Ukrajinská krize – co se vlastně děje a proč to nesmíme dovolit

Příští rok to bude již 70 let od konce druhé světové války, doposud největšího a nejničivějšího konfliktu v dějinách lidstva. Evropa se od té doby značně změnila – rivalitu a válku ve velkém vystřídala spolupráce a unifikace se všemi výhodami i riziky, které přináší. Evropané už netaví kostelní zvony, aby měli materiál na kulky, ani nejí mazlavý válečný chléb ředěný pilinami. Nyní mlsají francouzskou hořčici, islandskou tresku a italské těstoviny. Jejich největší starostí je dohadovat se, kolik musí být ovoce v džusech, aby nebyl spotřebitel ošizen, doping na Tour de France či úhyn ilegálních přistěhovalců ve Středozemním moři. Poslední rok však Evropu znovu obchází strašidlo války. Co se stalo, že se tak ušlechtilý a kulturní národ, domov Puškina, Šiškina, Kandinského či Čajkovského, ocitl na pokraji války s Evropou? V záplavě informací, názorů a výkladů se přitom není vůbec lehké vyznat. Rozhodl jsem se proto pokusit se o krátký faktografický výklad a odhadnout možné motivy ruského prezidenta.

Události předcházející krizi na Ukrajině

Počátky ukrajinské krize je třeba hledat ještě za prezidenta Janukovyče. Na Ukrajině se od rozpadu SSSR nedaří tak jako ve zbytku Evropy. Poměry se sice zlepšují a s nimi i ekonomická situace, ale zdaleka to nejde tak rychle jako u nás. Ukrajina má mnoho vnitřních problémů – korupce, nezaměstnanost, slabé hospodářství a zastaralá neohebná státní správa. K moci se dostává prezident Janukovyč, tvář Strany regionů, ve kterém lidé vidí nový začátek a změnu k lepšímu. Ač je vnímán spíše jako proruský kandidát, má v programu mezi prioritami širší sbližování s EU při zachování dobrých vztahů s Ruskem. Členství v NATO však odmítá, což je ve světle toho, že bezpečnost Ukrajiny garantují USA, Rusko i Británie budapešťským memorandem, vnímáno jako nadbytečný a nediplomatický krok. Právě dodržení programu Strany regionů, tj. vstup do EU při zachování nadstandardních vztahů s Ruskem, by dle mého názoru bylo přesně to, co Ukrajina potřebuje ze všeho nejvíce.

Modernizace Ukrajiny a námluvy s EU se zdají být na dobré cestě. Podpisem asociační smlouvy by Ukrajina projevila vůli stát se členem EU a modernizovat své hospodářství dle evropského standardu. Vzpomeňme jen, že EU je spolek zemí založený za účelem obchodní spolupráce, sjednocování zákonů a spolupráce ve věcech policie a justice. Takže žádný vojenský spolek fašistů na přepadání Ruska, jak nám předhazuje Putin. Realita je taková, že prosperující, rozvinuté, spolupracující a předvídatelné Rusko by pro EU byl dar z nebes a nikdo si nic lepšího nemůže přát. A spolupráce Ukrajiny s EU není a nikdy nebyla podmíněna ochlazením vztahů s Ruskem či naopak. Rusko však přichýlení Ukrajiny k EU bere automaticky jako odchýlení od Ruska a na Janukovyče přes ekonomické páky vyvíjí tlak, aby smlouvu nepodepisoval. A Janukovyč – nevěren programu – na poslední chvíli Rusku vyhověl. Všimněme si, že EU toto přijala a dodnes bere s klidem. Není tedy nějakou dravou organizací uchvacující nové členy. Naopak: nepřijímá každého a dobře si vybírá – viz odmítnutí Turecka a Makedonie.

Na západě Ukrajiny se rozhořely protesty – zprvu nenásilné a nedestruktivní. Voliči viděli v asociaci s EU lepší zítřky a ucuknutí před podpisem vnímali jako podvod a neplnění volebních slibů. Lidí protestuje opravdu hodně, zpočátku vše probíhá pokojně. Dav se však radikalizuje při pokusech policie jej rozehnat – je popsána také střelba do davu neznámými střelci. Zde se nabízí otázka, v čí prospěch k tomuto došlo – protestujících je velká spousta, protestují poklidně a vyhrávají, vláda je v úzkých. Na vyhrocení situace tedy nemělo zájem revoluční hnutí, které už zatlačilo vládu do kouta, a to nenásilně. Mohlo jít o pokusy vlády o provokaci a následnou diskreditaci protestantů (vyprovokovat je k násilí a rabování, a tím dát záminku k jejich rozehnání), mohlo jít o projev nějaké malé radikální skupiny, které měla na sesazení vlády své zájmy a hodlala využít nespokojeného davu a přimět ho jednat ve svůj prospěch. V současné době je vedeno trestní řízení proti uprchlému prezidentu Janukovyčovi, kde státní zástupci viní ze situace přímo jeho a hodlají ho usvědčit u soudu.

Krize samotná

V reakci na protesty v Kyjevě se na Krymu objevují tisíce vojáků bez identifikačních znaků, kteří s nikým nemluví a obsazují města a ukrajinské základy v oblasti. Co to je za tajemnou armádu? Ptá se svět, zatímco v ruských médiích vychází články o tom, že na Krymu vznikla domobrana, která chce bránit své domovy před fašisty. Přítomnost ruských vojsk popírá jak Putin, tak ambasador Vladimir Chizhov, ministr zahraničí Lavrov či ministr obrany Sergej Šojgu. ^{1 2 3 4 5} Začínají se však množit otazníky – na veřejnost se dostává spousta videí, které usvědčují Rusko z obsazení Krymu ^{1 2 3} spolu s fotografiemi ruských vojáků a techniky. ^{1 2 3} Putin nakonec přiznává, že na Krymu se jednalo o ruské neoznačené vojáky, čímž se doznal ke lži celé ruské diplomacie a obsazení části cizího území vojáky. ^{1 2} Odůvodnil to vůlí ruského lidu na Krymu, vůlí místních lidí a referendem. Pravdou však je, že Krym byl nejprve obsazen ruskou armádou a referendum (touto armádou dozorované, pořádané a sčítané) proběhlo až následně. Nejprve obsazení, potom jeho legitimace referendem. V momentě, kdy Krym zabíral, nemohl Putin vědět nic o vůli lidu. Tou se jen následně zaštítil.

Po anexi Krymu Ruskem dochází k protestům s velmi podobným scénářem v několika dalších ukrajinských městech, nejsilněji v Doněcku a Luhansku. Ozbrojenci s automatickými zbraněmi násilím obsazují státní budovy a úřady, část obyvatel se k nim přidává, část je umlčena, přinucena odejít či napadána. ^{1 2} V čele separatistů je Igor Girkin, známý jako Igor Strelkov.¹ Strelkov, Rus narozený v Moskvě, byl celý život ruským vojákem, je veteránem válek v Čečensku, Bosně a Podněstří. V Rusku působil u speciálních jednotek. Žádný nespokojený lokální dělník. Podobně jako na Krymu, proběhlo po obsazení vládních budov a infrastruktury a ozbrojeném převzetí kontroly nad městem referendum. Celoukrajinské volby, do kterých zbytek Ukrajiny vkládal naději na nalezení společné cesty, byly separatisty zakázány a namísto nich  uspořádali volby vlastní, kde se volilo mezi několika separatisty. ^{1 2} Opět je patrné, že nejdřív bylo město obsazeno silou, potom zastrašena opozice a až potom pořádány volby. Takže nejde v žádném případě o převrat z vůle lidu, ale o maskování násilného převratu vůlí lidu.

Putinova administrativa sice nadále tvrdí, že jde jen o nespokojené domobrance, ^{1 2 3 4} ale kdo jí má po prokázané lži a okupaci Krymu věřit, že? Každý týden přibývají nová svědectví o ruské technice a vojácích proudících z Ruska na Ukrajinu. ^{1 2 3} Povstalci se přitom ruskou pomocí často sami chlubí. ^{1 2 3 4 5} Putinově verzi nenahrává ani fakt, že na Ukrajině prokazatelně umírá spousta ruských vojáků a jejich matky se organizují a bouří. ^{1 2 3} Putin to sice okomentoval tím, že tam byli jen na dovolené, ale to, že tam byli i s těžkou vojenskou technikou Ruské federace by ukazovalo na neprofesionalitu ruských celníků a jejich detektorů kovu. Na Ukrajině se již podařilo zajmout celou výsadkářskou jednotku. ^{1 2} Vysvětlení Kremlu, že na Ukrajinu dopadli omylem, si nelze při dnešní technice vyložit jinak než jako lež – Rusko nelze minout, ani když skáčete z měsíce.

Chyby ve výkladu obhájců Ruska

1. Rus, Amík – Je chybou vydávat vůli mocných okolo Putina za vůli ruského lidu. Obyčejní Rusové nechtějí dobyvačnou válku ani agresi vůči sousedům. Chtějí klid na práci, rodinný a sociální život. Vůle Putina není vůle Rusů. Putin není Rusko. Lidé, kteří vidí svět moc jednoduše, rádi používají formulace jako „Rus vypne ventil, nebo Amík nasadí bomby“. Tahle personifikace států je nejen buranská, ale i nebezpečná.
2. Ale Američané taky … Spousta lidí, včetně Putina samého, na obhajobu současné ruské agrese používá argumenty, které zná ze školky. Chytli jste mě, jak kradu? Ale Karlík se taky nepřezouvá… Pravdou je, že jak Spojené státy, tak Rusko daly světu mnoho úžasných lidí i mnoho grázlů. Ale nejde v souvislosti se současnou agresí Ruska mlčet, protože někdy někde nějaký Američan (viz bod 1 a 3) udělal také něco hrozného. Neomlouvejme agresi jinou agresí, odsuďme jakoukoli agresi.
3. Kolektivní vina a zásluhy – Němec rozpoutal druhou světovou, Rus nás osvobodil. Tudíž nevěřím Němci a obdivuji Rusa. Tohle jsem nikdy nepochopil – mám nesnášet každého Němce, kterého potkám, protože jeho praděd žil v zemi, která byla ve válce se zemí, v níž žil můj praděd? Mám obdivovat každého Američana či Rusa, protože praděd jeho spoluobčana osvobodil Evropu? Lidé, kteří zavinili válku, už jsou mrtví. Je dobré nezapomenout, ale neviňme jednotlivé lidi či státy z věcí, které zavinil někdo, kdo už nežije. Vina ani zásluhy se nedědí. Navíc nejde omlouvat současnou agresi Ruska jeho předchozími zásluhami.
4. Za bratry Slovany – Tuto rétoriku Putin často používá, hraje na slovanskou notu. My Rusové jsme vaši bratři, a tudíž držte s námi. Hovadina, když je někdo agresivní, odsoudím ho Slovan neslovan. Navíc je většina bratrů Slovanů v NATO (Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Albánie). Tedy je to Rusko, kdo nedrží s ostatními Slovany a ještě vede dobyvačnou válku se sousedy Slovany Ukrajinci.
5. Sféry vlivu – Sféry vlivu nemohou v moderním světě fungovat. Měly své místo coby dočasný stabilizační kompromis po válce. Ale sovětská sféra vlivu byla nedobrovolná – nikdo si ji nevybral, každý stát, co do ní nedobrovolně spadl, přišel o suverenitu, možnost obchodovat se zbytkem světa, možnost sám si určovat politiku. O svobodě či partnerství nemohla být řeč – stál tu hegemonní Sovětský svaz diktující svým vazalům. Kdo dělal politiku jinak, než chtěl Sovětský svaz, byl okupován (Československo) nebo rozstřílen (Budapešť).
6. Buď Rus, nebo Amík. Viz předchozí bod. Nikdo nemá právo komukoli zakazovat spolupráci s Ruskem či USA. Jedno, nebo druhé. Tohle nesmíme nikdy připustit. Pro každý stát je přirozené a žádoucí mít dobré vztahy se sousedy. Ukrajina sousedí s EU a Ruskem. Rusko zakazuje Ukrajině spolupráci s EU (jakým právem?), EU přitom široce spolupracovala s Ruskem i s USA do doby, než Rusko přepadlo Ukrajinu.
7. Za problémy Ruska může Západ – Jak jsem již vysvětlil, nejvíce žádoucím stavem pro EU i USA je fungující, prosperující a obchodující partnerské Rusko. Současné agresivní Rusko je katastrofa pro všechny včetně sebe. To je jen Putinův trik jak ospravedlnit válku a svést neúspěchy Ruska na sousedy.
8. Fašistická Bannderovská EUSA NATO – První omyl – fašismus. Ruská propaganda mluví na Ukrajině o fašismu na základě toho, že se protestů zúčastnila i tamější nazi bojůvka. 99,99% účastníků samozřejmě fašisté nejsou. Bylo tam tisíckrát více důchodců či pejskařů než fašistů, takže označení pejskařská revoluce nebo revoluce důchodců je pravdivější, i když také lživá. Jde o trik diskreditace celku, protože se zúčastnilo i pár blbců. Další nebezpečný trik je spojování USA, EU, NATO, v jednu kompaktní zlou sílu ohrožující Rusko. Nesmysl.
9. Sankce jsou útok Západu na Rusko – Než Rusko začalo okupovat Ukrajinu, žádných západních sankcí nebylo, fungoval obchod a spolupráce ve všech odvětvích. Sankce jsou civilizovaný způsob, jak umravnit diktátora jinak, než vojensky. Kromě vojenského řešení a nicnedělání už Evropa jinou možnost nemá. Takže – děkujme bohu za sankce.

Shrnutí

Současná Ruská administrativa lživě prezentuje rozhodnutí Ukrajiny sblížit se s Evropou jako útok na Ruskou suverenitu. Současné Ruské vedení ze všech ruských problémů a inflace viní západ. Viní západ ze snahy přepadnout Rusko, což je v současnosti nesmysl. Rusko nikdo nepřepadl, když po rozpadu SSSR bylo na kolenou, Rusko nikdo nepřepadl, když bylo nedávno v krizi a vyhlašovalo bankrot. Nikdo ho nepřepadává ani nyní, když zbrojí jak praštěné. Putin tvoří fiktivní nepřátele. Což je nebezpečná a výbušná kombinace chudých, naštvaných Rusů, Putinovo hraní na strunu národní hrdosti a opakování, že Rusko je ponižováno západem, která může snadno vést k nacionalizaci a radikalizaci lidí. Není snazšího vysvětlení, než že za mou chudobu může soused, a je tedy spravedlivé, když si půjdu vzít, co mi patří. Je to však prokazatelně Rusko, kdo je v roli agresora. K zastření a omluvení používá všemožné desinformace, ale když se soustředíme na skutečný stav věcí, je to Rusko, které bojuje na Ukrajině a křičí, že to je obrana před západem. Je to bezpochyby Rusko, kdo vede agresivní rétoriku vůči všem myslitelným zemí. Kupříkladu Litvě, Lotyšsku a Estonsku vymazáním z mapy, ^{1 2} Rumunsku bombardováním,¹ Polsku navrhuje část Ukrajiny výměnou za spolupráci ¹ . Že Putin káže vodu, a pije při nejmenším víno, je pak patrné z faktu, ře doma v Rusku separatistické regiony vojensky umravňuje, a u sousedů vojensky podporuje a vše prezentuje jako spravedlnost.

Jsme svědky snah Ruska zvrátit geopolitický vývoj, ztrátu vlivu. Tehdejšímu Sovětskému svazu bylo dobře v pozici hegemona, kdy mělo svou „sféru vlivu“ kterou z pozice moci ovládal. Partnerství se Sovětským svazem nebylo partnerstvím, nýbrž vojensky vynucenou diktaturou. V Sovětském svazu země nebyly dobrovolně, na základě své volby, a nemohly jej dobrovolně opustit. Když se chtěly vymanit, byly obsazeny nebo napadeny (viz východoněmecké povstání, povstání dělníků v Poznani, Maďarská revoluce nebo okupace Československa). Na druhé straně byla sféra vlivu nikoho, Spojené státy Británie ani Francie nikomu politiku nediktovaly, nikoho neobsazovaly, hranice nechaly otevřeny. Také proto známe mnoho krvavě potlačených pokusů vymanit se z východního bloku, a žádný pokus vymanit se ze západního bloku. Překvapením nejsou desetitisíce lidí zastřelených při pokusu utéct na západ.

Dnešní Rusko se potýká s mnoha problémy – stále jednou nohou uvízlo v sovětské éře, je zastaralé a zdaleka není tak úspěšné a výkonné jako Evropa, USA nebo Asie. Ujíždí mu vlak. Země, která kdysi hrála první housle, se nyní bojí, že na ni zbude triangl. Rusko nemá čím zaujmout, co vyvážet. Kromě kaviáru, vodky a armády není ničeho, v čem by Rusko vynikalo. Rusko ztrácí vliv a lesk, ale není to škodolibost, záměr ani naschvál zbytku světa. Ba to zbytku světa není ani po vůli – prosperující a spolupracující Rusko by bylo radostí pro zbytek světa. Železná opona však paradoxně zavařila nejen satelitním zemím, ale také Rusku samotnému. Za železné opony nebojoval SSSR o trhy vývojem, špičkovým zbožím, technologiemi. Zkrátka zakázalo dovoz čehokoli jiného a vytvořilo si vynucený monopol. Prodávaly se Lady, protože se nesměly dovézt východní Toyoty ani západní Volkswageny. Sovětské továrny nic nemotivovalo vyvíjet, zlepšovat. A po pádu železné opony, když má v Evropě stejnou příležitost uspět každý a trh je naprosto liberální, po ruském zboží není zájem.

Vladimír Putin chce zpět sílu Sovětského svazu. Bere jako zákeřnost západu, že mu země bývalého východního bloku nepatří, a že s Ruskem spolupracují jen tolik, kolik je jim to příjemné a výhodné. Návrat železné opony již nikdy nesmíme dovolit. Na Ukrajině se nebojuje o Rusko, ale o Evropu. Pro Rusko nejsme vojenskou hrozbou, a nečestným nepřítelem, jak se nám Putin snaží nakukat. Předbíháme Rusko ve standardním konkurenčním boji, ve vývoji, a Putin se snaží vydobýt pozici tak, jak se již Rusku mnohokrát podařilo – silou, obsazením. Ano, styl se poněkud změnil – na rozdíl od Budapeště nejsou ulice plné sovětských tanků oficiálně. Ale model zůstává stejný – očernit kohokoli za hranicemi, nařknout ho z agrese, rozvratné činnosti a zábor cizího území nazvat obranou. Buďme proto jednotní, dejme jednohlasně a jasně současnému Rusku najevo, že v současném společenství národů již není místo pro nedobrovolné sféry vlivu. Že jedině spolupracující, moderní a prosperující Rusko je v Evropě vítáno a že Rusku nikdy nedovolíme být nepřítel, natož diktátor. Je na čase pochopit, že rozpad Sovětského svazu nebyla výhra západu a prohra východu, ale výhra všech lidí. Především pak těch žijících v sovětském svazu. Je na čase přestat uvažovat dvoubarevně – odsuďme jakoukoli agresi, lhostejno či je ruská, americká, bulharská či monacká! Skoncujme již s propagandou, a přestaňme omlouvat agresi jednoho a zveličovat agresi druhého. Agrese již nesmí dostat v Evropě příležitost!