O migraci a jiných zvěrstvech s Petrem Fialou

Od kauzy “Nagyová” v roce 2013 vedoucí k pádu Nečasovy vlády jsem považoval ODS za mrtvou stranu. A po diskuzi s Petrem Fialou, která se uskutečnila v Olomouci v rámci jeho tour po republice, se na tom nic nezměnilo. Téma diskuze „Abychom se nemuseli bát“ nepredikovalo nic převratného. Jednalo se o oblíbenou předvolební otázku – migrační krize. A právě kolem tohoto tématu se celá diskuze točila. Na své si však přišli také zarputilí odpůrci neziskovek, cikánů, Evropské unie, současné vlády a policistů.

Je půl páté, za půl hodiny by měla začít v olomouckém Jazz Tibet Clubu diskuze s předsedou Občanské demokratické strany, Petrem Fialou. Už zdáli mě vítá poutač před klubem, kde je na fotografii zachycený právě Fiala a vedle něj září červeným písmem vyvedený nápis – Abychom se nemuseli bát. Na překvapení nemusím čekat příliš dlouho. Hned u vchodu se podepisuje jakási prezenční listina. Paní za notebookem mě, krčícího se za tabulí, okamžitě odhalí a s úsměvem se dotáže, zda jsem členem ODS. Neodpustím si mírný úšklebek a odpovídám, že ne. Pročež po mě vyžaduje podpis na prezenční listinu a mou emailovou adresu. Připadá mi to nezvyklé, a tak se ptám, k čemu jim má emailová adresa bude. Paní, stále se strojeným úsměvem, trpělivě odpovídá, že ta slouží k tomu, aby mi pan Fiala mohl odpovědět na případné dotazy. To mě udivuje ještě více, protože mně adresa pana Fialy na položení dotazu nabídnuta nebyla. A nejsem náhodou teď na diskuzi? Nemá mi pan Fiala odpovídat na mé otázky přímo? S klidem odpovídám, že o agitku ODS do emailové schránky příliš nestojím a jestli by to tedy nešlo bez emailu. Načež paní ochotně souhlasí, že u mě udělá výjimku, a pouští mě konečně do klubu. To bylo práce hned u vchodu.

Uvnitř se zatím nalézá pouze pár starších lidí a obsluha. Usedám u jednoho z krajních stolů a sleduji, jak se klub postupně naplňuje. Vedle mě přisedá hned několik mužů, kterým může být okolo čtyřiceti. Okamžitě si nabízejí koláčky, které zde jsou pro příchozí přichystány. Taky jedna káva je zdarma. Objednávám si raději za své a poslouchám živý hovor mezi mými dvěma přísedícími. Ti analyzují současnou mezinárodní i politickou situaci. Závěr zní: „Fialu moc nemusím, ale poslední dobou mluví rozumně.“ Takových hovorů je zde však pomálu. Většinou se lidé zdraví a hovory směřují mimo politiku. Připadám si skoro jako na rodinné oslavě.

Diskuze začíná

Na pódiu obklopeném bannery se znaky ODS je připravený stůl a čtyři židle. Na jednu z nich usedá mladá slečna či snad paní, která se představuje jako tisková mluvčí ODS. Všechny na diskuzi srdečně vítá a úvodem pouští na zabudované plazmové televizi předvolební spot s názvem Tváře ODS. Zatím to dosti vypadá jako stranická předvolební akce. Pak už přichází čas na hlavní hvězdy večera. Uličkou postupně přichází Petr Fiala, senátor Jaroslav Morávek, jehož jediným příspěvkem do diskuze bude zmínka, že nerad hovoří před lidmi, a Dalibor Horák, starosta Uničova.

Úvodní slovo si bere Fiala. Okamžitě se pouští do migrační problematiky, kritizuje řešení EU, představitele EU a nejvíce pak média, protože ta o krizi soustavně lžou a zlehčují ji. Mluví o otevření nových migračních tras přes Egypt, a o nefunkčnosti dohody s Tureckem. Kritizuje kvóty, mluví o jejich nereálnosti, což podpírá českou zkušeností s iráckými křesťany. Taky vychvaluje naši imigrační politiku a poukazuje na chyby Německa či Švédska, kde v muslimských komunitách je údajně až 85% nezaměstnanost.

Řešení spatřuje v pěti bodech. Prvním je zřízení hotspotů v zemích, z nichž migrace pramení. Nutno dodat, že o podobných hotspotech mluví kdekdo, ale výsledky nikde. Když zvolíte Fialu, tak to asi zařídí, nebo tak něco. Druhým bodem programu je efektivní vrácení uprchlíků do zemí původu. Na to chce ODS vyjednat dohody o vrácení s bezpečnými zeměmi. Termín “bezpečné země” není však blíže vysvětlen. Třetím bodem je zlepšení bezpečnosti naší země – vyššími tresty pro pašeráky, odmítnutím bezvízového styku s Tureckem a Ukrajinou, aktivní připraveností na dočasné uzavření hranice v případě potřeby, odmítnutím přerozdělovacích kvót pro uprchlíky, zlepšením koordinace práce českých tajných služeb, zlepšením mezinárodní výměny informací zpravodajských služeb a důsledným prověřováním neziskových organizací pomáhajících uprchlíkům. Ano, neziskovky nemůžou chybět. Čtvrtým bodem je zlepšení azylového řízení a posledním pátým bodem je důsledná integrace přijatých uprchlíků. Abych řekl pravdu, jsem překvapen programem, který je svým způsobem docela slušně zakotvený a méně zmatečný, než třeba program dua Hamplička (Hampl a Konvička). Na druhou stranu – tady skutečně platí, že papír snese všechno, uskutečnitelnost programu je věcí naprosto odlišnou.

Z chyb jsme se poučili

Přichází dotaz z publika, jak mají občané ODS opět věřit, když udělala takovou spoustu chyb? Jak mohou věřit jejich euroskeptickému pohledu, když se strana nikdy otevřeně nestavěla třeba proti Lisabonské smlouvě? Fiala odpovídá velmi zapáleně. Předně upozorňuje, že on nese zodpovědnost za ODS teprve od doby, kdy se stal jejím předsedou. Taky podotýká, že proti Lisabonské smlouvě vystupoval velmi kriticky. Že Klaus své kritické myšlenky čerpal z jeho knih. Jeho cílem je změnit EU, což je údajně jediná možnost dalšího fungování. V České republice se prý nenajde jiná strana, která má tak kritický, racionální program vůči EU. Setrvání v EU však Fiala pokládá pro Česko za klíčové, není pro nás prý jiné varianty. Skoro bych mu i přál zvolení jen proto, abych se mohl podívat, jak tyto rozporuplné sliby vyplní.

V otázce důvěry má Fiala poměrně jasno. „My jsme se z chyb poučili a už je nezopakujeme,“ slibuje. Pokolikáté už to v politickém prostoru slýcháme. I přesto tato věta na některé přítomné zapůsobila – zejména pak, když ji pan předseda zopakoval několikrát.

Domobrana? Ani omylem

Další otázka směřovala na problematiku bezpečnostních složek, jejich regulaci a případné tvoření domobrany. Slova se tentokrát ujímá pan Horák, který hovoří o nutnosti navyšování stavů složek integrovaného záchranného systému. Mluví o potřebě získání důvěry v bezpečnostní složky. Naopak se brání návrhu tvoření domobrany. Říká, že bezpečnostní složky musí být pod kontrolou státu, jinak by to tady mohlo dopadnout jako při řádění rudých gard, nebo Freikorps. Jedna z mála velmi rozumných myšlenek tohoto odpoledne.

Slova se však opět ujímá Fiala, který hovoří o tom, že bychom měli zvýšit pravomoci zpravodajských služeb. Zároveň však nad nimi zvýšit kontrolu, aby nedošlo k jejich zneužití. Třeba mu v paměti vyvstala kauza někdejšího předsedy ODS Nečase a jeho milé Jany Nečasové, kdy byly právě zpravodajské služby vesele používány k soukromým účelům.

Nechybí ani romská otázka. Přichází s ní pán z Prostějova, který říká, že tam mají velké problémy s romskou komunitou. Fiala má v romské politice jasno. K Romům by se mělo přistupovat stejně jako k ostatním – tedy žádné výhody. Musíme je naučit fungovat a pracovat. Skvělé, na to by jen tak někdo nepřišel. A stejně jako s konkretizací, jak by měly být bezpečnostní složky státu kontrolovány, ani zde se nedostáváme ke konečnému rozřešení. Po dvou hodinách, kdy se diskuze začíná točit v kruhu, se rozhoduji klub opustit a ponechat pana Fialu a jeho publikum v klidném rozjímání nad příčinami migrace a hledáním řešení nízké natality českého obyvatelstva.

Co říci závěrem? Snad pouze to, že ODS s Fialou v čele ve své znovuvzkříšení opravdu věří. Stala se z ní euroskeptická, pragmatická strana, která však pokládá za nutné setrvání v EU. To je zásadní rozpor a strana tak začíná působit poměrně schizofrenicky. Fiala však vypadá, že mu podobný přístup vůbec zavádějící nepřipadá. Zato z migrační krize se snaží získat maximum a děsí lidi scénáři, které se nás sice, podle jeho slov: “…zatím netýkají, ale mohly by.” Jak moc lidé na podobná prohlášení slyší, se budeme moci přesvědčit už na podzim v krajských a senátních volbách.