Nejnovější

8 znaků, podle kterých poznáte VŠ pozéra (a našeho redaktora)

Všichni je známe – pozéry. Studují prvním rokem (někteří už potřetí) a vyhlížejí jako bledí, kouřící filozofové s pesimistickým pohledem na svět. Zde je 8 znaků VŠ pozéra:

1. Středoškolákům světácky tvrdí, že maturita je vlastně fraška, nejjednodušší zkouška na světě a kdo ví co všechno. Přitom sám v daných letech seděl vydeptán s energeťákem, kafem, guaranou, kokešem (aj.) nad výpisy svých spolužáků v lepším případě, nad výpisy z wikipedie v horším, a trhal si vlasy v depresi, že to nedá. Třicetihodinové dny byly normou, a jestli to pro něj bylo lehké, tak asi jen z důvodu, že studijní materiály dvacetkrát přečetl, uměl je nazpaměť a to ve třech jazycích. Ovšem není naučené jako naučené. Kolik si z toho asi pamatuje dnes?

2. Je z něho největší odborník na vysokoškolský život… Už po prvním semestru. Ví, kde je menza, kam jezdí tramvaje a kde je nejlevnější pivo. To ve zkratce znamená, že je z něj vysokoškolák jak řemen, celé město ho zná, v kantýně si tyká s obsluhou a na katedře je jako doma. Opak je pravdou. Je tak možná o něco méně zmatený, než byl na začátku roku. Ani jednou nenavštívil knihovnu, neví, jak se dělají citace, nemá páru, co to znamená „oponent u bakalářky“ a neustále pseudovtipně opakuje, že „kredity budou stačit“.

3. Je odborníkem na vybraná témata svého studia. Snaží se vás okouzlit pár cizími frázemi, jejichž definice se naučil ke zkoušce, ale už mu tak nějak nedochází, že to nikoho nezajímá. Je to asi jako bavit se s historikem o Lucemburcích a uprostřed proslovu mu skočit do věty s poznámkou: „Jo Karel IV., ten založil tu univerzitu v Praze.“

4. Je to egomaniak s falešným postojem „nad věcí“. Nikdy vám neřekne, co si o čem myslí. Místo toho bude nad vším složitě a dlouze polemizovat, snažit se do toho vnést pár politologických výrazů a ukončí to tím, že „žijeme v demokracii“. Krom toho je to fakt strašně otravné.

5. Má slabý sklon k hipsterství. Hipster to samozřejmě není, protože „hipsteři jsou pouze nedospělí lidé, kteří snad někdy přijdou k rozumu.“ Na druhou stranu na něm ale poznáte, jak se nenápadně snaží zkrášlit svůj vzhled retro doplňky jako jsou tlusté brýle, flanelové košile, klobouky apod. Často to pramení z touhy najít sám sebe, být originální, či začít od začátku po nevydařeném životě na střední. Výsledek je ale pouze takový, že zapadne mezi ostatní a je tam, kde byl.

6. Vymění hospodu za kavárnu, protože už nepotřebuje pít, aby se bavil. Což je samozřejmě lež. Každý ví, že s alkoholem to jde tak nějak líp, že se lépe navazují nové vztahy a že chlast je prostě chlast. Kavárny jsou předražené, jsou tam jenom samé sladké věci (žádné chipsy, tyčinky, pizza) a pánové, ruku na srdce, to je tak trochu zženštilé. Vysokoškolský pozér je však opět na výši, jelikož si tam přišel vychutnat kávu z biozrn vypěstovaných na svazích Dalajlámovy zahrady v Nepálu. To, že by nerozeznal Nescafe a Rocu od Kopi Luwak, je věc druhá. Navíc na vás v kavárně nikdo blbě nečumí, pokud na sobě máte v létě šálu různých rozměrů a barev, na krku plastové perly po babičce a řešíte krizi na Ukrajině z hlediska ekonomické krize v Řecku.

7. Má tisíc nabídek na práci, milion projektů, které čekají jen na něj, a pořád neví, kam by jel na Erasmus. O nabídkách práce četl tak možná na facebookové skupině „Název města – brigády“. S projekty to taky není nejrůžovější, neboť ty má leda tak v hlavě, ovšem nemá koule na jejich realizaci, a o Erasmu ví jen to, že je to studium v cizině, které platí EU. Jde o další falešnou pózu radikální změny v jeho životě, která souvisí s uvolněním řetězů svazující střední školy a pobytu u rodičů doma.

8. Založí si publicistický blog, pojmenuje ho po nějakém zvířeti a snaží se vypadat, že něco dělá, i když nedělá. Jo, milí čtenáři, zde přichází celé odhalení. Jsme vysokoškolští pozéři, kteří jsou trapní, marní a pro facebookové lajky by hodili i štěně z mostu. Snažíme se vypadat, že všemu rozumíme, ale nerozumíme. Píšeme jen o svých pohledech na svět, které jsou však naivní, a jelikož nemáme vliv, tak nejsou ani názorotvorné. Naše vtipy občas nejsou vtipné, ale co. Jestli jste došli až sem, tak je to pro nás tak nějak úspěch. Houpací Osel je a vždycky bude, jak říká kolega Jaromír: „intelektuální plátek“. Možná tak daleko nejsme a je to póza. Možná se tam jednou dostaneme. Možná ne. Tři „možná“ na jedno určitě. Určitě totiž budeme pokračovat v psaní, jelikož je to jediný filtr našich nesplněných snů a rozbitých iluzí. Moje iluze byla například to, že redakce je kancelář naplněná vzrušující atmosférou, kde jenom zvoní telefony, lítají vlaštovky a zní cvakání psacích strojů… Ve skutečnosti je to jenom pár smutných lidí u počítače (Dan myslel redakci Deníku, pozn. šéfredaktora).

Pokud vás ale baví to, co čtete, tak čtěte dál.

Daniel Galuszka
Daniel Galuszka (Články)
Student žurnalistiky na FSV UK (předtím FF UP), zakládající člen Houpacího Osla, nepopulární spisovatel, špatný publicista a neznámý scénárista. Občas dělá facebooky, jinak je jeho hřištěm Pískoviště.
  1. Takže, lákáš tady sice na eye candy – a to namísto chytlavého titulku – ale dá se to číst. Dá se to dobře číst. Dokonce jsem se místy bavil. Jen ten poslední odstavec mohl zůstat pouze u titulku…

  2. IM NOT A HATER | 24.2.2015 v 15:58 | Odpovědět

    Nesmyslná snůška blbostí. Kdyby jste pane psal raději něco pořádného. Chtěl bych vidět vás, když jste byl na VŠ první měsíc. to že tu dřepíte už šest let, všechno víte a znáte ještě neznamená že ostatní lidé kterým asi závidíte jejich životy musí být stejní. Nevidíte si do ….

    • Daniel Galuszka Daniel Galuszka | 24.2.2015 v 22:54 | Odpovědět

      Stay nevímcopíšu
      Na VŠ studuji půlrok, ale jsem rád, že ve vás pár mých narychlo napsaných řádků vzbudilo takovéto emoce. Zůstaňte naladěn! Pokud vás naše články dráždí, je to pro nás dobré znamení a mě osobně… je to úplně jedno.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit