Seriál “Řecká tragédie” čekejte ve vašich televizích i ledničkách

Nabídka zpráv se v posledních dnech dosti zúžila a noviny v podstatě nenabízejí nic nového. Není to způsobeno pouze tím, že všichni vykrádají Českou tiskovou kancelář, důvodem je také to, že se zřejmě žádné důležité události mimo sucha, krize na Ukrajině, běženců, Řecka a Ratha nedějí. A tak se i já zařadím do mainstreamu, a nechám se unášet na Balkán.

Řecko zažívá v posledních dvaceti letech poměrně krušné chvilky. Nutno připustit, že si za tyto problémy mohou Řekové víceméně sami – o tom dále. V následujícím příspěvku se pokusím vysvětlit, jak to vůbec s Řeckou krizí je, a co jí předcházelo.

Bylo nebylo…

Jako každá pohádka, i ta řecká začíná smutnou událostí. Běžně je smutná událost pouhou snahou o kontrast, aby po depresivním a srdcervoucím začátku mohl přijít šťastný konec. Pozor spoiler: tato pohádka se bude lišit.

Zadlužení Řecka má počátek v 90. letech. U moci bylo zrovna Panhelénské socialistické hnutí (PASOK), které se navzdory nepříznivému vývoji ekonomiky snažilo zabezpečit poměrně vysokou životní úroveň v Řecku. V roce 1997 Řecko dostalo nabídku hostit v roce 2004 Olympijské hry. Taková nabídka se přeci neodmítá, a tak ji Řekové s velkou slávou přijali. To ovšem zapříčinilo další nutné investice, jako například rekonstrukci stadionu nebo stavbu nové dálnice. Staba dálnice, přitom byla financována z půjček. Co však definitivně zlomilo PASOKu vaz, byla skutečnost, že strana měla velké problémy přivést svou zemi do Eurozóny.

Důvodem proč Řecko nemohlo vstoupit do Eurozóny, bylo nesplnění konvergenčních kritérií. Aby vláda dosáhla svého vysněného cíle – být součástí sjednocené Evropy, začala falšovat statistiky o rozpočtovém deficitu, čímž zdánlivě snižovala zadlužení země. Tak došlo k tomu, že se ekonomicky nepřipravené Řecko stalo v roce 2001 členem Eurozóny. Díky snaživým ekonomům s dlouhými nosy a nehty se mezi lety 2000 – 2007 dokonce stalo jednou z papírově nejrychleji rostoucích ekonomik zemí Evropské unie.

Zlaté časy PASOKu skončily ve chvíli, kdy byla odhalena pravda, jak to bylo ve skutečnosti s řeckým zadlužením. Evropská unie Řecko obvinila z falšování a špatné fiskální politiky, která se vyznačovala velice neuváženými zásahy. To všechno ve spojení s korupčními skandály nakonec vedlo k porážce hnutí. Inu, i v socialismu se občas najde nějaký ten neukázněný trouba, který “omylem” vezme něco, co mu nepatří.

Zleva doprava!

Už bylo končně třeba radikální změny. Když byla u vlády levicová strana, nahradila ji pravice. Hlavní role se tentokrát zhostila Karamanlisova Nová demokracie. Vládní období začala tím, že proprala zásahy a falšování statistik, podávaných PASOKem Eurostatu – statistickému úřadu Evropské unie. Ovšem ani ona nedokázala vysoký dluh snížit. Naopak se snažila ekonomiku oživit snížením daní, což je sice mně, libertariánovi, myšlenka velice blízká, nicméně v tomto případě utopická. Zadlužení země pokračovalo, a podobně jako s důvěrou v hnutí ANO to šlo s Řeckem z kopce.

Aby toho nebylo málo, otřásla Řeckem v roce 2008 světová finanční krize. Ta ho zasáhla zejména v jeho nejdůležitějším odvětví, a tím byl turismus. Jednoduše řečeno – lidé, kteří ztrácejí práci a důvěru v měnu si přece nekoupí dovolenou na některém z řeckých ostrovů.

V roce 2010 se Řekové tak tak vyhnuli státnímu bankrotu díky záchranným balíčkům Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Museli se však zavázat k provedení spousty reforem, se kterými ovšem nesouhlasily tamní odbory. Ty se začaly bouřit, a jak je možné vidět i nyní, o pět let později, začaly svolávat mohutné stávky.

Ze špatné pohádky, špatný tuctový seriál

Už ani ne jako pohádka, ale spíše jako nesmyslný a nekončící seriál, na který se dívá půl Evropy. Znova docházelo ke snaze falšovat statistiky, znova dochází k záchraně v poslední chvíli, tentokrát ještě o 20 miliard eur dražší a dluh Řecka stoupá na neskutečných 350 miliard euro. Zatímco se ratingové agentury předháněly, která dá Řecku nižší známku, lidé se v ulicích Řecka bouřili. Nárůst extremistických názorů, zoufalá snaha dostat se z nastalé situace vedla Řeky k tomu, že znovu a znovu stávkovali – což řecké ekonomice příliš nepřidalo.

To nás vede téměř do současnosti. V září 2014 tehdejší řecký premiér Antonis Samaras optimisticky hlásal, že se Řekové dostávají z recese, jsou konečně v černých číslech, a že nezaměstnanost klesla na „pouhých“ 26,6%. Dodal, že s růstem počítá také na roky 2015 a 2016, kdy se očekává nárůst ekonomiky až o 3,7%. Zase vedle.

SYRIZA všechno zachrání!

Všechno bylo nakonec jinak. Došlo k předčasným volbám, v nichž po tříleté nestabilní vládě pravice vyhrála radikálně-levicová SYRIZA. O té už slýcháme běžně ze sdělovacích prostředků v těchto dnech. Její premiér Alexis Tsipras, sliboval lidem hory, doly. Výsledkem bylo, že nejdřív s těžkým srdcem odvolal hory, no a nakonec se musel vzdát i dolů. Popisovat dnešní situaci Řecka je zbytečné, v médiích byla dosti podrobně probírána a jistě o ní brzy najdete další článek i na našem webu.

Na závěr tedy pouze doporučení: Jestli jste v Řecku ještě nebyli a rádi byste se tam někdy podívali, máte nejvyšší čas vyrazit. Příští rok by se vám to mohlo docela prodražit. Příjemnou dovolenou!