Mediální masakr v Uherském Brodě
Uherský Brod, restaurace Družba. Soucítíme s pozůstalými obětí, ale o incidentu se nám psát nechtělo. Není dobrým tématem pro šoufky. Navíc mu většina novin věnuje více prostoru než bulvár Josefu Rychtářovi. Média se předhánějí v pikantnostech, které o kauze přinesou. Pochybil lékař při posudku? Měl starosta vazby na střelce? Mají se naše děti bát chodit ven? A také přehršel informací o tom, kolik lidí má zbrojní průkaz.
Zajisté máme v České republice statisíce individuí, která se nemohou dočkat, až jimi vystřelený projektil přilepí kolemjdoucí mozek na zeď přihlížejících domů. Toto nám noviny vnucují – lidi to totiž zajímá. Zajímá je, kolik lidí zemřelo, proč pachatel střílel a jakou měl barvu ponožek, popřípadě jak tyto ponožky souvisejí s jeho pohnutkami k vraždění.
Například automobilových nehod se denně stane několik, nikoho nepřekvapí. Ve zprávách se nedozvíme, kolik řidičských průkazů máme, neslyšíme rozhovor s inspektorem autoškoly, ve které se řidič-vrah učil. Nic se nedozvíme také ze zákulisí autoservisu, ve kterém si pachatel nechal vyměnit olej. Dokonce ani tým investigativních žurnalistů nepronásleduje nebohého automechanika s otázkou, zda cítí alespoň část viny. Autonehody nešokují, masové vraždy ano. Devět mrtvých, nejasné pohnutky střelce, záhady kolem zbrojního pasu – novinářova zlatá žíla.
Mediální paraziti?
Každý by odsoudil obohacení na zločinu. Kdyby se po střelbě našel někdo, kdo by chtěl mrtvé obrat, dostal by víc hejtů než Miloš Zeman prezident. Proč se tedy neodsuzují mediální masakry ohledně této vraždy? Přestože jsme kousaví a jízliví, jsme i féroví. Necháme Novinky spát a podíváme na idnes.cz. Nezahálelo. Zjištění číslo jedna: Případ má svou vlastní rubriku.
http://zpravy.idnes.cz/strelba-v-uherskem-brode-087-/domaci.aspx?klic=64238
Střelba v Uherském Brodě má na zmíněném serveru třicet šest zpráv. Ta první je standart, dá se pochopit. Stalo se to, je to tragédie, lidé by o tom měli vědět. Co dál? Psychologický posudek vraha, přehledný popis celého masakru, debaty o držení zbraní v Česku, přehazovaná obvinění mezi policisty a lékaři a celá kauza jako by nebrala konce. Můj alarm novinářské etiky bije na poplach. Mimoto existuje celá řada studií, které prokazují, že tato mediální masáž může narušeného člověka podpořit v podobných činech. Protože jsme světoví, uvádíme zdroje v angličtině.
Příspěvěk psychologa Josepha Grennyho
Vyjádření forenzního psychologa Parka Dietze (1:41)
https://www.youtube.com/watch?v=PezlFNTGWv4
Nakolik to hrozí v České republice je samozřejmě diskutabilní. Černá kronika v novinách je čtivá a výživná, nedáváme jí ale nadbytek prostoru? Je lidské rozebírat vraždu do takto obludných rozměrů? My odpovědět neumíme, raději zůstaneme u kousavých komentářů a zítra už zase budeme vtipní…
Napište komentář