřovat tak, abych mohl dlouhodobě cestovat, a pracovat na tom, abych mohl peníze vydělávat odkudkoliv.

Kdyby šlo digitální nomádství vystihnout pár slovy, jaká by to byla?

Svoboda a zodpovědnost za vlastní život. Digitální nomádství není primárně o cestování, to už je jen důsledek celkového nastavení mysli. Pokud je tvojí hlavní prioritou svoboda a zároveň se nebojíš vzít zodpovědnost sám za sebe do svých rukou, nějaký způsob, jak pracovat na dálku už vždycky najdeš.

Chtěl jsi jít studovat žurnalistiku, pokud se nepletu, lituješ toho, že jsi nakonec vysokou nevystudoval?

Nelituji, naopak jsem rád, že jsem hodně brzo odešel. Hlavně v ČR mají školy obrovský problém se zapojením studentů do praxe, přitom ve většině oborů, a žurnalistice obzvlášť, potřebuješ k úspěchu hlavně praxi, praxi a ještě nějakou praxi k tomu. Na vysokou se ale chci vrátit, chci si znovu zažít dobu, kdy si mohu rozšiřovat obzory, navazovat kontakty, zkoušet nové věci a tvořit, aniž bych u toho řešil, z čeho zaplatím nájem, pojištění, jídlo a další nezbytnosti. V tomhle vidím jeden z největších přínosů vysoké. Ne v tom, že se našprtáš na zkoušky. Hodně reálně uvažuji o vysoké v Austrálii.

Do jaké země jsi vycestoval úplně poprvé a v kolika letech?

A záleží na tom? Byla to určitě nějaká speciální pohádková zem v magickém lese někde kolem Plzně.

V jaké zemi jsi zažil největší šok nebo překvapení?

Na Srí Lance. Uvědomil jsem si tam, že i lidé téměř bez peněz mohou být šťastní. Že peníze a majetek zdaleka nejsou v životě to nejdůležitější.

Navštívil jsi nějakou zemi, do které by ses už nechtěl vrátit?

Ne.

A která země se ti nesmazatelně zaryla do paměti nejvíc, která tě nejvíc fascinovala?

Írán, Vietnam a Austrálie. Všechny hlavně kvůli skvělým lidem.

Jaký je tvůj vztah k Česku? Myslíš, že se tu někdy usadíš?

Žijeme v jedné z nejkrásnějších a rozhodně nejbezpečnějších zemí světa. Měli bychom si toho mnohem víc vážit. Čechy, Morava i Slezsko nabízí nespočet nádherných míst, bohatou historii, obrovskou rozmanitost i úžasné lidi. Hlavně jih Moravy je ráj na Zemi. Ano, klidně bych mohl v ČR žít, jen bych si asi každou zimu odskočil na chvíli někam za sluncem. Nevím, kdy se usadím, až to přijde, tak to přijde. Ale zatím to vypadá, že to bude v ČR, nebo Austrálii.

Myslíš, že digitální nomádství je životní styl jen pro pár vybraných lidí nebo to „zvládne“ každý, kdo rád cestuje a láká ho to? Jaké vlastnosti jsou podle tebe k digitálnímu nomádství potřeba?

Není to pro každého, zdaleka. Někdo chce jen dlouhodobě cestovat a třeba občas pracovat na místě. Proč ne, na tom není vůbec nic špatného. Nemusíš pracovat průběžně. Většina lidí chce žít v klidu domova obklopeni přáteli a rodinou. To je naprosto v pořádku. Digitální nomádství je jen pro největší blázny, kterým nevadí nemít stálý domov. Většina jejich přátel je ve výsledku stejně ze samotné nomádské komunity. Co ale téměř pro každého je, je práce na dálku. Většinu lidí neštve, že nemůžou pracovat z Thajska, ale to, že musí od devíti do pěti sedět v kanclu. Nesmyslně. Věřím, že do 10 let bude na dálku pracovat téměř polovina pracovního trhu. A jasně – někteří toho pak využijí i tak, že třeba vyrazí na měsíc do toho Thajska. Protože proč v zimě tvrdnout v ČR, že?

Jak se nyní vede vaší knize Travel Bible? Byla umístěna mezi bestsellery, prodává se stále ve velkém?

Ano, vede se jí skvěle. Zatím neznáme předvánoční čísla z knihkupectví, ale na našem webu se prodává slušně. A nakladatel dělá další dotisk, takže i v kamenných obchodech je o ni asi dost zájem.

Čekali jste takový zájem o vaší knihu?

Věděli jsme, že levné dlouhodobější cestování je hodně sexy téma. Že se ale kniha bude až tak dobře šířit mezi lidi, jsme nečekali.

Jak dlouho trvalo ji napsat?

Ve dvou lidech zhruba půl roku.

Plánujete pokračování?

To se ještě uvidí, kniha zabere opravdu hodně práce a peněz z ní zas až tolik není, z něčeho žít musíme. Chystáme ale další produkty, které knihu dále rozšiřují – videokurz digitálního nomádství, další ročník Slow Travel Festivalu, plus spoustu dalších, které zatím zůstávají tajné.

Zaměstnává tě hodně práce na webovém obsahu, který je součástí Travel Bible?

Dělám jen podcast, který mě ohromě baví a pořád se v tomto formátu mám hodně co učit. O zbytek se stará skvělý redakční tým, v podstatě už bez našeho zásahu. S Petrem jen občas pro radost něco napíšeme.

Co tě aktuálně ještě hodně zaměstnává?

Průběžně normálně pracuji jako Facebook marketér na volné noze pro klienty, navíc se teď zas chci trochu víc vrátit k psaní a focení. Mám spoustu materiálu, který by bylo škoda si syslit, tak se chci zas trochu víc dělit se světem.

Na svém webu píšeš, že je tvým snem spolupracovat s National Geographic, je to stále tvým snem?

Ano, stále je to můj velký sen – National Geographic, BBC, nebo Discovery. Na jejich dokumentech jsem vyrůstal a věřím, že je jednou pomůžu vytvářet.