Nejnovější

Objektivita – fata morgana naivních spekulantů?

http://www.dnaindia.com http://www.dnaindia.com

Asi není zapotřebí zmiňovat, že v Česku nenalezneme objektivní médium. Nenajdeme jej ani v anglosaském prostředí, v USA a už rozhodně ne na Východě. Novináři nejsou všichni stejní a rozhodně se najde řada těch, kteří se snaží své řemeslo vykonávat seriózně. Přesto nemohou být objektivní. Proč?

Objektivita v užším slova smyslu znamená zaznamenat vyjádření obou zúčastněných stran. Hodí se použít i jakýsi třetí „nezávislý“ názor. Všechny hlasy by měly mít stejný prostor a relevanci. V širším významu můžeme do této rovnováhy započítat ještě shodné společenské postavení, vzdělání, věk, gender a tak dále. Těchto objektivních podmínek je značné množství a kalkulují s hodnotami natolik rozmanitými, že pravé objektivity zkrátka nedosáhneme. Můžeme si říkat, že jsme stoprocentně objektivní jenom ve chvíli, kdy v poznámce pod čáru napíšeme: „Stoprocentně“ ve významu stoprocentní pomerančový džus. Ačkoliv obal říká nějakou informaci, všichni víme, že pijeme pomerančové slupky s konzervanty a barvivy.

Pochod za utopií

Inženýr Zeman často napadá redaktory, že nejsou objektivní, a staví se do role někoho, kdo je uvádí na pravou míru. Na jednu stranu má pravdu. Novinář skutečně není objektivní. Na stranu druhou ani Zeman nemá penzum na to, aby věci zobjektivizoval, ačkoliv mu to jeho autoritativní aura z hlediska veřejnosti legitimizuje. A já si říkám, proč by měli být novináři objektivní? Objektivita je jakýmsi světlem, které nás oslepí, vylezeme-li z Platónovy jeskyně. Všichni jsme však připoutáni v jeskyni, ve své hlavě, spjati nerozlučně s procesem socializace, který nás naplnil předsudky, pocity, názory a pohledem na to, co se nám promítá na stěně. Udělejme tedy z toho svou výsadu. Prezentujme se jako subjektivní. Vyjadřujme otevřeně své názory na svět a snažme se o ztotožnění se čtenářem. Vystavujme společenské otázky kritice vlastní subjektivity. Dělme se a respektujme se navzájem. Nehrajme divadlo, šaškárnu. Nebuďme pro smích. Nedávejme lidem do ruky prostou a jednoduše použitelnou zbraň, že nejsme objektivní, i když se o to snažíme. Nestyďme se za svou subjektivitu.

Subjektivita jako sebereflexe?

Politici, novináři, umělci, veřejné osobnosti… Ti všichni si často uříznou pořádný kus ostudy, změní-li během času svůj veřejně prezentovaný názor. Lidé jim předhazují staré citáty, osočují je z větroplášťství a přitom ignorují člověka jako takového, který má právo poučit se z vlastních chyb a změnit se. Je třeba pečlivě rozlišovat mezi prospěchářstvím a sebereflexí. Proč by se měl někdo stydět za to, že byl třeba v kontextu 70. let členem KSČM a dneska kandiduje třeba za lidovce? Proč by se měl někdo stydět za to, že dříve miloval Andreje Babiše a dnes proti němu veřejně vystupuje?

Prezentace subjektivity má i pro jejího původce jistý význam. Můžeme se zpětně ohlédnout a ujasnit si, proč jsme určitý názor zastávali a jaké jsme používali argumenty. Můžeme se poučit z vlastních dějin a dynamicky tak urychlovat náš myšlenkový vývoj směrem k novým idejím o světě, společnosti, životě.

Kde stojí Houpací Osel?

Pokud patříte mezi naše pravidelné čtenáře, určitě vám neuniklo, že Houpací Osel nemá sjednocenou agendu. Jsme banda lidí, z níž každý píše svým vlastním stylem a prezentuje nějaký vlastní názor k věci, na kterou si za týden už nikdo nevzpomene. Jsme subjektivní.

Pokud je tohle jeden z prvních článků, který jste otevřeli, pak nebuďte zhrozeni. Nehrajeme si na Kremliny a Kremrole, neplatí nás v koblihách a nikdo z nás za úsvitu určitě nerozvíjí modlitební kobereček namířený směrem k Letišti Václava Havla. Nevymezujeme se, přesto však máme své názory a v těch se často měníme, na jejich základě se vyvíjíme a netajíme se tím, že máme i vlastní ambice, které se seriózní žurnalistikou nemají nic společného. Jsme pouze banda lidí, která si utahuje z bizarních věcí a jež chce, aby byl celý svět tak nějak v pohodě. Abychom nebyli jen banda volů, ale spíše stádo oslíků. Osel je totiž mírumilovné zvíře. Někdy je tvrdohlavé, někdy dělá kravál, ale ve finále vždycky dokáže udělat kus své práce. A to si myslíme, že jakoby stojí za to.

Daniel Galuszka
Daniel Galuszka (Články)
Student žurnalistiky na FSV UK (předtím FF UP), zakládající člen Houpacího Osla, nepopulární spisovatel, špatný publicista a neznámý scénárista. Občas dělá facebooky, jinak je jeho hřištěm Pískoviště.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*