Nejnovější

Osudové kliky našeho života

Znáte efekt motýlích křídel? I naprostá zbytečnost, obyčejný akt denního života může ovlivnit zbytek našich dní. Jednou z takových věcí je užívání facebooku. I to se nám může stát osudným, zablokovat nám některé životní cesty a vypálit do nás nesmazatelné cejchy.

Chtěl bych se na chvíli pozastavit nad tím, jak velkým nepřítelem nových známostí je facebooková funkce „žádosti přátel“. Všichni ji znáte, najdete ji na horní liště sevřenou mezi „hlavní stránkou“ a „příchozími zprávami“. Je to místo, kde se potkáváte s cizinci, a je jen na vás, zda z nich uděláte vaše přátele, či nepřátele. Už jen to, že se seznam vašich kontaktů nazývá drastickým přídomkem „přátelé“, svědčí o tom, jak moc může tato funkce rozdmýchat napětí mezi dvěma lidmi.

Existují čtyři typy žádostí, se kterými se můžete potkat:

  1. Žádosti od neznámých lidí s neurčitou profilovou fotkou. Jméno vám nic neříká a podle obrázku nepoznáte, o koho jde.
  2. Žádosti od naprosto cizích lidí, u kterých už dopředu tak nějak víte, že si jen chtějí prohlédnout vaši fotogalerii přístupnou přátelům.
  3. Žádosti od bývalých spolužáků, kamarádů z tábora, rodinných známých atd. V podstatě jsou to cizinci s nějakou tou historií, které už ale v životě nikdy neuvidíte.
  4. Žádosti od čerstvě nabytých známostí. Včera jsme se potkali na večírku, ve škole nebo v práci? Mluvili jsme spolu alespoň 5 minut? Jasně, jsi můj přítel! Tady je alfa a omega celého problému. Jak si máte být jistí, že takovéto lidi opět uvidíte nebo se s nimi podruhé a potřetí budete chtít bavit?

Málokdo si dnes uvědomuje, že facebook nesupluje seznam kontaktů v telefonu či deníku. S přístupem na něčí profil získáváme informace o jeho aktivitách, můžeme si prohlížet jeho soukromé dokumenty, psát mu zprávy a konec konců prohlížet si i jeho ne vždy korektní fotogalerii. Je to takový soukromý deníček či portfolio života daného člověka a ne vždy je na místě udělat z něj veřejnou výstavku. Je zajímavé, jak se s postupem času přenesl tlak zvenčí i do našeho soukromého života a jak může ovlivňovat i něco tak triviálního, jako to, s kým toužíme komunikovat.

Vidíte, jak rudé čísílko na modré facebookové liště září a vpaluje se vám pod kůži? Co když žádost nepřijmete hned? Neurazí se tím ten člověk? A co když ji nepotvrdíte vůbec a pak na sebe někde venku narazíte? Co když ji přijmete, abyste se podívali na fotky dotyčného a zjistili, kdo to doopravdy je, a když pak shledáte, že je to úplný cizinec, tak si jej odstraníte, ale on si toho všimne? Toto a mnohem víc nám nevědomky probleskne hlavou pokaždé, když činíme to složité rozhodnutí mezi „potvrdit“ a „ignorovat“. A přitom jde jen o obyčejný virtuální statek ve virtuální realitě přeludů a iluzí, jež neznamenají nic, ale v našem životě hrají tak velkou roli. A právě takováto drobnost rozhodne o tom, zda budete s dotyčným vycházet, anebo se nebudete mít rádi, protože vaši žádost „nepotvrdil“ a tím pádem je buď namyšlený, anebo si myslí, že je něco víc než vy!

Ohradit se můžete pouze vysokou dávkou nonšalance a osvojit si kouzla flegmatismu. Pokud je vám jedno, co si kdo o vás myslí, dobře pro vás! My ostatní budeme asi navždy bloumat mezi složitými cestami „seznamu přátel“ a hodiny překopávat nastavení soukromí, aby se náš obsah dostal jenom k těm, o které stojíme. No anebo si můžeme zrušit facebook.

Daniel Galuszka
Daniel Galuszka (Články)
Student žurnalistiky na FSV UK (předtím FF UP), zakládající člen Houpacího Osla, nepopulární spisovatel, špatný publicista a neznámý scénárista. Občas dělá facebooky, jinak je jeho hřištěm Pískoviště.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit