Politické zpravodajství Houpacího Osla 3. – 5. 9.

Zatímco se Evropa obrací v prach, rád bych okomentoval několik zcela přízemních zpráv z české politiky. Není to ani důležité, ani moc zajímavé, ale prostě Osel.

Milostné tokání v Říši středu

V době, kdy politická elita ne-sleduje migrační krizi, se prezident Miloš Zeman účastní oslav konce Druhé světové války. Rutinní pozorování vojsk pochodujících po náměstí si zpestřil také setkáním s Vladimírem Putinem, jemuž udělil několik moudrých rad a požádal ho o pár maličkostí (útok na Islámský stát, podpora rezolucí v Radě bezpečnosti OSN, spolupráce v energetice a další). Ruský prezident vše odkýval a ocenil Zemanovy historické znalosti a jeho objektivní zhodnocení konce druhé světové války. Jeden z Putinových poradců zároveň poznamenal, že „Vztahy Ruska a České republiky měly vždy partnerský charakter a donedávna se vyznačovaly slušnou dynamikou,“ léta 1948–1989 byly partnerstvím doslova za hrob.

Konečně dotunelováno?

Tunel Blanka má být otevřen. Veškerým předpokladům navzdory, je vše naplánováno na 20. září. Podle mě by toto datum mělo být začátkem nového letopočtu. V souvislosti s otevřením se v minulosti údajně plánovala (a na vymýšlení těchto plánů bylo opravdu dost času) velká slavnost, spojená např. s průletem miniletadla či s průjezdem Formule 1. Náměstek primátorky a radní pro dopravu Petr Dolinek však podle iDNES.cz konstatoval: „Nabízeli nám různé možnosti, jak tuto událost ozvláštnit. Vážím si všech nabídek, ale nechceme zprovoznění Blanky spojovat s ničím podobným, byl by to výsměch Pražanům,“. Nejsem sice obyvatel Prahy, ale po letech odkladů, dodatečně prošustrovaných miliard a spoustě skandálů by podle mě Pražané další, a (na nějaký čas) snad úplně poslední výsměch ohledně Blanky přešli s klidem.

Idealista v nesnázích

Na serveru Novinky.cz vyšel zajímavý rozhovor s náměstkem pražské primátorky Matějem Stropnickým (Trojkoalice). Idol české Nové levice nešetří temnými podezřeními směrem k místopředsedkyni ANO Kleslové, která je prý ve spojení s ČSSD a společně torpédují návrhy pana náměstka. Pro úplnost dodávám, že všechny zde zmíněné postavy a strany jsou v Praze koaličními partnery – s takovými přáteli už pan Stropnický snad ani nepotřebuje nepřátele! Vzhledem k ponižujícímu odebírání kompetencí a mediálním přestřelkám mě tedy napadá jediná, zato docela zásadní otázka – proč se pan Stropnický na spolupráci s takovými lidmi prostě nevykašle?

Idealista v nesnázích II

Problémy má i další levicová hvězda. Jiří Dienstbier, ministr pro lidská práva (momentálně nejpopulárnější úřad v ČR), se snažil v rámci ČSSD provést revoluci. Na rozdíl od některých svých předchůdců mu jde o revoluci nekrvavou, konkrétně o posílení vlivu členské základny při sestavování volebních kandidátek, což bylo již dříve schváleno ve vnitrostranickém referendu. Širší vedení strany se zřejmě polekalo aktivismu vlastních členů a hledá způsob, jak z beder řadových členů sejmout možnost vybírat nové kandidáty do vysokých funkcí. Podle schváleného návrhu bude pro členy strany natolik obtížné měnit pořadí kandidátů na listinách, že by se na volitelné místo pravděpodobně nedostal ani kříženec Mirka Dušína s Matkou Terezou. Dienstbier to pochopitelně zkritizoval, nic moc s tím ovšem udělat nemůže. Vzhledem k jeho popularitě u vedení strany bych mu raději ani nedoporučoval vyhrožovat například demonstrativní sebevraždou. Pánové Hašek, Škromach, Chovanec a další by jistě velmi ochotně zorganizovali sbírku benzinu a zapalovačů.

Jak provokovat armádu

Andrej Babiš znovu předvedl, jak obtížný je pro něj přechod ze světa byznysu do kalných vod české politiky. Zjevně z mladické nerozvážnosti slíbil kdysi dávno (před rokem), že se zasadí o zvýšení rozpočtu české armády alespoň na úroveň 1,4% HDP do roku 2020, a tímto slibem se vláda chlubila jako příklad odpovědného členství v NATO, i veřejnost to kupodivu přijala vcelku kladně. Nyní pan Babiš dospěl k závěru, že veškeré politické body byly získány a je tedy možné se vrátit k pragmatickému šetření a tím opět ukázat spojencům dlouhý nos. Soudě dle nyní zveřejněného materiálu ministerstva financí bude zvyšování rozpočtu ministerstva obrany výrazně menší, např. v roce 2018 o plných 8 miliard oproti původnímu plánu. Podle ministra obrany Martina Stropnického by v takovém případě musela armáda omezovat plánované investice. Naštěstí není třeba se bát! Pan Stropnický se zdravě naštval, rozhodl se dát panu Babišovi ještě jednu šanci na nápravu a bojovně prohlásil: „Věřím, že se nám ho podaří přesvědčit“. Ministr financí pod takto drtivým tlakem nepochybně ustoupí. V šoku je kromě poslanců branného výboru i armádní generální štáb. Nižší rozpočet by omezil nábor branců, se kterým se počítalo a také rozvoj aktivních záloh. Žijeme ve zvláštní době: Je evidentně možné si z armády dělat legraci, a přitom není nutné se bát vojenského puče.