Feminismus znamená rovnost, ne stejnost

Začalo to uvědoměním si, co všechno je okolo mě špatně. Neznám žádnou ženu, která by byla spokojená se svým tělem. Můj vzhled je kladen na první místo jako hlavní hodnota, jediná hodnota mé osoby, a to už od dětství – vždy bylo s mým tělem něco špatně, přestože já sama jsem byla spokojená. Někteří lidé nerespektují fakt, že moje tělo je jen moje a budu o něm rozhodovat sama. A často mám pocit, že nejsem brána vážně jen proto, že jsem dívka. Lidé mi říkají, ať se usmívám, přestože třeba nechci. Pravděpodobně dostanu v práci nižší plat než můj partner. Očekává se ode mne, že se budu chovat podle sociálních norem a stereotypů, které mi nevyhovují. Proto jsem feministka.

Celá společnost současným stavem trpí. Během vnímání ostatních je pro nás často důležitější pohlaví než člověk jako takový. Dívky se nemohou samy rozhodovat o svém těle. Muži se neodváží dávat najevo emoce, protože se bojí, že nebudou dost „mužní“. Všude okolo vidím, jak odlišně se v důležitých věcech přistupuje k mužům a k ženám. O ženách se v historii mluví jen velmi málo a v dějinách umění například pak skoro vůbec. Je pro ně těžší se nějak prosadit, aniž by okolí vnímalo jen jejich zevnějšek. V některých částech světa se k nim nepřistupuje jako k lidem. Situace žen ve třetím světě je v naprosté většině případů nepřijatelná. Po znásilnění je obviňována oběť místo násilníka. Ženy nemohou žít sexuálně bez předsudků a kritiky, ne stejně jako muži – jsou jen jejich objekty, pro jejich potěšení. Hodnota postavení žen ve společnosti zkrátka stále není stejná jako ta u mužů. A jen málokdo si uvědomuje, že sociální konstrukty a stereotypy jsou špatně. Proto jsem feministka.

Feminismus pro mne znamená rovnost, ne ale stejnost. Kritici často upozorňují na biologické rozdíly mezi mužem a ženou – jak tedy pak mohou být na stejné úrovni? Ženy mají jinou fyziognomickou stavbu těla, uzpůsobenou tomu, aby mohly mít děti. To ale neznamená, že by proto automaticky musely být nutně slabší.

Feminismus znamená toleranci. Dívky jsou v dnešní společnosti podivně nuceny si konkurovat a neustále se porovnávat, vymezovat se od ostatních dívek větou: „Já nejsem jako ostatní.“, snad aby se zalíbily mužům. Přitom úspěch ani krása jiné ženy nutně nesnižuje hodnotu mě jako člověka, můj charakter, dovednosti nebo i vzhled. Myslím si, že ženy by se měly podporovat více navzájem.

Feminismus znamená rovné příležitosti. V některých povoláních stále muži převládají, především v politice. Jde o oblast, která rozhoduje o všech bez rozdílu, proč by v ní tedy měli mít muži větší zastoupení než ženy? Dokud se více žen nedostane do politiky, dokud jim nebude dovoleno rozhodovat o nich samotných, myslím, že se nic nezmění. Kvóty také nic neřeší. Přijde mi zbytečné někam ženy takto „protlačovat“. Argument proti, tvrdící, že pokud jsou ženy stejně schopné jako muži, do politiky se dostanou tak jako tak, mi vadí úplně stejně. Myslím si, že ženy do politiky nechtějí kvůli prostředí, které tam je – atmosféra ne příliš přátelská k ženám, plná stereotypů a sociálních konstruktů.

Feminismus znamená, že lidé nejsou reprezentovaní svým pohlavím, ale spíše svou osobností, charakterem, dovednostmi – tím, jací opravdu jsou. Těžko říct, zda občas dívky nedostávají sociálním konstruktům právě proto, že jsou vychované, aby takové byly. Odmalička se jim říká, že musejí být dost „ženské“, spíše pasivní, poddajné, milé, hodné a usměvavé. Naopak chlapcům je zase upíráno projevování emocí, v dospělosti jsou v roli rodičů jako otcové ti méně důležití. Často mohou trpět depresemi, jenže se stydí dát to najevo, aby působili dostatečně „mužně“.

Feminismus znamená, že si každý sám rozhoduje o svém těle. V podstatě by nám nemělo být nic do toho, jaká těla mají ostatní – naše estetické preference se různí, proto není jeden univerzální prototyp krásy a dokonalosti. Ze všech stran do nás média tlačí, jak máme vypadat. Pokud tomu nedostojíme, naše těla jsou označena jako nechutná, odpuzující, ošklivá. Vzhled je často hlavní hodnota, připisovaná ženě – pokud není hezká a přitažlivá pro muže, proč vlastně existuje? Cítíme tlak dostát nereálným očekáváním marketérů, které nikdy v životě neuvidíme. Děláme se svým tělem hrozné věci, jen abychom uspokojily společnost. Ženy a dívky po celém světě nemohou nosit, co chtějí, aniž by se vyhnuly kritice.

Neexistuje nic jako jeden správný feminismus. Každý má trochu jiné, své pojetí tohoto myšlenkového proudu. Pro mě to znamená rovnost, stejné příležitosti pro všechny, a to bez rozdílu pohlaví, rasy, genderu, věku, národnosti nebo sexuální orientace. Každý by měl sám rozhodovat o svém těle, víře, partnerovi, o svém povolání – a nikdo by nám za to neměl upírat naše místo ve společnosti nebo nějak snižovat naše postavení.

Ženy by neměly být společností nuceny být si tou největší konkurencí. Je smutné, že pro některé dívky je věta: „Ty nejsi jako ostatní holky.“ vlastně lichotkou. Proč se stydět za to být ženou? Právě tento případ je důkaz toho, že v naší společnosti není vše v pořádku – že je to fakticky stále patriarchát, protože ženy o sobě nemohou rozhodovat. Muži je sice promluvit nechají, jejich slova ale vážně neberou.