Nejnovější

Šéfredaktor Houpacího Osla: Jsme satira a anarchie, cenzuru provádíme postprodukčně

Redaktoři Houpacího Osla. Zleva: Klose, Krupčík, Zemanová, Mikel, Pika. Foto: Filip Štelmak

Měl to být dynamický a moderní rozhovor s místy bleskovou výměnou krátkých otázek a odpovědí. Do kavárny přišel muž jemných gest, rozvážný a pečlivě volící slova. Ondřej Krupčík, šéfredaktor Houpacího Osla.

Ondřeji, Houpací Osel existuje rok a půl. Je tam, kam jsi ho plánoval dovést?

Není.

Co to znamená?

Daří se nám, ale není mnoho co slavit, existence a jistá návštěvnost samy o sobě nejsou úspěch, to je jasné. Do Houpacího Osla jsme se s nadšením vrhli, jinak to nešlo. Jsme potěr a učíme se. Nevím, jestli je to dobře, ale vím, že to není špatně. Není těžké být v některých ohledech lepší než nejčtenější domácí média.

V čem je Osel lepší?

V humoru a nezávislosti. Můžeme se zabývat tématy, která skutečně sytí naše studentská srdce. Omezuje nás pouze nevědomost, to je naše konkurenční výhoda.

Kromě množství článků máte na kontě i rozhovory s takovými osobnostmi, jakými jsou ekonom Tomáš Sedláček, nebo filozof Václav Bělohradský.

Tomáš Sedláček teprve čeká na vydání. Oba zmíněné znám z veřejného prostoru a velmi si jich vážím. Jejich účast v rozhovorech považuji za důkaz legitimity a prestiže našeho časopisu. Navíc nám vyjadřují podporu.

Nyní máte kampaň na Startovači a připravujete tištěné vydání. Na co čtenáře pozveš?

Je za tím přirozená potřeba dělat něco víc než doposud. Papír je pro naši kulturu nesmírně důležitý, jeho cena klesá, ale jeho hodnota roste, tedy alespoň podle mě – psychologa. Zkrátka vydáme Houpacího Osla na papíře. Jde o jedno vydání v docela malém nákladu. Jako pozvánku použiju slova Jakuba Mikla – mapujeme persónu mladého člověka v současnosti. Čekejte pohled studentů na svět kolem nás s patřičnou dávkou cynismu a malověrného ušklíbání. Pohled generace “fň” na sebe samu skrze sklenku levného alkoholu a pavědecký materialismus. Také čtenáře zvu na ilustrace Davida Dolenského, talentovaného studenta ilustrace na UMPRUM.

Naši práci mohou lidé podpořit na Startovači zakoupením nabízených odměn. Zatím jsme vybrali dvě třetiny cílové částky, podporovatelům a příznivcům díky. Další zájemce ponoukám k neotálení. Buď nás na papíře chtějí, nebo ne, to je jednoduchý.

Pojďme na chvíli pryč od současnosti, ke kořenům Houpacího Osla. Jak vznikl název?

Jsme tak na žurně přemýšleli nad deseti způsoby jak přijít o panictví… Jak zněla otázka?

Jak vznikl název Houpací Osel…

Hledal jsem netradiční sousloví, které se přímo neasociuje s médii, o jehož významu budou slovutní akademikové za mnoho let vést sofistikované debaty. Sousloví přirozeně majestátní, zároveň skromné a všední. Houpací Osel. Odráží dětství, vede nás k tomu, abychom se nebrali moc vážně. Netvrdíme, že vším, co děláme obohacujeme svět a že naše pravdy jsou pravdivější než jiné pravdy.

Kdo jsou rodiče Houpacího Osla?

Různé diskurzy. Na stránkách najdete seriózní rozhovor s rektorem univerzity, opodál v rubrice Pískoviště dostanete nejplytčí humor. Slupku Osla tvoří mládí a anarchie, ale samotné kořeny jsou dost konzervativní. Použiju Halíkova slova, který v souvislosti s Charlie Hebdo tvrdil, že satira či humor nejsou jmenovatelem naší kultury. Já s ním souhlasím a Osla nahlížím podobně. Satira a humor jsou zcela nezbytnými nástroji k naší práci. Vedle vidím jistý étos, ke kterému ale netřeba zvát, ten prostě jenom je.

Samotným rodičem Houpacího Osla je studentské bratrstvo Societas. Svým jménem odkazuje na osvícenskou společnost Societas incognitorum eruditorum in terris Austriacis založenou v 18. století v Olomouci. Tito osvícenci vydávali časopis.

Má to spojitost s Petrášovou učenou společností… nebo jdete více s dobou?

Spojitost rozhodně existuje, na minulost otevřeně odkazujeme. Zároveň nás nikdo nepozval k tomu, abychom to dělali. Zavazujeme se k víře v humanismus a osvícenské ideály. Přizpůsobujeme se době, žijeme v ní, jistým dílem ji utváříme.

Internet je dnes zaplaven různými zpravodajskými a publicistickými portály, blogy, na kterých najdeme široké spektrum názorů a jiných výrobků. Proč si vybrat zrovna Osla? V čem je jiný?

Nabízíme exkluzivní poměr humoru a reflexe. Myslím si, že médium může přinášet obstojné informace a zároveň lidi bavit. Čtení a informovanost jsou mimořádně namáhavé procesy, rozhodně nejsou zadarmo. Velkou žurnalistiku necháváme zkušenějším. Oslovujeme mladé lidi a pokud nic jiného, ukazujeme spojitost veřejné debaty s humorem. Komentujeme různé demagogie a absurdní stupidity, které jsou komické samy o sobě. Také neprodáváme vysavače ani nevytváříme zištnou auru důvěryhodnosti.

Dobře, ale konkrétně? Proč ne kupříkladu Hlídací Pes, se kterým spolupracujete nebo Helena v krabici?

Hlídací Pes ano, je to velmi pozoruhodný projekt, rytířství moderní doby. Helena je studentský časopis, který má své místo, ale někdy nepřekračuje perverze z menzy. Lepší než kdyby s partou za Zbrojnicí fetovali. Lidé v univerzitní menze dělají dobrou práci, jsou to autentičtí krmiči lidu. Pokud si objednám zlo, dostanu ho a můžu o tom třeba napsat. To, že to není od maminky, ani jako v restauraci, je doposud neobjevený existenciál. Možná na tom talíři neleží pečený plátek, ale ležím tam já a moje nenávist ke zchudlému životu studenta a zašedlé existenci, která si musela plátek objednat.

Hmm. Kde je Osel ideově? A co forma? Většina článků je v jakémsi satirickém duchu, často velmi subjektivní…

Osel je anarchie. Autoři nedostávají zadání, píšou podle sebe. Cenzuru provádíme postprodukčně. Jsme růže i trní, jinam se neřadíme. Pokud nás někdo vidí nalevo, pak pokrčím rameny. Sám jsem pravicový konzervativec humanista. O dalších redaktorech nic nevím, většinou jen pijeme.

Jsme lehce satiričtí, asi z toho pití. Kávy samozřejmě. Ale vydáváme i vážnější věci. Zároveň nejsme zpravodajství, abychom hledali objektivitu, často se spíše snažíme zaujmout konkrétnější stanovisko. Někdy jsou události a jejich obrazy v médiích tak absurdní samy o sobě, že není potřeba hledat pravdu a argumenty, lze se jen bavit.

Takže ani extrémní pohled by nebyl problém?

Jedna feministka odešla, druhou trpíme. Smích. Nemáme žádné regule a nehledáme je. Pro mě samotného je zavazující například Ústava ČR a další zákony. Ale nemlátím jimi Jakuba Mikla přes hlavu, zatím nebylo potřeba.

Asi nejčastěji se na Houpacím Oslovi objevují velká politická témata, dotkli jste se samozřejmě i takzvané „imigrantské krize“.

Ano, píšeme o ní. Snad s humorem, je to nekonečně bizarní téma. Pikareskní výjev z průvodu masek.

Média u nás. Jaký má na ně názor Ondřej Krupčík, jeden z šéfredaktorů v České republice?

Ze široka, hodnocení nechám na jindy – nelíbí se mi, když jsou média nekriticky znevažována. Podle mě vzrostlo něco jako bazální nedůvěra k médiím. Je to smutný, ale není to nic, co bychom nepřežili, demokracie není respekt k pravidlům ani médiím. Václav Bělohradský řekl něco ve smyslu, že demokracie je střetem odlišností a potřebou vysvětlit, že prostřednictvím těchto odlišností se můžeme lišit ne zcela úplně.

Hledání vlastní konzistence v kyberprostoru a mediální smršti je současně snadné i náročné. Nikdy nebylo snazší mít pravdu, stačí pár kliknutí a hned můžeme svoje názory neměnit. A nebo můžeme.

Marek Vašut
Marek Vašut (Články)
Zpravodaj pro Blízký východ a Grónsko.
Kontakt: Twitter

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit