Místo chmele u nás vykvete první český MOOC (a právní vzdělávání)

Čtyřiadvacetiletý John Gealfow je studentem práv, filosofie a aplikované ekonomie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je akademický senátor, není mu lhostejné právní povědomí veřejnosti, a především je zapálený do právního vzdělávání. Naší redakci poskytl rozhovor.

•  Právo se bezprostředně týká nás všech. Ať už jdeme po ulici, nebo nakupujeme v obchodě, jsme vedeni zákony. Neuvědomujeme si to, a proč bychom měli? Potřebujeme vůbec být v právu vzdělaní?

Právní vzdělávání je důležité pro každého. Neříkám, že všichni musí rozumět právu ve všech souvislostech, ale alespoň základy jednotlivých právních odvětví by měl znát opravdu každý. Nejde jen o rutinní činnosti. Zkrátka bychom měli mít „v krvi“ nějakou přirozenou obezřetnost k tomu, co podepisujeme, s kým a na čem se domlouváme – a ne jen bezmyšlenkovitě souhlasit se vším, co je nám předkládáno.

Například umět napsat jednoduchou smlouvu. U spousty z nich není důvod, aby je člověk nezvládl napsat sám – každý by to zvládat měl, od toho zde máme výuku práva v rámci základního a středního vzdělání. A platí to i naopak. Pokud se například jedná o něco důležitějšího, je dobrý nápad se poradit s odborníkem. Měli bychom umět odhadnout, na co stačíme a na co už ne.

•  Mám dojem, že pro normálního smrtelníka je právo těžko srozumitelné. Znám to i z gymplu. Byla to spíše okrajová záležitost jak pro mě, tak pro vyučujícího. Probrali jsme nějakou historii a pak množství dosti nudných, snad až nesmyslných definic.

Právo není jen souhrn nudných pouček. Je to systém, který dává smysl a je – měl by být – vnitřně konzistentní. Ze samotných základů určitého právního odvětví lze vyvodit, co by mohlo platit v konkrétním případě. Zásady právních odvětví jsou používány při konstrukci právních norem a zároveň i při jejich výkladu, když je právní norma nejasná.

Za největší překážku efektivního právního vzdělávání širší veřejnosti považuji časté výtky, že zákony jsou nesrozumitelné, právo je složité a podobné fatalistické výroky. Není to ale pravda, určitě ne pro nejzásadnější zákony jako je občanský zákoník, trestní zákoník apod. Naopak mi často přijde, že mnoho zákonů je formulovaných tak, že mi naskakuje anglické slovní spojení „for dummies“ (do češtiny by se dalo přeložit jako „pro blbečky“). To už musí vážně pochopit každý, kdo byl schopen zvládnout základní vzdělání. Máme spoustu zdrojů, ze kterých se dá právo učit – je plno neziskovek, které se snaží vzdělávat v právu a vydávají kvalitní, jednoduché a srozumitelné materiály, které jednoduše vysvětlují, co dělat v daných situacích.

•  Kde začít? Mnozí maturanti dnes spílají Jidáši Iškariotskému, mají svých starostí dost…

Znalosti základů práva by měly být poskytnuty už dětem. Základní, ale i střední školy jsou to pravé místo. Například minulý semestr jsem se účastnil projektu, ve kterém studenti právnických fakult navštěvují základní a střední školy a nahrazují běžnou výuku společenských věd. Občas se nám protočily oči, když jsme slyšeli učitelky, které tam právo obvykle učí. A když už dané věci rozumí, tak se stejně výuka točí kolem teoretických definic, které sice jsou užitečné při výuce studentů právnické fakulty, ale i tam to někteří pedagogové kritizují. Na definicích můžeme stavět, ale v případě výuky na středních školách se nic jiného nestihne. Pak mají děti v hlavě pár definic, které jim jsou úplně k ničemu a vlastně je rády zapomenou.

Problémem je tedy samotné vzdělávání na základních a středních školách. Mladé bohužel nikdo neučí, na co si dát pozor například v pracovní smlouvě, jakým způsobem smlouvu číst. Znám spoustu lidí, kteří si naběhli jenom proto, že za advokátem přišli příliš pozdě. Když jsou pryč odvolací lhůty, je podepsaná směnka či nějaký podobný případ, pomoc už je marná. A naopak je spousta věcí, které každý člověk hravě zvládne sám. Velmi důležitá je schopnost rozeznat hranici mezi tím, co zvládnu, a na co už potřebuji odborníka – to považuji za naprostý základ, který ale vyžaduje alespoň základní přehled.

•  Ty sám se právním vzděláváním aktivně zabýváš. Na čem nyní pracuješ?

Založili jsme spolek, který se jmenuje Nugis Finem. Jeho cíle jsem v podstatě popsal. Chceme přispět k právnímu povědomí a ukázat, že právo není jen kopec nesrozumitelných pouček a teorií, ukázat, že právo může být zábavné a jednoduché. Rádi bychom toho dosáhli pomocí hromadných otevřených online kurzů (z anglického “Massive open online course” nebo také “MOOC”). Náš MOOC jsme nazvali Projekt Athéna a je otevřený široké veřejnosti. Právě nyní lidem dáváme možnost absolvovat kurz, který je krůček po krůčku provede problematikou rodinného práva. Lidé se dozví, jak je to vlastně se svatbami, rozvody, společným jměním manželů, péčí o děti a vším kolem. Vše lze najít na facebooku Nugis Finem a také přímo na stránkách Projektu Athéna.

Hromadné online kurzy jsou populárním způsobem vzdělávání, který funguje ve světě. Je zde už několik platforem, například Coursera aj. Bohužel ale žádná z nich nemá české rozhraní a neumožňuje nám spuštění vlastních kurzů. V České republice jsou MOOCy stále ještě v plenkách. Naše kurzy budou spočívat ve video-přednáškách nahraných odborníky z Ministerstva spravedlnosti, soudci Ústavního soudu, váženými profesory práva a mnoha dalšími zajímavými lidmi. Také zde budou další učební texty. Jsme otevření všem, všichni se můžou zapojit.