Kdo neokrádá EU, okrádá rodinu

Vystoupení Andreje Babiše na Červeném hrádku se pravděpodobně zapíše do dějin. Každý si z něj odnesl něco, Babišovo elektorát například zavzpomínal na staré dobré heslo ze starého dobrého socíku.

Známe je z vyprávění: “Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu,” platilo údajně za minulého režimu. Krom toho, že my mladí asi nikdy nepochopíme schizofrenii, kterou ono heslo obsahuje (za socíku bylo líp, ale jen když se kradlo), nepochopíme ani fakt, že má být stále aktuální. ANO necílí na voliče, kteří by se utápěli v nostalgii na minulý režim, spíše se jedná o krátké duševní výlety do toho punku, kdy jim nějaký známý nebo rodinný příslušník schoval kvalitní maso pod pultem, popřípadě naladili rakouské rádio, aby si poslechli slušnou hudbu. Vystoupení Andreje Babiše, který za socíku cestoval do zahraniční a pravděpodobně se neměl špatně, mohlo vzbudit staré duchy. Andrej Babiš hájil mlžení okolo dotací na Čapí hnízdo snahou ochránit rodinu, konkrétně dvě své dcery a šváru. Babiš neudělal přeci nic špatného, jeho malé holčičky chtěly poníka, stáli společně ve frontě v zoo a on už ty jejich kecy nemohl poslouchat, protože neměl kam pláchnout. Dobrý taťka Andrej se rozhodl, že poník je pro máčky, a tak raději postaví luxusní resort, protože jak skromně občas připomene, je miliardář.

Jelikož ovšem Andrej není blázen a navíc “všeci kradnú”, rozhodl se, že mu část nákladů proplatí Evropská unie, akorát tam nikdo nebude vědět, že mu to proplácí. Evropská unie má mezi Čechy již řadu let velmi kontroverzní postavení, jako i v dalších členských státech najdeme celou řadu euroskeptiků, část racionální, zbytek jsou Václav Klaus v bledě modré s menším ptákem (haha). Jelikož nám Evropská unie ugrilovala Husa na pomazánkovém másle, roste u nás počet nacionalistů, kterým navíc pomáhá špatně uchopená migrační krize. Jak můžeme podle délky a míry dadaismu usoudit, Babiš svůj projev ve Sněmovně nejspíš psal sám a založil jej, mimo kritiky všech ostatních, na jedné důležité a zažité premise: “Kdo neokrádá EU, okrádá rodinu.”

Andrej Jánošík mohl najednou ze své pozice ukazovat na tunely v OKD, na imigranty, na mimozemšťany a židoiluminátské spiknutí. Kdyby mu to náhodou voličstvo nesežralo tak snadno jak tři dny starou koblihu, pomohli mu dva nejvěrnější spojenci, Miroslav Kalousek a Miloš Zeman. Kalousek nepřekvapil zavilým vytím ještě před tím, než se vůbec Babiš dostal ke slovu, a Miloš Zeman se již s agrobaronem kamarádí nějaký pátek a společně si budují svůj malý ráj na zemi. Ať už budou závěry vyšetřujícího OLAFA jakékoliv, troufám si tvrdit, že Babiš se již delší dobu o své místo na slunci bát nemusí a slibovaný pád á la Paroubek v jeho případě jen tak nehrozí. Už jen proto, že pomalu začíná působit jako nejmenší možné zlo, které v politice máme. Takže “čo bolo, to bolo”? Uvidíme.