Nejnovější

Obecné referendum – zkouška dospělosti pro pubertální český národ

Co může přinést zákon o obecném referendu? Jaké mohou být jeho důsledky? Nevěříme už v zastupitelskou demokracii? V následujících řádcích se budu věnovat polemice nad tím, co nám obecné referendum, případně přímá demokracie, může přinést. V dnešní době totiž reflektujeme značné snahy politických stran o zavedení právě přímé demokracie. Otázkou zůstává, nakolik to bude přínosné. Odstrašujícím případem může být prezidentská volba, ze které se stala téměř reality show a která ve svém důsledku vedla ke značné polarizaci společnosti.

Zákon o obecném referendu by mohl podle prezidenta Miloše Zemana navrátit prestiž politikům, která je podle jeho názoru v současné době na úrovni uklízeček. Jeho půlhodinový projev se ale týkal tématu obecného referenda jen okrajově. Mimoto hovořil o povinnostech spojených s přímou volbou. Neopomněl vyslovit domněnku, že by „volit“ mělo být povinností stejně jako za Masaryka. Vyvstává nám zde problém, který je zřejmý i ne-politologům. Člověk, který musí jít volit, nebude lepším voličem než ten, který jde volit z vlastní iniciativy. Takový volič bude nejspíše volit emotivně bez toho, aby si program jednotlivých stran více nastudoval. Tak bude docházet buďto k volbám tradičních stran – protože volit tradiční strany je pohodlné, nebo k volbě zcela nových čistě populistických či extremistických stran – protože právě ty nabízejí nejradikálnější řešení.

Vládní návrh je hrou na referendum, tvrdí pravice

Občané by tímto zákonem přebrali značnou část zodpovědnosti, kterou v současné době nesou na svých bedrech právě politici. Výsledek referenda by byl ovšem platný pouze v případě, kdyby vyslovila společný názor na určitou věc nadpoloviční většina účastníků referenda. Další podmínkou je, že by k volebním urnám muselo dojít nejméně 25 procent oprávněných voličů. I když pravděpodobnost na provedení referenda za těchto podmínek je téměř mizivá, řekněme, že by bylo provedeno. Jaká je pravděpodobnost, že dojde k přehlasování těch, kteří se v dané problematice pohybují těmi, kteří v ní tak úplně jasno nemají? Jaké pak mohou nastat důsledky pro celou zemi?

Vládní návrh však nepočítá s tím, že by se mohlo hlasovat například o setrvání v EU, o otázkách týkajících se státního rozpočtu nebo o závazcích vyplývajících z mezinárodních smluv. Referendem by také nikdo nemohl být jmenován do funkce či z ní odvolán. Toto zdůrazňoval ve sněmovně Jiří Dienstbier. Co by si však občané vynutit referendem mohli, je zákon o legalizaci marihuany, o EET, nebo o kouření v restauracích. Stejně tak by mohli rozhodovat o umístění amerického radaru v Brdech, kdyby plán nebyl samotnými Američany stornován.

Vzorem je Švýcarsko

Zeman si pochvaloval fungující švýcarský systém. Z jeho projevu ve sněmovně vyplývá předpoklad, že podobný systém bude fungovat stejně dobře i u nás. Jenže mentalita Čechů je odlišná od mentality Švýcarů. Zatímco my jsme neustále pod všemožnými tlaky a mezinárodní orientace se u nás střídá stejně rychle jako ponožky, Švýcaři vyrůstají v naprosto jiném, stabilnějším světě. Žijí ve světě, který není součástí žádného nadnárodního společenství, ze kterého by vyplývaly jisté závazky. Žijí v bohatém, demokratickém státě, který si po dlouhou dobu své existence zachovává jakous takous neutralitu. My Češi žijeme v prostoru, který je místem neustálých střetů východu a západu. V srdci Evropy nás neminula téměř žádná významná historická událost. Píši záměrně „téměř“. Naše mentalita byla po čtyřicet let lámána komunisty, kteří si ji přizpůsobili k obrazu svému. Čímž opět neříkám, že nutně vše, co udělali komunisté, bylo špatné. Myslet si ovšem, že ve chvíli, kdy naroubujeme švýcarský systém referend na ten náš, u nás vznikne ráj na zemi, je opravdu utopie. My Češi jsme pořád ještě lidmi, kteří plně nepochopili a nedocenili kvality demokracie, což se projevuje mimo jiné také ochotou volit extremisty, kteří propagují možnost omezení osobní svobody. Takto smýšlející národ je přece ještě nedospělý, nepřipravený převzít zodpovědnost do vlastních rukou.

Jak se tedy k tomuto návrhu zákona postavit? Můj názor je takový, že nejsme připravení. Nejsme s to reflektovat důsledky, které by mohl společnosti přinést. Obávám se, že tento zákon nejenom rozdělí společnost ještě více, ale povede k mnoha rozhodnutím, která nemusejí být správná. Zkrátka nevyplatí se počkat, než opravdu dospějeme?

Tomáš Pika
Tomáš Pika (Články)
Student žurnalistiky, vášnivý hudebník a velký puntičkář. Zástupce šéfredaktora.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*