Nejnovější

Drsní kluci policejní a lepší zítřky díky zeleným mozkům na ulicích

Zdroj: http://www.mocr.army.cz/ Autor: Petr Medek

Po teroristických útocích v Bruselu přijala česká vláda první stupeň teroristické hrozby. V ulicích větších měst hlídkují již řadu týdnů smíšené hlídky policistů a vojáků s dlouhými puškami, abychom se cítili bezpečně, protože islám, migrace a tak. Ve skutečnosti každého, kdo čte o nárůstu extrémismu v bezpečnostních složkách, napadne, že je celá situace poněkud absurdní.

“A čo si predstavujete, pod takým pojmom – absurdné, Kefalín?” Například, když smíšená hlídka spoutá poměrně drsným způsobem v Praze dredaře. Teprve po několik dnech policie celou situaci přiblížila. Z paragrafů, kterými následně zásah odůvodnila se zdá, že v reálném světě prakticky neexistuje situace, ve které by občan nemohl být zákonně požádán o legitimizaci, což znamená, že pokud máte dredy a Marxe v srdci, noste občanku vždy blízko Kapitálu.

Na druhou stranu, ze zdrojů, ňuňuňu, víme, že vojáci v ulicích si krátí volnou chvíli šikanou bezdomovců. Autor těchto řádků se dokonce setkal s po zuby ozbrojenými policisty na veřejných toaletách v Olomouci, nicméně v tu chvíli spíše obdivoval odvahu strážce zákona močit do pisoáru se samopalem na hrudi, přičemž jeho hlaveň směřovala do oblasti, do které další kulku prostě nepotřebujete. Dodnes nevíme, jak dlouho se tito drsní týpci hodlají zdržovat v ulicích, jestli jen do podzimních voleb, nebo i do voleb parlamentních. Podle posledních informací se část z nich stáhla, další odchod plánují v půlce května (podle Stropnického už není situace tak vypjatá), ovšem je jen otázka času, kdy se nějaký zoufalec pokusí dostat armádu panen tím, že si cestu do nebe vyloží doslova a bouchne na letišti, čímž dojde k návratu maskáčů do metra.

Bezpečnější než sex s kondomem

Pochopitelně, jako občan jsem na jednu stranu polichocen snahou našich ozbrojených složek chránit mou zadnici před hordou uprchlíků s bombama místo slušivého blejzru, na stranu druhou přesně nechápu jejich reálný dopad na bezpečnost českých ulic. Kromě zadrženého levičáka nemáme žádné výsledky říkající to, že by nás první stupeň protiteroristické ochrany reálně chránil. Jistě, na internetech se můžeme bavit na účet zelených mozků korzujících po turisticky provařených destinacích, což nám umožní trávit příjemné chvilky s Jarkem Cermanem nebo tím černým vzadu (myšlen Feri). Nic hmatatelnějšího nám ale stát nenabídne? Maximálně můžeme poznamenat, že po dobu služby k žádnému teroristickému činu nedošlo.

Nikdo je nemá rád

Poměrně logická nevraživost vůči státním aparátům panuje mezi antisystémovými extremisty z obou ideových táborů. Na kolik si může policie a armáda dovolit ztrácet důvěru většinové společnosti je otázka. Mimo to, mezi přístupem policistů a vojáků budou přeci jen určité rozdíly, což ilustrují nejrůznější historky, které se vyrojily na sociálních sítích. Pro ilustraci mohu nabídnout tuto. Problém podobných příběhů je jejich nízká důvěryhodnost. Autor odpřisáhne, že se to všechno přesně tak stalo, ale konkrétního policistu nedohledáte. O něco závažnější případ, ne však natolik odlišný, se odehrál před několika měsíci, kdy během jedné z demonstrací napadl rozzuřený dav vůz Českého rozhlasu a zasahující policista údajně odmítl redaktorům pomoci. Na svém facebookovém profilu o události informoval napadený novinář Filip Titlbach. Generální inspekce bezpečnostních sborů údajného neochotného policistu bohužel nedokázala identifikovat, čímž nejen, že ničemu nepomohla, ale spíše situaci vyostřila. Případ tehdy vzbudil poměrně značnou odezvu a nejen díky němu je na bezpečnostní složky vyvíjen velký tlak. Společnost se tak dostává do čím dál hlubší krize nedůvěry v základní demokratické instituce. Ne každý věří facebookovému statusu začínajícího novináře, nebo obecně veřejnoprávním médiím, nezbytná dávka skepse panuje v pohledu na práci policie, občas i mezi racionálně uvažujícími příbuznými zaslechneme myšlenku, že ostatně i vláda je vlastně vlastizrádná.

Východisko?

Situace naštěstí není stále tak špatná. Ačkoliv existují lidé, kteří tvrdí, že žijeme v druhé republice (např. Jiří Ovčáček), tak tito lidé netuší, co druhá republika vlastně byla a tato paralela je stejně pitomá, jako ta s koncem římské říše. Na apokalyptické scénáře máme v České republice jiné experty. Možná, že by nám všem stačilo hodit se do klidu jako správný levicový extrémista a nehasit, co nás nepálí. Přeci jen, proti hordám uprchlíků s bombama ve spoďárech se lépe bojuje, když se vám nějací potulují po dvorku. Není proto divu, že ostentativní procházky vojáků po městech celou situaci spíše nemístně dramatizují a vyostřují.

Jakub Mikel
Jakub Mikel (Články)
Kryptosluníčkář, někdejší šéfredaktor a ostentativní metrosexuál. Je student žurnalistiky na FF UP. Trpí utkvělou představou, že je vtipný.
  1. Zřejmě zelené mozky zapomínají na historická fakta.
    Condoliza Rajcová – Češi jsou zbabělý národ a jejich armáda se nikdy nebránila proti cizím okupantům. Napsala to bývalá americká ministryně zahraničí Condoleeza Riceová ve své první knize, kterou jí v roce 1984 vydala slavná Princetonská univerzita pod názvem “Sovětský svaz a Československá armáda 1948 – 1983”. Dodnes si ji lze koupit za 37,5 dolaru v některém z amerických internetových knihkupectví.
    Je bohužel smutná historická pravda, že legální české vojsko bylo v regulérním boji naposledy dne 26. srpna 1278 na Moravském poli, kde zradilo svého krále Přemysla Otakara II a zbaběle prchlo z boje. Husitské období nelze započíst, neboť dle kriterií současné vládní garnitury šlo o teroristické hnutí a zahraniční odboj nebyl samostatná česká armáda. Takže přestože mnoho kritiků bude tvrdit, že jde minimálně o pomýlené nebo nepřesné vyjádření stávající ministryně zahraničních věcí USA, bohužel historická fakta jí dávají za pravdu.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit