Nejnovější

Proč už nás nebaví internety aneb Co dneska znamená retro

Zdroj: http://www.ironmanmode.com/

Pamatuju si ještě na dobu, kdy byl internet zábavný. Existovaly na něm zhruba tak tři stránky. Porno, karetní hry a porno. Nesmíme ovšem opomenout ani chatovací okna typu ICQ a jejich obdoby. Byl to svět, ve kterém nám nic nechybělo. Názorovou pluralitu jsme čerpali z tištěných novin a televize (ano, v těch dobách pravidelně vyhrávala ODS), premiérem byl Klaus, popřípadě Zeman (náhoda?) a největším problémem teenagerů nebylo, kdo má většího smártfouna, ale kdo má větší penis. Co se stalo? Kdo za to může? A vadí nám to vůbec?

Nemyslete si, že se tady snažím o nějakou komparaci dvou desetiletí. To ani v nejmenším. Jenom mě zajímá, jestli ty dnešní pravidelné skandály typu Čína, Kunda, Peroutka, Imigranti a podobně mají nějaký reálný základ v tom, že jsme každodenně vystavováni protržené hrázi informací. Nedávno jsem si posteskl nad faktem, že 1. duben je jediným dnem, kdy lidé reálně uvažují nad tím, zda-li je informace na internetu pravdivá, anebo ne. A přitom všichni v koutku hlavy víme, že i ta fakta, která subjektivně považujeme za pravdivá, přeci jen až tak pravdivá nejsou. Tato skutečnost je uplatitelná na každý názorový tábor, který se v současné době vyskytuje ve společnosti. A kdo si odváží tvrdit něco jiného, tomu chybí pořádná dávka kritického myšlení. Je tedy jednodušší mít menší přísun informací vyšší kvality? Anebo je lepší stát v cestě ejakulátu všech internetových webů a sám si přes své hodnotové síto vybírat tu správnou realitu? Anebo je informační nával jenom plánem iluminátů, jak schválně vytvořit názorově vyhraněné opozice, aby vznikla nová studená válka? Mindfuck. MIND. FUCK.

Big uncle

Nejvíce zklamaný jsem ale z Facebooku, který (jak všichni víme) kazí lidské životy. Když jsem se s ním poprvé setkal, tvářil se jako nevinná stránka plná kvízů typu „Která postava z Harryho Pottera jsi?“, od té doby ale zažil docela dechberoucí evoluci. Vrcholný Facebook nastal ve chvíli, kdy jsme rychle a přehledně mohli sledovat příspěvky svých přátel, které se nám bez ostychů zobrazovaly na hlavní stránce. Tehdy jsme se naučili izolaci, všechno jsme přesunuli do modrobílých oken a tím jsme zničili téměř všechna fóra a konečně i samotné ICQ. Pozdní Facebook už slouží jen jako rozcestník pro zaplacené sdělení politických figurantů, médií a pseudobavičů moderní doby, jejichž řeholí je natáčení videí na Youtube.

K čemu to dospělo?

K instantnímu bolehlavu každé ráno, kdy si mnozí z nás musí dát před prvním kafem a cigárem ještě pořádnou dávku Facebooku do oční žíly (neplést s pojmem “pořádná dávka” z Sheenovy stupnice zábavy, to by totiž nedal nikdo <- pozn. autora). Ponoříme se do temných hlubin protinázorů, které považujeme za stupidní, a krok za krokem se tak dostáváme do letargie. Ve finále už nemáme ambici ani energii někoho na internetu o něčem přesvědčovat, protože je to jako hrát dámu se slepicí. Vůbec ji nezajímají vaše tahy a ještě se vám ve finále vykálí na hlavu. Samozřejmě je na místě argument, že není nic lehčího, než si Facebook zrušit. Bohužel, toto řešení je už asi tak staré jako kauza Čapí hnízdo (stala se totiž už před 8 lety, jestli o tom náhodou nevíte!) a stále nefunguje. Proč? Protože jsme všichni přistoupili na Cukrbergovu hru, přemístili na facebooky své práce, školy, události a kdovíco ještě, pročež je pro nás nelehké, ne-li nemožné, se od této informační zrůdnosti odtrhnout.

Řešení?

Není. (nejkratší odstavec v historii autorovy tvorby <- pozn. redakce)

Závěr

Momentálně pro mě není myšlenkově uchopitelné vymyslet nějaké rozřešení. Všechny nás napadnou tucty utopických závěrů, kdy se hrdinně přesuneme na e-maily, do restauračních zařízení (kvůli schůzím neasi) a podobně. Ale ruku na srdce, nic z toho by nefungovalo. Potřebujeme komunikovat rychle. V informačním závodu je boj o první místo stále těžší a těžší disciplína, a jelikož nikdo nechce prohrávat, je jasné, že tento proud nezačne zničehonic zpomalovat. Vyhrávají se dneska volby přes internet? Zcela určitě. Je konec éry televize? Zcela určitě ne. Kde tedy vlastně jsme? Na to vám, milý čtenáři, odpověď nepřinesu. Jsem přeci stále jenom malý Houpací Oslík.

Daniel Galuszka
Daniel Galuszka (Články)
Student žurnalistiky na FSV UK (předtím FF UP), zakládající člen Houpacího Osla, nepopulární spisovatel, špatný publicista a neznámý scénárista. Občas dělá facebooky, jinak je jeho hřištěm Pískoviště.
  1. Dnes je i pravice spíše směšná, když bývalý šéf ODS inklinuje ke komunistické Číně. Stačí takový jeho názorový postoj ” Na chudý lid platí přísnost
    Nečas, dotázaný, zda je za dané situace žádoucí, aby tato pravidla, tvořená pro zcela jinou dobu, uplatňoval vůči lidem, kteří nezaviněně přijdou o práci, uvedl, že ano, že tato pravidla i je přece přimějí k větší dynamice a snaze se nakonec o sebe postarat sami. http://www.rozhlas.cz/komentare/portal/_zprava/527606

  2. Martin Dvořák | 28.12.2016 v 8:05 | Odpovědět

    Myslím, že to tak úplně není. Lze pracovat bez Facebooku, lze ho nepoužívat a znám spoustu lidí, kteří takto žijí a rozhodně ne tím pádem předpotopně nebo neefektivně. Naopak. Je např. mnohem efektivnější domluvit si s někým schůzku týden dopředu a mít jistotu, že tam přijde, protože navzájem nemáme možnost a hlavně ani důvod ji pět minut před začátkem zrušit. Osobní jednání a setkávání se nabírá opět na významu. Vyzkoušeli jsme si hranice toho, to lze ještě virtualizovat a, nutno říci že někteří z nás, se opět vracíme zpět.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit