Jaroslav Kubera hraje politické domino, jde o Hrad

Právě uplynula polovina mandátu prezidenta Miloše Zemana. To je událost, která poněkud zpestřila závěr politicko-okurkové sezóny. O místo na Pražském hradě se ucházejí další kandidáti, v posledních dnech vyjádřil zájem o “podnájem” dlouholetý primátor Teplic a senátor Jaroslav Kubera, poměrně významný člen poměrně nevýznamné Občanské demokratické strany (ODS).

Kubera představuje jakousi pravicovou obdobu Miloše Zemana. Podobá se mu nejen svým věkem a holdování cigaretám, ale rovněž i nonkonformním, lidovým vyjadřováním nepostrádajícím vtip. Je třeba přiznat, že se mu podařilo dosáhnout pozoruhodného úspěchu – v rámci severních Čech, tedy spíše levicového regionu, kde místní buňka ODS nemá v posledních letech valnou pověst. Jeho Teplice představují pravicovou oázu, ve které občanští demokraté v čele s Kuerou vládnou již více než dvě desetiletí, byť se jejich podpora při posledních volbách významně snížila. Sám Kubera je za teplický obvod již od roku 1996 senátorem, prokazuje tak schopnost uspět ve volbách jak stranicky zaměřených, tak personalizovaných. Zároveň odmítl kandidovat do nejvyšších stranických funkcí a díky tomu se připravil o příležitost být spojený s úpadkem naší, ještě nedávno největší, politické strany. Dalo by se říci, že nejde o úplně špatnou pozici, minimálně pokud jde o šanci být nominován na prezidenta jako kandidát ODS.

Volební domino

Potíž s kandidaturou Kubery leží jinde a je jich dokonce několik. Například pro MF DNES prohlásil, že „Pokud tam budou jenom kandidáti jako, nic proti němu, pan Škromach, překonám svoje zásady a půjdu do toho,“ a rovněž také „Uvidím, kdo se bude hlásit. Když tam uvidím borce, u kterého si řeknu: To by byl ten správnej prezident, tak do toho nepůjdu,“. Zajímavý je především první výrok: Pan Kubera svou kandidaturu podmiňuje kandidaturou (mimo jiné) Zdeňka Škromacha. Ten sám dříve naznačil, že by nekandidoval proti Miloši Zemanovi, protože Zeman je minimálně lepší námořník, zatímco Škromach se čvachtá pouze v bazénku. Na Škromachův zájem již dříve zareagoval také kněz Tomáš Halík, pro nějž by situace rovněž mohla být důvodem k účasti ve volbách. A to již dříve nadzvedlo exprezidenta Václava Klause, který by v takovém případě mezi kandidáty sám možná vhodil rukavici. Tím vzniká jakési politické domino (částečně popsané v seriálu Kancelář Blaník – lidé aspirující na post hlavy státu podmiňují svou ochotu ujmout se evidentně velmi nevděčného úřadu na chování jiných lidí. Jak se poté dá někomu z nich důvěřovat, pokud ve volbách zvítězí? Je samozřejmé, že i v politice se člověk musí ohlížet na ostatní a alespoň částečně se jim přizpůsobovat (byť nás současný prezident přesvědčuje o opaku). Pokud podmiňuje vlastní účast účastí někoho jiného, staví se do pozice nikoliv schopného politika, ale spíše přiznává, že představuje pouze menší zlo, než ti druzí.

Dalším problémem je podle mě načasování. Kubera samozřejmě není první, kdo vyjádřil svůj, byť podmíněný zájem o úřad. Přesto je doba dva a půl let před volbami snad až zbytečně dlouhá, a to i vzhledem k nominačním procesům v ODS. Strana nyní disponuje dostatečným množstvím senátorů, aby její kandidát nemusel podstupovat zdlouhavé (a lze dodat, že i riskantní) martyrium sbírání podpisů občanů. Kubera by se mohl bát, že bude následovat neslavný osud Jana Fischera, jehož brzké ohlášení kandidatury a následný volební neúspěch trochu připomínal osud skokana do výšky, který se na svůj finálový pokus rozběhne z padesáti metrů a do vzduchu se odrazí dva metry před ideálním místem – zadnicí nedopadne do měkké žíněnky, nýbrž na tvrdý tartan.

Důležití jsou voliči

Je potřeba dodat, že zrovna tento problém nemusí pana primátora příliš trápit. I kdyby ohlášení své kandidatury načasoval sebelépe a opravdu získal podporu ODS (což podle mě není nereálné), v samotných volbách by pravděpodobně neměl větší šanci. Preference jeho mateřské strany se ani po dvou letech od sněmovních voleb příliš nelepší a sám Kubera představuje spíše lokální severočeský (teplický) fenomén, který bude jen nesnadno přenesen na celostátní úroveň. Se svými euroskeptickými názory navíc může jen těžko doufat, že již v prvním kole získá podporu TOP 09, která zatím nemá jasného kandidáta a která se vyjadřuje výrazně proevropsky. Kromě toho se zajisté můžeme těšit na několik nezávislých, popřípadě „nezávislých“ kandidátů nominovaných z řad středových a levicových subjektů. Nad tím vším dále ční reálná možnost (skoro bych napsal „hrozba“) opětovné kandidatury Miloše Zemana.

V případě Zemanovy kandidatury je velmi důležité najít důstojného oponenta, který by měl šanci jej v přímém souboji porazit. Jaroslav Kubera podle mě může patřit k lidem, kteří by prezidentský úřad zastávali lépe, to ovšem není vyloženě héraklovský úkol. Takových potenciálních kandidátů mohu vyjmenovat řadu, bez ohledu na jejich politické názory. A ať nad jmény přemýšlím sebevíc, stále dospívám k neradostnému závěru: Není problém najít lepšího kandidáta, je ale problém najít takovému kandidátovi dostatek voličů. To bude pro následující období stěžejní úkol.