Komentář: Politická sebevražda ve třinácti minutách

Dostane Brady metál? Cenzurovala Prima Krause? Je demokracie v ohrožení? Bude nová revoluce? Bude český Majdan? O tom diskutovat budou… Ano, Máte slovo je zpátky, šaramantní Michaela Jílková si brousí zoubky na všechny diskutéry a ničení jejich intimních zón a my si klademe otázky. Jsou to aféry? A zajímají vůbec někoho? 

Ano, zajímají. V Praze se budou konat nejrůznější alternativní oslavy 28. října, politici napříč spektrem odmítají účast na hradních slavnostech, Kalousek vytahuje tibetskou vlajku a vše hltají média, protože se o tom dobře píše a člověk se ani moc nenadře. Antizemanovská demokratická strana je vděčná za mediální slávu a Zemanovic parta si užívá zametání s novináři (viz. vystoupení Forejta na Ovčáčkově tiskovce). Do toho přichází zpráva, že jeden z dílů Show Jana Krause (ano, prej to pořád běží) nebude Prima vysílat, protože je tam Herman, Brady, a protože by to mohlo naštvat Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Člověk sedí, marní život sledováním cizích myšlenek na Facebooku a ještě má řešit takové ptákoviny?

První humorná záležitost je strach Primy z RRTV v případě Show Jana Krause, ale že jim šéfové zpravodajství bourají jakékoliv zbytky žurnalistických principů asi bylo ok. Prý by nebylo vysílání objektivní a vyvážené, kdyby pustili díl s takovou náloží Pravdy a lásky. Je to celkem nesmysl, jelikož Jan Kraus a jeho pořad není žurnalistika, tudíž si může klidně zvát koho chce. Pokud by vyváženost měla platit i u ostatních pořadů v televizi, museli bychom po každém vysílání Třiceti případů majora Zemana vysílat nějaký americký devadesátkový film s děsně drsným macho hrdinou, nebo alespoň Bondovku, ve které dostanou Rusáci na prcku. A nechci si ani představovat, jaký majstrštyk by museli natočit na Nově k vyvážení rakoviny způsobené Doktory z Počátků. Jiná věc je, jak celý začátek “cenzurované” show vypadal.

Sešla se plejáda “veřejně aktivních” jedinců, kteří si společně zanadávali na Zemana a pak šli dom. Množství patosu a vytržení z reality by však dokázalo naplnit Středozemní moře rychleji než uprchlická vlna. Většina přítomných v první prezidentské volbě podporovala Karla Schwarzenberga a nyní se sešli ve své sociální bublině, aby raketově stoupla podpora Miloši Zemanovi. Pokud chtěl Zeman ilustrovat své nikým nevolené elitářské přátele, tak se mu seřadili vedle sebe a ještě se u toho cítili vznešeně. Pokud se Ovčáček netetelí při sledování videa radostí, tak nesplnilo svůj účel. Většině přítomných nejspíše nikdy nedojde, jak fatální chyby se dopustili, jen budou dál nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak může toho Zemana někdo volit. Angažovanost Michaela Kocába a jeho absence realistického pohledu na svět či na sebe sama je už jen třešničkou na hradním dortíku. Politicky je také zajímavé sledovat, jak Petru Gazdíkovi po relativním úspěchu v krajských volbách stouplo sebevědomí a na jakou vlnu nyní vsadil. Fakt, že se možná dopustil politické sebevraždy je věc druhá.

Prostí lidé neřeší, prostí lidé žijí

Obyčejný člověk, živočišný druh, kterým se zaklíná kdejaký kazatel obecné pravdy. Obyčejný člověk neřeší velké ideály, obyčejný člověk řeší to, co ho pálí. Nikdo ho nikdy neviděl, ale běžně se o něm dočteme v literatuře či doslechneme v politických projevech. Současný prezident je prezident obyčejných lidí. Tito obyčejní lidé se narodili ještě za totality, žijí mimo hlavní město a jejich sny se rozplynuly buď v letech devadesátých, nebo během vlády Petra Nečase (popřípadě kdykoliv, kdy viděli v televizi Miroslava Kalouska). Obyčejný člověk byl už dost otrávený aférou kolem vyznamenání a nechápal, proč všechna média věnují tolik pozornosti naprosto neznámému Kanaďanovi a ministru kultury, který se přátelí se Sudeťáky. Obyčejný, nebo také normální člověk totiž nemá celý den na podrobné zkoumání mediálních obsahů, jelikož chodí do práce. Večer si zapne zpravodajské relace v televizi a krátí si jimi čas, než mu začnou dávat jeho oblíbený seriál. Kdekdo by ho odsoudil pro maloměstskou ignoranci vyššího principu mravního. Jeho život má však stejnou hodnotu jako každý jiný, má dokonce právo na názor. Volil Miloše Zemana a teď před ním stojí skupina umělců, kteří mu zpochybňují demokraticky zvoleného prezidenta. Nemusí si Zemana nutně glorifikovat, ale i tak se cítí podveden. A právem. Pokud kdy měli Zemanovi odpůrci během kauzy Brady větší podporu než prezident, definitivně ji ztratili v nyní druhořadé talkshow lacinými frázemi a absencí zdravého rozumu. Škoda.