Nejnovější

Další sraz Bloku proti islámu v Olomouci. Smutní lidé a muž s iPhonem

Zdroj: Karel Havlíček

Sál hotelu Flora v Olomouci, zbývá půl hodiny do začátku besedy. Prostor je připraven pro více než sto padesát lidí. Na jedné ze židlí sedí starý pán s berlemi a zamyšleně hledí před sebe. Je první. V salonku v atriu sedí Naštvaná matka Eva Hrindová, navádí někoho z kolegů po telefonu. Vládne unavená, uvolněná a neformální nálada. 

Prostor se postupně plní, konečný počet zájemců se pohybuje kolem sedmdesáti. Převládají lidé ve středních letech, druhou nejpočetnější skupinu představují důchodci. Akce má začínat v šest hodin, organizátoři nejspíše počítají s tím, že si lidé po práci najdou čas na záchranu vlasti, popřípadě si alespoň nenechají ujít setkání s nejdůležitějšími osobnostmi hnutí. Přijel jak Miroslav Lidinský, tak toho času ještě neobžalovaný Martin Konvička. Nechybí ani Eva Hrindová a Petr Hampl, lokální pobočku reprezentuje Pavel Vavrouch.

Přednáška začíná nostalgickými vzpomínkami Martina Konvičky na studijní léta v Olomouci, které se mu honily hlavou, když projížděl malebnými uličkami moravského klenotu. Závěr řeči je však vzhledem k řečníkovi očekávatelný. „Vzpomínám na hezká děvčata, ale to vše se může změnit,“ varuje Konvička.

Ochrana hranic, hodnot a sakumprdum všeho

Přednáška se vlastně příliš nelišila od toho, co se dočítáme na Facebooku. Čelíme vlně islamizace, která nás všechny smete, a je pouze na těch nejstatečnějších jedincích, aby nás před tímto uchránili. Z Konvičkova projevu se zdá, že věří všemu, co říká, což se v určitých momentech zdá až neuvěřitelné. Konvička vidí totiž vliv islámu za vším, co se kdy v historii přihodilo. Za vznik italské mafie může islám, neboť ve společenství islamistů panují podobné podmínky jako v mafiánských klanech, například vlastnictví žen nebo vendetta jako vražda ze cti. Konvička se tak dopouští klasického pomatení korelace a kauzality. Italská mafie vznikla jako odbojové hnutí a do zločinecké organizace se časem přetransformovala díky specifickým podmínkám. Pokud bychom přistoupili na Konvičkovu logiku, tak i japonská Yakuza je výplodem islámu nebo jakékoliv odbojové záškodnické hnutí s kodexem mlčení se inspirovalo v Mohamedovi. Nejen organizovaný zločin, ale také migrace přímo vyplývá z islámské nauky – poučuje přítomné Konvička –, což ilustruje na samotné podstatě islámu opřené o Hidžru. Opět se nabízí srovnání s jakoukoliv jinou historickou migrací, ovšem přítomní posluchači nadšeně tleskají a souhlasně přikyvují hlavou.

Z proslovů jednotlivých mluvčích i podprůměrně inteligentní posluchač musí vytušit, že je v přímém ohrožení a musí se bránit. Ochrana hranic je základ. Na začátku přednášky dostali všichni přítomní v sále papírky na dotazy, které delegace ráda zodpoví. Jedna z otázek míří na to, s kým se vlastně chceme spojit proti islámu, jestli i s Ruskem. Slova se ujímá Pavel Vavrouch, který upozorňuje, že jsme ve válce, tudíž musíme hledat spojence proti společnému nepříteli, takže klidně i Rusko. Počty muslimů žijících ve Federaci raději nezmiňuje. Svou inklinaci k Rusku jen velmi špatně skrývá.

Machokult jen na očko

Výrazná převaha mužů-řečníků je kompenzována lacinými lichotkami při předávání slova Evě Hrindové, která sice nemá mnoho konstruktivních připomínek, ale je to Naštvaná matka, což kompenzuje úplně vše. Ostatně, její role ženského elementu je více než ostentativní. Ještě více se podivný machokult dokresluje, když Konvička vysvětluje, co myslí mužností jako hodnotou. Zpočátku si není úplně jist a nabízí ženám, aby posoudily, co si pod tím představit. Nakonec přeci jen nabízí vlastní pojetí: „To je, když chlap dokáže držet slovo a chrání slabší, tedy ženy a děti.“ Feministky mohou plakat. I tak sklízí potlesk.

V mnoha vyjádřeních se opakují dva výrazné motivy, které známe ze sociálních sítí. Prvním je zesměšňování premiéra Bohuslava Sobotky, většinou komolením jeho jména, popřípadě žoviálním označením „Bohouš“. Vlastně můžeme být docela rádi, protože takový Bartoš už si pro něj chystá šibenici, takže obyčejné urážení se snese. Inu, musíme jít se standardy trochu dolů. Druhý motiv je pak muž s iPhonem, respektive vlna dobře živených mužů s iPhony. Celý problém možná mírně bagatelizuje fakt, že skupinku studentů, ke které patří i autor tohoto textu, si se zájmem jeden dobře živený muž s novým iPhonem a českým lvem na mikině fotí. Nepřál bych nám, abychom museli emigrovat, ale zajímalo by mě, kdo má doma rezervní zbědované oblečení a koňský povoz, ve kterém by emigroval, aby působil dost zbědovaně. Já ne.

Samková moc mluvila, Lidinskému stačí pověst

„Klára Samková je výrazná osobnost,“ začíná Eva Hrindová odpovídat na dotaz, proč došlo k vyloučení právničky z řad BPI. Samková prostě vynášela špinavé prádlo z Bloku na veřejnost, takže se organismus celé organizace zachoval poměrně přirozeně. „Věříme, že se situace časem uklidní a mohla by se vrátit,“ myslí si Hrindová. Ostatně, od doby, co se k tvářím boje proti islámu přidal válečný veterán Miroslav Lidinský, dostalo celé hnutí daleko noblesnější podobu. Tedy, trochu více připomínají české prvorepublikové fašisty v čele s Radolem Gajdou, ale budiž. Lidinský má aureolu válečného veterána, který pro národ obětoval celou nohu, což je víc, než kdo z přítomných kdy národu věnoval, a jeho vojenský smysl pro pořádek, doplněný fotkami v uniformě, nejednomu konzervativnímu nacionalistovi imponuje. Miroslav Lidinský ze všech řečníků působí asi nejautentičtěji a nejlidštěji, což ovšem nic nemění na tom, že stojí v čele strany, která se za podivných okolností odlepila od mateřského Úsvitu, a jak se zdá, přitáhla s sebou i největšího hráče v pozadí, Víta Bártu, jehož právník vydává Bloku Národní listy, které jsme si mohli zdarma odnést domů, abychom mohli agitovat u rodinných příslušníků. Navíc, jelikož Klára Samková skončila v hnutí, a tedy i s obhajobou Martina Konvičky, bude zajímavé sledovat, jakého právního zástupce si zvolí místo ní.

Vlastně nic nového pod sluncem

Houpací Osel se již jednoho srazu zúčastnil a může konstatovat, že kromě podivného a neuspořádaného konceptu vnitrostátní politiky, který se postupně jasně rýsuje do poměrně bizarní podoby, se nic moc nezměnilo. Martin Konvička vidí islám na každém kroku, snad se jen o něco více přiblížil pobytu v cele a stále není úplně patrno, kdo přesně tvoří elektorát tohoto hnutí. Petr Hampl stále žije v iluzi, že bojuje za myšlenky „libertariánství“, zatímco se přiklání spíše k určité formě marxismu-leninismu, a Eva Hrindová se pořád směje nehumorným vtipům. Jisté je, že nic z toho, co BPI proklamuje, nedokáže bez toho, aby vládla neomezeně, což se zatím nejeví jako příliš pravděpodobné. Nicméně, stále zůstává nejspíše jediným extrémně pravicovým hnutím, se kterým vystoupil na pódiu prezident republiky. Proto si Blok proti islámu netroufám považovat za zcela marginální.

Jakub Mikel
Jakub Mikel (Články)
Kryptosluníčkář, někdejší šéfredaktor a ostentativní metrosexuál. Je student žurnalistiky na FF UP. Trpí utkvělou představou, že je vtipný.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit