Nejnovější

Chro-Chorvatsko – nádherná země, kterou kazí kun-d-y

Naši rodičové a jistě i mnozí z našich čtenářů mají v živé paměti cesty trabantem, či škodovkou 110 do Jugošky na rekreaci. My dnes jezdíme do Chorvatska, což je to samé, jenom se to jmenuje jinak. Zatímco pro ně to byl jen únik ze stereotypu práce v zemědělství, či průmyslu a lehký náhled přes moře na téměř nedosažitelný luxus italské svobody, my si k tomu ještě přidáváme útěk před sebou samými a iluzí nedostatku. Typ čecháčků na chorvatských plážích se totiž až na výjimky nezměnil ani v nejmenším. A všudypřítomní pobřežní trhovci si toho jsou dobře vědomi.

Pomineme-li kartelové dohody čpící od šlapadelníků, přes zmrzlináře, až po “nevinné” děti prodávající na chodnících plastové mušle, civí na nás z každého stánku stejné třetiřadé zboží, jako na kterékoliv vietnamské tržnici u nás v Hornidolní. Ovšem s tím rozdílem, že zde dokola okouní tucet otylých starých Saxán se striemi na odhalených bocích a kopa sandálovito-ponoškoidních Broukpytlíků s černými sportovními brýlemi na oholené pleši. Ti zde zběsile vyjednávají o cenách, načež spokojeně zachrochtají nad plnou náručí Rakiji ve skleněných botách a Swagovskiho bižu, která u nás nejde sehnat a je to suvenýr, takže nekup to! Ať se člověk podívá kamkoliv, je to, jak by řekl náš korunovaný král jelimán Miloš Zemanů “Kuna sem, kuna tam.” Není divu, že mají chorvati v názvu měny tohle na pohled pěkné, ale jinak velmi páchnoucí zvíře. Zde však jejich posedlost faunou nekončí. Například když přijdete do obchodu, pozdraví vás slovem Dobrman, a když jim stepile odpovíte Čivava, vesele se usmějí a s náhlým uvědoměním, že oni jsou tady doma, zaokrouhlují ceny nahoru, i když kulatou cifru překročíte jenom o jeden pitomý strom (čti: lipu).

Nejeden jouda se v tu chvíli zamyslí a řekne si “Ty jo, vždyť já tady přijel, abych ušetřil ne?”, ale naštvané mámy to kvitují s argumentem o nepřepočítávání a s plným elánem svým obtloustlým dětem s epileptickými hračkami v rukou přikupují další horu zmrzliny na jejich rozmočený kornout. Nesmí samozřejmě chybět ani nejnovější český popík vyhrávající z telefónu na pláži s donebevolajícím mámvpičismem, protože na to ostatní prostě nejsou zvědaví. Pokud se ozvete, nezbývá vám nic jiného, než “se sebrat a jít na jinou pláž, když se vám to nelíbí”.

Tohle všechno společně s předraženými úseky dálnic zkrášlených neonovými nápisy “neplatíš – nejdeš” je vlastně ale strašná škoda. Chorvaté, se kterými jsme ještě před sto lety sdíleli státní systém, mají totiž opravdu co nabídnout. Za zmínku stojí například národní parky jako Plitvická jezera, či Krka, ale rovněž veškeré pláže a hory, které na tomto jihostředním evropském rožku můžeme najít. Je jen škoda, že zážitek z nich kazí lačné obyvatelstvo číhající na blbečky ze Švejkova a staví nás přesně do toho kontrastu, který jsem zde popsal. Letní rekreace ale stejně mají něco do sebe. Člověk si oddychne, paradoxně zanadává na teplé počasí, vrátí se poštípaný od hlavy až k patě a má tisíc historek o koupání se v zátoce, kterou místní využívají na parkování svých rybářských lodí.

Celý tento povzdych je napsaný jednak jako sebereflexe a satirická reportáž z letního výletu, ale je v tom i něco hlubšího. Vede nás to k zamyšlení, proč si více nevážíme VLASTní krajiny. Přece jenom jsme první v konzumaci piva a drog, natáčí se u nás nejvíce porna a pokud se nudíte, o víkendu si můžete zajít na stávku proti imigrantům, nebo rozházet pár laviček na fotbalový stadion. Pořád nechápeme, proč by odsud chtěl někdo utíkat.

Ale neberte si z nás příklad. Je jasné, že někdo si tu dovolenou přeci jen umí užít, vyhne se všem imbecilům a třeba se i seznámí s místními domorodci, kteří jsou kolem a kolem docela příjemná čeládka. Parné večery se tak stávají snesitelnými a pod hvězdnou oblohou si člověk může užít kdejakou kratochvíli, jako třeba hraní karet, které známe už jen z počítače. Moře není Macháč a Macháč není moře. Ačkoliv si je obyvatelstvo více než je milo podobné ve své ješitnosti, nenasytnosti a hamižnosti, dá se v obou zemích zažít něco neopakovatelného. A to je věc, na které není radno šetřit. Pokud teda nehodláte šlápnout na mořského ježka.

Daniel Galuszka
Daniel Galuszka (Články)
Student žurnalistiky na FSV UK (předtím FF UP), zakládající člen Houpacího Osla, nepopulární spisovatel, špatný publicista a neznámý scénárista. Občas dělá facebooky, jinak je jeho hřištěm Pískoviště.
  1. Hehe zaujímavý nápis:) Tak ako hovoríme Jadranu slovenské more, tak by sa asi dalo volať české more. Ale môžeme byť radi, že máme také čisté more a peknú krajinu tak blízko. V USA som stretol starších manželov, ktorí cestovali veľa hodín v lietadle práve do Chorvátska. Ale uznať, že sa oplatí.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit